Bertíkova lentilka tisíckrát jinak – rozkousaná, přežvýkaná a vyplivnutá

Celý náš život je postavený na rozhodnutích.
Některá rozhodnutí nás můžou stát život… a jiná naše rozhodnutí mohou být natolik fatální, že připraví o život někoho jiného.

Co když to tak má být? Co když se chystám udělat šílenou a neodpustitelnou chybu??
Můj vnitřní vesmír se trhá na kusy, protože cesta za vlastní zodpovědností je pro mě letos výjimečně bolestivá zkušenost. Ale asi jsem to potřebovala…

Je 22:25, 10. května 2014

Sedím unavená u počítače a zírám na zářící monitor. Už jsem to přepsala asi tisíckrát a pořád nejsem spokojená.
Prožívám teď okamžik, kdy si uvědomuju možný důsledek včerejší rozkoše, draze to vykoupeného zážitku…
Lekce, kterou si rozhodně zapamatuju, protože je to opravdu důrazná facka od osudu s tím, že zahrávat si s vlastními přáními, nás může ve výsledku přijít hodně draho.

Dnes odpoledne jsem na jedné zahradní party v praxi zkusila, co to je stát na laně a balancovat. V reálu jsem se stala svou Provazochodkyní, která jde vstříc svému osudu – objev z autentických dialogů…. Nicméně celý ten čas strávený tam venku jsem řešila, jestli mám nebo nemám dát průchod případnému důsledku svého rozhodnutí milovat volně, bez zábran a s absencí záchranné sítě.
Právě dnes, v tento památný den, jsem navíc dostala kopačky hned od tří mužů, které jsem svým způsobem milovala…

Celou cestu na Bulovku do noční lékárny, jsem zoufale hledala řešení, které ke mně nepřicházelo. Nohy mě samy nesly, zatímco všechno uvnitř mě křičelo. Takhle nějak si možná připadali odsouzenci na své poslední cestě…
Modlila jsem se o odpověď, kterou jsem nedostávala…
Šla jsem a zastavovala jsem se. Zas a znovu jsem marně těkala očima po okolí, jako bych někde mohla objevit spásnou indicii, která mě zachrání.

Lékárnice byla překvapivě chápavá. Nicméně jsem musela vyplnit sáhodlouhý dotazník, který mě ještě víc zabíjel všemi dotazy, na které jsem musela odpovědět. Dost možná má takový formulář vznešený cíl odradit – něco jako poslední pokus, aby si dotyčná dobře rozmyslela a věděla, co se chystá udělat…

Jaký je vlastně rozdíl mezi potratem a pilulkou „poté“?
Ještě připojit vlastnoruční podpis. Naškrábala jsem na příslušný řádek klikyhák s výrazným „S“ na začátku. Stydím se a zároveň jsem zoufalá.
Právě jsem podepsala svůj vlastní rozsudek.
A zaplatila jsem 621 korun za to, že dost možná zabiju zárodek svého dítěte…

Počasí jako by dnes kopírovalo mou beznaděj. Ale vlastně mi vyhovuje. Deštník ani nepotřebuju, aspoň neděsím náhodné kolemjdoucí potopami na svých tvářích, takhle se docela esteticky mísí voda, která padá shůry na můj obličej se smutkem, který si vyplavuju z očí.

Dilema „vzít či nevzít“ řeším vlastně ještě teď. Dokonce jsem se pokoušela své zoufalství odít do slov a napsat potenciálnímu otci…, ale dochází mi, že jde jen o marnou snahu upoutat na sebe naposledy pozornost nebo přenést svůj pocit frustrace na někoho jiného. Mail, se kterým jsem se nimrala skoro hodinu, teď ukládám mezi rozepsané a s náhlou rozhodností vytáhnu z kapsy bundy nenápadnou krabičku a společně s lahví ochuceného zeleného čaje jdu do koupelny.

Jo, je to přesně TA lahev, ze které jsme včera s Michalem společně popíjeli…

Zavřu za sebou dveře a získám iluzorní soukromí, kde jsem skrytá před případnými dotazy ze strany Romana. Ostré světlo zářivek ještě zdůrazní kruhy pod očima. Svůj aktuální věk odhaduju tak plus mínus 100 let.
Z malé krabičky vyndávám plato se dvěma pilulkami. Jednu z nich vysvobodím z obalu, pokládám na špičku jazyku. V odrazu zrcadla si všímám, jak běloba pilulky ostře kontrastuje s růžovou barvou mého jazyka. Zavírám oči, piju čaj a s úplně prázdnou hlavou polknu.
Michale, připíjím na Tvoje zdraví a klidný spánek.

Je přesně 22:30, 10. května 2014

Za 12 hodin si musím vzít tu druhou pilulku.
Mám očekávat nevolnosti a bolesti.

Chci být teď na sebe hodná.
Zapálím za sebe samu a případnou duši, která chtěla přijít ke mně, svíčku, a jdu si lehnout. Za zavřenýma očima se mi promítá představa pilulky plné hormonů, které mají zastavit nebo zabránit vzniku nového života uvnitř mě, která nyní pluje mými útrobami do žaludku. Chci vymazat pohled na svoje sny rozbité na milion kusů. Doufám, že spánek přijde milosrdně rychle…

To poslední, co mi bleskne hlavou ještě předtím, než se propadnu do snu, je že vlastně celá tahle situace je hrozně absurdní.

Jako parodie na sebe samu.
Ale já vlastně vím, že existuje jen příčina a následek.
Zas a znovu se sebe ptám, jestli jsem to měla opravdu zapotřebí.
Zas a znovu si odpovídám ANO.

Sama si totiž volím způsob, jakým se do mě vtiskují zážitky.

Bůh mi buď milostiv…

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018