Články autora
Toto nejsou žádné magické recepty a už vůbec ne návod na “správný” způsob, jak by žena “měla” žít. Jsou to jen moje osobní postřehy ohledně toho, co mi pomáhá vytvářet ve svém životě více radosti a extáze a tipy, o které bych se ráda podělila.
Každý tu máme velký dar – svůj život. A co s ním uděláme – je na nás. Pokud nevnucujeme svoji cestu násilím ostatním. Největším projevem neslušnosti jsou podle mě potom právě nevyžádané rady. Zásadní myšlenka cesty extáze je tedy jednoduchá, ale přesto úžasná:
Toto nejsou žádné magické recepty a už vůbec ne návod na “správný” způsob, jak by žena “měla” žít. Jsou to jen moje osobní postřehy ohledně toho, co mi pomáhá vytvářet ve svém životě více radosti a extáze a tipy, o které bych se ráda podělila.
"Extatický život" je nesmírně individuální záležitost a v žádném případě se nechystám diktovat žádná životní pravidla. Toto je jakýsi výňatek mých osobních zkušeností, které jsem získala na své vlastní cestě hledání toto, jak můžu prožitků extáze nejen občas dosahovat, ale i trvale udržovat a kontinuálně prožívat ve svých každodenních strastech a radostech
Věřím, že v životě ženy je mnoho klíčových okamžiků, které si zaslouží zvláštní oslavu. Svatba, rozvod, narození dítěte, smrt. Můžeme použít vlastní fantazii. Jsou to také příležitosti, proč se sejít v kruhu žen a nahlas se radovat, tancovat a čarovat. Stačí se odhodlat a každá žena může vytvořit nádhernou oslavu pro sebe, svoji rodinu a přátele
Často slýchávám, že jsem špatná matka. Pokaždé z jiného důvodu, ale vždy v doprovodu s „dobře míněnými“ radami: musím trávit víc času s dítětem, to zase musí být víc času ve škole, kupuji mu málo hraček, příliš ho rozmazluji, jsem až moc času v práci, příliš na něm lpím, nesmím ho vzít do Indie (kam se hodláme s manželem v létě přestěhovat), ale nesmím...
S větou "přebrala mi chlapa" mám hned několik problémů. Jednak věřím, že muži si vybírají své ženy, že mají možnost volby i zodpovědnost za své chování. Dále nevěřím na kouzelnou moc ženy očarovat muže proti jeho vůli. A do třetice – fascinuje mě, že pro některé ženy je zřejmě jednodušší obvinit jinou ženu než si přiznat "on si vybral jinou" nebo "on mě podvedl/zradil"
Pamatuji si dobře ten pocit z minula – v první okamžik, kdy letadlo přistává na dráhu v Paro cítím, že tato země je jiná. Se slzami v očích to teď prožívám znovu – chvění, vibrace, expanzi v srdci – ano, miluji ji. Cítím to nejen já, cítí to každý z naší výpravy. Tato země je velmi odlišná, jaksi posvátná.
Osobně si myslím, že ženská plodnost je velký dar, ale taky osobní volba. Možnost nechat dítě odejít z matčina těla vnímám jako velice odvážný a zodpovědný krok. Bohužel je tato volba zatížena vrstvou protichůdných pocitů, především strachu, studu, viny a vzteku, které se často nemají jak projevit, vyčistit a zahojit. Potrat i interrupce s sebou nesou křehké, intimní, lehce zranitelné pocity – velmi syrový smutek a hlubokou bolest, které je potřeba uctít
Naše společnost je silně zatížena stereotypy o tom, jaká žena má a nemá být. Často si protiřečí. Nevěřím, že existuje univerzální řešení. Jde mi o to, čím chci být, abych mohla sama na sebe být hrdá. Aby mi to opravdu dělalo dobře. CO CHCI JÁ?
Zbožňuji stav bytí, který nazývám extází. Ale potom, ať už je to za den nebo za týden, přichází „low“ - pokles a obrovská touha vrátit se do pomíjivého stavu dokonalého štěstí - EXTÁZE. Co s tím?
Krásná žena mluvila o svých raných sexuálních zkušenostech – o tom, jak se její první (doopravdy krásné a orgasmické) milování proměnilo v bolest ve chvíli, kdy se dozvěděla, že její milý o ní po této – pro ni posvátné – zkušenosti mluví jako o děvce. Trefila jádro mých pocitů. Najednou se mi před očima promítaly všechny ty okamžiky:
Když tančím.... CÍTÍM. Jsem přítomná v těle. Když tančím... jsem svobodná. Extatický tanec je malá osobní revoluce... a jak se zpětně dívám na fotky z konference z Brna, napadá mě kapitola z knihy ženské příběhy II: Moje tělo – moje opora
Je to zvláštní. Na jedné straně se ženská sexualita a pohlaví probírá v mainstreamových časopisech, na straně druhé je ale celá řada žen, která toto téma považuje za tabu. Mnoho z nás se dokonce na svou vaginu neodváží ani podívat. Čím to je a jak s tím dále pracovat?
1. únor je znám jako svátek Imbolc. Je dnem, kdy k nám přichází mladá bohyně-panna Brigit, která nám přináší oheň inspirace, naději a příslib, že život bude i po dlouhé zimě nadále pokračovat. V tento den je dobré očistit svůj dům, probrat staré věci a vyhodit nepoužívané a vpustit do svého čistého prostoru mladou, energickou a krásnou bohyni Brigit
Lilia Khousnoutdinova
