Popelka, Merkel nebo Mulan?

Mluvíme o polaritě mezi mužem a ženou, mluvíme o ženských archetypech a znovuzrození bohyně… pro mě ale stále zůstává nezodpovězená otázka: Co chci být já?

 

Kterou chci být? Popelkou?

Nebo novodobou Popelkou (jak se jmenovala?) z mnoha odstínů šedé, jejíž jedinou zásluhou byla její krása, půvab a ženskost? A zbytek přenechala princovi (i když samozřejmě nevíme, jak to jejich „a žili spolu šťastně až do smrti“ skutečně dopadlo… o tom ty naše pohádky mlčí). Popelkou, které stačilo jen „být“, která nemusela pro svůj pohádkový život dělat nic – jen odevzdaně milovat svého muže?

Jak uspět v mužském světě?

 

Potom se nabízí otázka, zda ji náhodou ve čtyřiceti nenechal i s dětmi pro mladší Popelku a ona nemusela prát a žehlit, protože nic jiného se bohužel za ten svůj pohádkový život nenaučila (jak krásně říkala Joumana Haddad: „Žena, která si platí nájem, se nemusí nechat od nikoho šikanovat.“).

Zažila jsem báječné manželství, kde jsem měla naprostou pohádku a dokonce i vnitřní jistotu, že žádná mladší Popelka nehrozí, ale i přesto – ten pocit nenaplněnosti, neschopnosti plynoucí z toho, že jsem nedělala nic „pořádného“ kromě toho, že jsem pečovala o náš vztah – ten pocit vnitřní prázdnoty mě zabíjel. Zámky ani kočáry nepomáhaly.

 

Anebo novodobá princezna Angela Merkel?

Úspěšnější než kterýkoliv muž v jejím okolí, nesmírně vážená za svůj výkon, logiku a schopnost rozhodovat? Která se raději nikdy nefotí s rodinou a nenosí kabelku, tak aby působila co nejmíň jako žena, manželka, matka? To by mě vážně nebavilo. Nechtěla bych spát s mužem, o němž vím, že bych ho přeprala na pracovišti…

Co zbývá? No a co třeba Mulan? Ta, která na sebe vzala otcovu zbroj a vydávala se za vojáka, aby zachránila nejen otce, ale celou Čínu? Je zajímavé, že ve skutečnosti (Mulan je založená na historické postavě) potom, co byla kvůli zranění odhalena coby žena, odešla (sice nuceně, ale s poctou) z armády a vzala si svého velitele, s nímž pak měla tři děti. Vzala si muže, který byl silnější než ona, a jehož velení dlouho naslouchala (kdo ví, zda třeba ten jejich románek nezačal už dříve…). Ale kariéry se vzdala… co by udělala, kdyby měla možnost volby?

Naše společnost je silně zatížená stereotypy o tom, jaká žena má a nemá být, které si často protiřečí. Nedivím se potom, že mám spoustu kamarádek, které jsou šťastné doma s dětmi… ale čas od času zazní zoufalá touha po kariéře, po seberealizaci… „Nechci být jen máma a manželka!“

Znám spoustu úspěšných žen, které touží po větší jemnosti, ženskosti. A celou řadu dalších variant…

 

Nevěřím, že existuje univerzální řešení

Mou otázkou ale zůstává – co chci já? Chci být manželkou velvyslance a nechat ho naplňovat moje ambice, abych mohla jen zářit ve společnosti po jeho boku? Proč ne.

Vlastně by mi to asi vůbec nevadilo. Konec konců, tam, odkud pocházím, je tento model vrcholem ženského úspěchu. Otázkou potom ale zůstává, zda bych dokázala najít muže, jehož vedení bych věřila víc než svému. Nemluvím vůbec o závislosti na mužích a podobně – mluvím o ženách, které vědí, že se o sebe můžou postarat…

Jde mi o to, čím chci být, abych mohla sama na sebe být hrdá. Aby mi to opravdu dělalo dobře. Zajímá mě, zda je tohle to pravé pro mě, anebo – zda chci sama být velvyslankyní? A odevzdávat daň za společenské uznání vykonáváním činností, které jsou ve své podstatě mužské?

Jeden z mnou velice vážených učitelů říkal na workshopu:
„Žena má přijít domů, jít do koupelny, tam ze sebe smýt „kariéristku“ a vyjít ven za mužem jako žena.“

Zní to jednoduše… Ale jak je to v praxi?

Stačí skutečně 15 minut v koupelně, abych přehodila protipóly? Anebo mám zapomenout na potřebu kariéry, věnovat se dál svým koníčkům a charitě a přenechat boje v mužském světě svému muži? Nevím, nevím…
Neznám odpověď.

