12hodinový posun dělá své a pokud se začnete budit běžně ve 3 ráno a máte naprosto vyfoukanou hlavu od myšlenek, to první, co byste měla dělat, je nechat to doznít. Nechat usadit události posledních dní a nesnažit se za každou cenu naskočit do rozjetého vlaku. Obzvláště pokud to tak cítíte
Jak moc si člověk v lednu, kdy si dává novoroční předsevzetí, uvědomuje, že by měla trvat "napořád"? Jak moc si v lednu představíte, že v ideálním případě budete žít zdravě, chodit do posilovny, nejíst sladké, chovat se klidně a vstřícně... – už po zbytek života? Nezapomněly jsme taky na to, že chceme být šťastné a spokojené?
Necítím se dobře. Mám za sebou náročné období, cítím vyčerpanost. Přesto jdu, i když mi hlásek tam uvnitř říká: "Nechoď, zůstaň doma, odpočiň si." Zaplaším ho myšlenkou, že je to beztak jen ten můj vnitřní lenoch, kterému se nikdy nic nechce
Zářijový víkend a poprvé v životě na Strážnickém vinobraní. Moc jsem nevěděla, co od toho očekávat, ale moji přátelé mě strhli svým nadšením. Těšila jsem se. Příjezd do Strážnice První kolečko ochutnávání burčáku mě trochu vyděsilo. „Tohle nemůžu ve zdraví přežít.“ Jejich „Neboj, to jen hledáme ten nejlepší, skutečný burčák… pak teprve začneme pít…“ mě příliš neuklidnilo. Dostala...
Všechno to začalo ledvinovou kolikou a následným odebráním nefunkční pravé ledviny. Vlastně to byla spíš ta poslední kapka. Už od základní školy jsem totiž bývala často nemocná. Jedny prášky střídaly druhé a lékaři si mě předávali z ordinace do ordinace. Můj stav dlouhodobě nelepšil a mě bylo čím dál tím hůř
Jsme dvě kamarádky ze stejné výtvarné univerzity FAVU Brno. Spojují nás společné zájmy jako je video a multimedia a v neposlední řadě je to vášeň pro textilní materiály a šití. Jsme Světlana a Beáta.
Od začátku roku jsem nastudovala mnoho knih a všechny mě posílaly do vyšších vibrací. Objevili se noví duchovní přátelé. Na druhou stranu změna mého Já způsobila také obrovskou změnu v mých vztazích. Moji přátelé se mi začali vzdalovat a se spoustou jsem se musela rozejít. Ani na vteřinu jsem těchto rozhodnutí nelitovala. Stalo se to tím, že jsem najednou šla po trochu jiné cestě a tak jsme se každý vydal svým směrem
Jak jsem se našla? Cesta, která nikdy nekončí, nebyla vůbec jednoduchá... Začala někdy potom, co jsem pochopila, proč mě opustil manžel. Odešel za jinou a mě nechal samotnou s malými dětmi. A já se místo sezení v koutě začala pomalu stavět na své vlastní nohy
Dlouho jsem nemohla potkat člověka, u kterého bych byla ochotná se učit. Měla jsem za poslední roky mnoho pobídek – studuj nějakou psychoterapii, ať máš papír, ale já prostě nebyla ochotná si rvát do hlavy teorie, zastaralé a hlavně z mého pohledu neúplné poznatky o člověku. Moje vnímání se nikdy příliš nevešlo do "normálních" konceptů, baví mě objevovat zdánlivě nesouvisející, ale přitom jasně logické souvislosti – tedy pro mě. :-)
Prakticky celý život, co si pamatuji, jsem tak nějak vlála za ostatními, spíš jsem se podřizovala rozhodnutí rodičů a dalších lidí, než že bych dělala rozhodnutí svoje. A když jsem se měla rozhodnout sama, udělala jsem to podle toho, co chtěli druzí, nebo co jsem si myslela, že chtějí druzí. Ne podle toho, co chci já. Vlastně jsem ani nevěděla, co chci já
K čemu všemu mohu využít sexuální energii? Jak si více užívat sexualitu s partnerem? Jak vypnout "kontrolní mechanismus" a při milování se partnerovi zcela odevzdat? Jak mohu být šťastná ve svém těle nepřetržitě? A mnoho dalších otázek.... Jak to vypadalo v zákulisí natáčení dalšího dílu Ženo, na slovíčko?
V následujících dnech budeme mít pocit, že kráčíme v mlze a nic nevidíme. Naše kroky se mohou stát velmi nejisté a neohrabané, jako krůčky malého dítěte, které se právě učí chodit. Ničeho se však nelekejte, toto nevědění bude pro nás ženy velmi důležité. Tím, že ztratíme tu jasnou cestu, kterou jsme si vytyčily a rozhodly se po ní kráčet, získáme obrovské vnitřní bohatství
Musím se vám přiznat... mám takovou svojí malou letní prázdninovou kratochvíli... a tou jsou chvíle v sedle... Mám ráda situace, kdy jsem na koni. A možná proto už čtvrtým rokem jeden týden prázdnin patří koňům. Na koni si dobiju baterky! A jak to můžete udělat i vy, u sebe doma a bez koně?
Když jsem byla malá, představovala jsem si, že budu mít 2 děti – Bětušku a Honzíka. S postupem času se měnila nejen jména, ale i počet dětí. Nikdy jsem ale nepochybovala, že až přijde čas, kdy se "rozhodneme" mít děti, pak přijdou. Netušila jsme ale, že jednou budu mít v rukou žádanku do centra asistované reprodukce s diagnózou "primární neplodnost"
I když jsem byla na dovolené u moře, na táboře v lese, užívala si s malým volné chvíle, pořád někde ve mně hlodal ten šílený "trapič", který měl nutkání vymýšlet, co všechno je třeba ještě udělat. Až jsem se jednoho dne přistihla s otázkou: Kde je ta tančící královna???
Kateřina Svobodová
Ženy ženám
Alice Kirš
