"Hlavní potíž s cíli je v tom, že nikdy nejsme dost spokojení. I když spousta lidí řekne, že usilovat o něco nového je dobrá věc, bohužel to ve skutečnosti často znamená, že nikdy nejsme spokojení. Není totiž vůbec snadné být spokojení teď, s tím, co máme."
Také tápete jak si vytvořit vlastní rituál? Co do něj patří a čemu se naopak obloukem vyhnout, a zda má vůbec smysl dělat rituály dodatečně? A pak také, pro rozpoutání vlastní představivosti, jak by mohl vypadat rituál např. k první menstruaci, k nenaplněné roli matky, rituál pro dceru s matkou nebo rozloučení s dospívajícím synem? Máte chuť zjistit jak rituálem kouzlit a okouzlit muže a ukončit i začít vztah?
Praxe vaginálního mapování tedy nevypadá tak, že si žena lehne na lehátko, roztáhne nohy a čeká, co se bude dít, zatím co někdo cizí jí vyšetřuje a "léčí". Klientka je na lůžku po celou dobu sezení aktivní a vše, co se děje, je v jejích rukou. Dovoluje si poznávat sebe samu, přicházet k sobě blíž, hledá mapu svého potěšení tak, jak jí to vyhovuje. Tak, aby se stále cítila komfortně, bezpečně a příjemně
Sezení se skládá z povídání a praxe. Pomocí vhodně zvolených otázek společně zjistíme, jak na tom žena se sexualitou vlastně je. Ale nepitváme je, protože jde o práci s tělem a ne psychoterapii! Při sezení vaginálního mapování je také velice důležité zjistit nakolik je žena "v těle". K přivedení pozornosti využíváme jednoduché nástroje. Ale to stěžejní při sezení vaginálního mapování je důvěra
Všichni toužíme po bohatství, po penězích. Dává to smysl. Díky penězům si můžeme život více užít. Proč ale bohatí nejsme, když si to přejeme a dává to smysl? Věřím, že vám můj článek na alespoň část z toho odpoví :)
12hodinový posun dělá své a pokud se začnete budit běžně ve 3 ráno a máte naprosto vyfoukanou hlavu od myšlenek, to první, co byste měla dělat, je nechat to doznít. Nechat usadit události posledních dní a nesnažit se za každou cenu naskočit do rozjetého vlaku. Obzvláště pokud to tak cítíte
Jak moc si člověk v lednu, kdy si dává novoroční předsevzetí, uvědomuje, že by měla trvat "napořád"? Jak moc si v lednu představíte, že v ideálním případě budete žít zdravě, chodit do posilovny, nejíst sladké, chovat se klidně a vstřícně... – už po zbytek života? Nezapomněly jsme taky na to, že chceme být šťastné a spokojené?
Necítím se dobře. Mám za sebou náročné období, cítím vyčerpanost. Přesto jdu, i když mi hlásek tam uvnitř říká: "Nechoď, zůstaň doma, odpočiň si." Zaplaším ho myšlenkou, že je to beztak jen ten můj vnitřní lenoch, kterému se nikdy nic nechce
Zářijový víkend a poprvé v životě na Strážnickém vinobraní. Moc jsem nevěděla, co od toho očekávat, ale moji přátelé mě strhli svým nadšením. Těšila jsem se. Příjezd do Strážnice První kolečko ochutnávání burčáku mě trochu vyděsilo. „Tohle nemůžu ve zdraví přežít.“ Jejich „Neboj, to jen hledáme ten nejlepší, skutečný burčák… pak teprve začneme pít…“ mě příliš...
Všechno to začalo ledvinovou kolikou a následným odebráním nefunkční pravé ledviny. Vlastně to byla spíš ta poslední kapka. Už od základní školy jsem totiž bývala často nemocná. Jedny prášky střídaly druhé a lékaři si mě předávali z ordinace do ordinace. Můj stav dlouhodobě nelepšil a mě bylo čím dál tím hůř
Jsme dvě kamarádky ze stejné výtvarné univerzity FAVU Brno. Spojují nás společné zájmy jako je video a multimedia a v neposlední řadě je to vášeň pro textilní materiály a šití. Jsme Světlana a Beáta.
Od začátku roku jsem nastudovala mnoho knih a všechny mě posílaly do vyšších vibrací. Objevili se noví duchovní přátelé. Na druhou stranu změna mého Já způsobila také obrovskou změnu v mých vztazích. Moji přátelé se mi začali vzdalovat a se spoustou jsem se musela rozejít. Ani na vteřinu jsem těchto rozhodnutí nelitovala. Stalo se to tím, že jsem najednou šla po trochu jiné cestě a tak jsme se každý vydal svým směrem
Jak jsem se našla? Cesta, která nikdy nekončí, nebyla vůbec jednoduchá... Začala někdy potom, co jsem pochopila, proč mě opustil manžel. Odešel za jinou a mě nechal samotnou s malými dětmi. A já se místo sezení v koutě začala pomalu stavět na své vlastní nohy
Dlouho jsem nemohla potkat člověka, u kterého bych byla ochotná se učit. Měla jsem za poslední roky mnoho pobídek – studuj nějakou psychoterapii, ať máš papír, ale já prostě nebyla ochotná si rvát do hlavy teorie, zastaralé a hlavně z mého pohledu neúplné poznatky o člověku. Moje vnímání se nikdy příliš nevešlo do "normálních" konceptů, baví mě objevovat zdánlivě nesouvisející, ale přitom jasně logické souvislosti – tedy pro mě. :-)
Prakticky celý život, co si pamatuji, jsem tak nějak vlála za ostatními, spíš jsem se podřizovala rozhodnutí rodičů a dalších lidí, než že bych dělala rozhodnutí svoje. A když jsem se měla rozhodnout sama, udělala jsem to podle toho, co chtěli druzí, nebo co jsem si myslela, že chtějí druzí. Ne podle toho, co chci já. Vlastně jsem ani nevěděla, co chci já
Ženy ženám
Alice Kirš