Popelka, Merkel nebo Mulan

 

Jdu na to tedy dedukcí:

  •  Dělá mi dobře, že můj muž vydělává podstatně víc než já. Vydělávám dost, abych na sebe byla hrdá a abych se bez problému uživila sama – to ano. Ale přeci jen – to, že je mnohem úspěšnější než já, v mém těle vyvolává jakousi jemnost a oddanost, když jsem po jeho boku. Je to prostě sexy.
  • Potřebuji sama něco znamenat – mít možnost ovlivnit svět kolem sebe.
  • Chci být dobře oceněná za to, co dělám, a taky jsem. Ale nechci pracovat pod tlakem, že musím vydělat na koupi domu.
  • Musím mít možnost se realizovat – tvořit, vymýšlet a zhmotňovat, nejlépe bez tlaku, že to musí nutně hodně vydělávat.
  • Baví mě být centrem pozornosti, ale stejně tak mě baví byt „manželkou“ velitele, z toho dokážu také čerpat pýchu a radost.
  • Jsem hrdá na to, že velice dobře řídím, ale tělesně zbožňuji, když mě veze muž, jehož řízení věřím víc než svému vlastnímu. Je to sexy.
  • Mám fantastické vzdělání, vím, že jsem chytrá holka. Ale dělá mi nesmírně dobře, že na svého muže s trojnásobným vyznamenáním nemám a nikdy mít nebudu.
  • Je mi příjemnější poutat pozornost svou ženskou září než svým výkonem.

 

Takže na mě asi ve finále platí varianta Mulan – byla sakra dobrá, ale stejně se odevzdala muži, který byl lepší voják než ona. A možná přece jen – tak jako já – střílela lépe než její vyvolený, čímž mu připomínala, že je mu rovna.
Nebo, jak se tomu moderně říká, 3:2 – žena vydělává méně, ale dost, a přispívá méně (ale důležitě!) do rodinného rozpočtu. Muž se cítí být živitelem, žena cítí menší tlak na výkon a má prostor být tvořivá a půvabná.

Zajímavá rovnováha.

Jak uspět v mužském světě,
aniž bych obětovala svou ženskost…

 

A jak to máte, holky, vy?

 

Lilia KhousnoutdinovaMgr. Lilia Khousnoutdinova
Vystudovala politologii a historii na univerzitě v Oxfordu a Gender & Development na London School of Economics. Dnes vede projekt Cesta Extaze a provází ženy na cestě k pochopení a uctění svého těla a jeho cyklů ve všech fázích reprodukčního života, a extatického žití pomocí přednášek, prožitkových seminářů a poznávacích zájezdů.

Jako dula a akreditovaná učitelka Active Birth vede kurzy předporodní přípravy a doprovází ženy u porodu. Je autorkou několika knih a provokativní kolekce šperků. Spoluzakladatelka prvního výcviku kněžek / ceremonialistek v ČR, kde se zaměřuje na rozvíjení ženského potenciálu a návrat přechodových rituálů.

Studovala po světě zejména u Michel Odenta, Janet Balaskas, Davida Deidy, Sarah Buckley, Penny Simkin, Kathy Jones, Eleny Tonetti a Lynnei Shrief, a neustále se dále vzdělává.

Pravidelně provází ženy i muže na cestách po posvátných pohanských místech v Anglii, ve Francii a nově i v Asii. Jejími semináři za posledních 6 let prošlo přes 3000 žen. Dnes žije převážně v indickém Dillí, odkud cestuje střídavě do Bhútánu a Evropy.

www.lilia.cz / www.zenskepribehy.cz / www.cestaextaze.cz

Komentáře
  1. Nerisa napsal:

    Zajímavá úvaha. Dřív jsem si říkala, že nechci být na muži závislá ani náhodou, byla jsem typická kariéristka, pořád hledala, jak se prosadit a věnovat se svému „poslání“, ať už je jakékoli. No a pak jsem dospěla a zjistila, že mě vlastně vůbec nebaví dřít a vydělávat a chtěla bych někoho, kdo se o mě postará, koho si budu vážit a budu mu oddaná, abych se mohla mezitím věnovat svým zájmům a jemu a rodině, bez tlaku na uživení se. Řekla bych, že mezi těmito třemi můj správný archetyp není :D Anebo možná ta „manželka velvyslance“ s tím, že by on měl zodpovědnost, ale naslouchal mým radám. Ne šperk, ale parťák, to je asi ta správná rovnováha.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *