Články autora
Jsme ženy. Máme tolik společného. A v hloubce srdce to všechny cítíme. Vinou společnosti, a tak trochu i naší vlastní, jsme se oddělily od toho, co je pro nás přirozené a zapomněly na to, jak hluboko sahají naše kořeny. Z naší otevřenosti, vnímavosti a citlivého nitra jsme udělaly břemeno, které je pro nás v tomto rychlém a nekompromisním světě jen slabostí.
Navykly jsme si něčemu nepěknému - ačkoliv řada z nás nesouhlasí s tím, jakým způsobem funguje lékařství a (nejen) o svém těhotenství, porodu a péči o děti si chceme rozhodovat samy, nedokážeme o svých názorech mluvit s doktorem. V průběhu těhotenství mlčíme a po porodu lékaři už žádnou zpětnou vazbu nedáme. Je tedy jasné, že on pak neví, jestli to, co dělá a v nemocnici se říká, že je správné, je pro ženy opravdu to správné, jestli to opravdu chtějí.
Možná si teď myslíte, stejně jako já před časem, že jste se svým osobním rozvojem udělaly veliký pokrok. Chodíte na semináře, hodně čtete. Cítíte se skvěle, šťastně, nic vás netrápí. Jste silné, vyrovnané a sebevědomé. Myslíte, že veškeré své křivdy z minulosti máte zvládnuty a vyřešeny. Když jsem se ale ohlédla já a uviděla své vnitřní dítě, vůbec se neusmívalo. Tvářilo se bolestně a sklíčeně
Nejčastěji zaměňujeme lásku a touhu. Toužíme a myslíme si, že milujeme. Touha chce něco získat. Vychází z nedostatku lásky, chce získat prožitek, který si ale touha nemůže udržet. Každá touha ví, že vše pomine, a to vytváří strach ze ztráty toho, po čem jsme tak toužili a získali to.
Zima je dobou absolutního klidu a odvrácení se od aktivity. Je dobou pro náhled dovnitř do sebe, ale i pro hýčkání svých sil a rezerv. Je ideální pro rozpuštění toho, co již nepotřebujeme. Bohužel ale žijeme ve velmi hektické době a je od nás očekáváno, že i v tomto období budeme stejně aktivní jako po zbytek roku. Naštěstí znám několik jednoduchých kroků k tomu, jak přirozeně podpořit náš zimní biologický rytmus.
Chtěla bych vám vyprávět svůj životní příběh. Mnohým z vás může připadat jako pohádka, ale já na zázraky a dobré konce věřím. Vždy jsem sama žasla nad tím, jak snadno a přirozeně se mé sny mění v realitu, i když často originálním a nečekaným způsobem. Můj příběh začal ve chvíli, kdy jsem poprvé pocítila své Pravé Já. Když jsem sestoupila do svého vnitřního světa
Zhroutit se, mít deprese není zrovna moc populární, natož vítané. I když to mnoho lidí denně zažívá. Tlak společnosti jasně říká: „Dostaň se z toho…tak se seber.“ Slabost není vítána. Přitom je to tak přirozený proces. Je snad venku stále jen jaro či léto? A přesto to sami po sobě často chceme. Vyčítáme si, když nejsme neustále vitální, nechceme si dovolit odpočinek a klid. Vnitřní plískanice, zimu a náledí utlumíme antidepresivy, skleničkou nebo jídlem.
Víte o tom, že obrazy nemají v místnosti pouze estetickou funkci? Pokud zvolíme správný motiv, můžou nám pomoci dosáhnout toho, po čem toužíme. Jak jsem to vyřešila já si můžete přečíst v tomto článku.
Láska v sobě zahrnuje spoustu krásný pocitů. Když jsme si ale s druhým člověkem doopravdy blízcí, dáváme v sázku svou zranitelnost, obnažujeme před ním své city a riskujeme případnou bolest. A když je nám ublíženo, často pak volíme mezi dvěma cestami – mezi ukončením vztahu anebo vytvořením vysokých hradeb, které nás před další bolestí uchrání. Neuvědomujeme si pak už ale, že tyto hradby nás často chrání i před láskou samotnou.
Kolem 12 let jsem si začala všímat něčeho zvláštního. Když jsem se pohybovala s lehkostí a úsměvem na tváři, muži se v mé blízkosti začali chovat jinak. Začali se ke mně chovat jinak. Začali se na mě dívat pohledem, který byl současně přitažlivý, ale i strašidelný. V tu samou chvíli se ale ženy začaly chovat zcela opačně a já slyšela jen jejich jízlivé poznámky a začala jsem pociťovat strach o nepřijatelnosti… Jak jsem se měla učit o své vnitřní síle a kráse, kdo mi to měl ukázat?
Zvykli jsme si všechno nějak dělit, hodnotit, poměřovat, rozlišovat a najednou některé věci kolem nás jakoby k sobě nepatřily. Ale ono opravdu všechno souvisí se vším. A my se dostáváme do situací, že si nedopřáváme čas pro sebe, zastavení se v tom všem zmatku, v té honičce za výsledky, kompetencemi, uspokojováním stále někoho jiného.
Prvú časť tehotenstva som strávila na Slovensku, kde sa o mňa starali skúsení lekári, zatiaľ čo tu druhu som prežila v Londýne, vo výlučnej starostlivosti pôrodných asistentiek. Veľmi som sa tešila, že v Anglicku existuje možnosť domáceho pôrodu a dôkladné som sa na dlho očakávaný deň pripravovala. Avšak bola som zhodou okolností nútená svoje povodne rozhodnutie prehodnotiť.
Proč vlastně chcete zhubnout? Zkuste si ji naprosto upřímně zodpovědět. Není totiž vůbec jednoduché rozeznat svůj pravý záměr. Je to kvůli pořádné nadváze? Nebo máte jen pár kilo navíc, díky kterým se stydíte v plavkách? Možná vás zajímá zdraví? Chce to totální upřímnost sama k sobě. Nalhávat si něco je v tomto ohledu fakt totální nesmysl. Jakmile je někde v pozadí zákaz, tak vám garantuju, že vás psychika dožene.
Začala jsem hledat a poznávat sama sebe. Najednou jsem měla hodně odpovědí na moje dětství, na ženskost, ale svoji sexualitu jsem stále nebyla schopna přijmout, jako něco přirozeného a úžasného. Začala jsem dávat vinu příteli, že není dost muž a proto mě nepřitahuje, že musí tohle a tamto....byla to prostě jeho chyba.
V odrazu zrcadla najdete jediného člověka, který vám dokáže pomoci. Člověka, který vyřeší jakýkoliv problém, který budete mít. Teprve tehdy, když si uvědomíte a přijmete fakt, že vám nemůže pomoci nikdo jiný než vy samy, teprve tehdy se věci začnou dít a měnit.
Ženy ženám
