Jak do vaší peněženky „přičarovat“ víc peněz?

K napsání tohoto článku jsem dospěla ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že to, kolik peněz nám bude v peněžence chrastit ovlivňujeme jen my sami svým postojem. Naším vztahem k penězům.

Já sama jsem v minulosti na peníze nadávala. Cítila jsem je jako přítěž, ne jako dar. Přišla faktura za telefon a já zas začla bědovat, tolik peněz! Zase MUSÍM platit. Nebo „to už zas nemám žádné peníze?“, „malá výplata, to se letos žádná dovolená konat nebude“. A tak dále..

Časem jsem si uvědomila (s pomocí odborných knížek a pár blízkých), že když běduji na peníze, tím spíš nepřicházejí. Jakoby se mi vyhýbaly obloukem! Ale já si pořád povídala to svoje, že peníze jsou pro mě zlem.

Znáte ve svém okolí lidi, kteří nadávají na peníze, že jich moc nemají a opravdu nemají? Tak já byla takovým příkladem.

Ale prostě mi nikdo neřekl (ve škole nás to neučili..), že když k penězům budu mít špatný vztah, že tím spíš jich budu mít málo. A nebudu si toho moc dovolit. Proto jsem moc vděčná všem informacím, které se člověk dozví, buď z internetu nebo knížek. Že to, kolik peněz budeme mít, ovlivňujeme sami! Teď nechci, abyste mě brali jako materialistu, že peníze jsou všechno, ale to všechno si kupujeme za peníze – je to platidlo dnešní doby a to nezměníme! Je potřeba jen zjistit, jak s nimi správně hospodařit, aby nám dělaly službu a ne, aby nás ničily, stresovaly, činily obavy.

Proto jsem ráda za tuto možnost, že s vámi mohu sdílet takový „manuál“, zda tomu tak můžeme říkat, jak si přitáhnout více peněz do našeho života. Protože složenky za nás nikdo nezaplatí, dovolenou také ne, účty za telefon, jídlo, bydlení, drogerii.. Je toho spousty, souhlasíte? A co byste řekli mít něco navíc? Jistotu, že když přijdete o práci, máte kam sáhnout? Bylo by to příjemnější? Asi nikdo z vás neodpoví, že ne. Tak se na to podíváme..

Co jsem já udělala jinak, aby peníze proudily ke mně?

Za prvé jsem změnila svůj vztah k penězům, přestala nadávat, že jich je málo. Naopak – jsem za ně vděčná, protože si pak můžu nakoupit potraviny, pití, benzín, jít si zaplavat na bazén…

Takže kdykoliv platím, ať už v supermarketu za rohlíky, nebo na pumpě benzín, vždy jsem vděčna za ty peníze, že je mám a tudíž mohu žít a dovolit si potřebné. Co mě naučila moje mamka, dávat peníze prodejci do ruky tak, že je viditelná přední strana bankovky (zkrátka obličej osoby, která je na bankovce, např. Božena Němcová, nebo J. A. Komenský). A při vyslovení „děkuji“ jsem opravdu vděčná!

Protože v životě jsem již zažila doby, kdy jsem opravdu peníze neměla. Ocitla jsem se na životní křižovatce, kdy jsem byla ráda za to, že mám střechu nad hlavou a mám co jíst. Ne, že bych vám to přála, ale je to opravdu škola. Když si člověk zažije takový stav, kdy je vděčný za to, že vůbec může jíst, kde spát, pít, nikdy si nepřestane těch věcí vážit, které jiné považují za automatické.

Za druhé, každý den se snažím psát si do bloku věty za co jsem v životě vděčná.

• „Jsem vděčná za to, že můžu vydělávat peníze „prací“, která mě baví.“
• „Jsem vděčná za to, že je moje rodina zdravá.“
• „Jsem vděčná za to, že mi přišly peníze za …..“

Zkrátka projevovat tu VDĚČNOST. Ono se to zdá jako triviální věc, že si to ani nemusíte psát. Že to víte. Taky jsem si to dříve tak říkala, to si psát nemusím, ale ono, když si to napíšete, tak se teprve pak začnou dít věci. :-) A na to vemte jed. Mám to osobně prověřeno. A pak mi dejte vědět, těším se!

Jeden příklad za všechny. Mamka projevovala vděčnost za peníze, které jí do života přicházejí. A druhý den našla v kalhotech složenou stovku. Ano jenom stovku, říkáte si, ale i to je zázrak! Protože v kalhotech, kde ji našla, si peníze neschovává a přišlo to hned den poté. Myslíte, že je to náhoda? ;)

Další věc je, pokud peníze neposílám zpátky do oběhu, nemůžou se mi vracet. Tím nechci říct, abyste celou výplatu za jeden den utratili. To ne. Je dobré si alespoň nějaké peníze z každé výplaty uschovat (minimálně deset procent). Ale dám příklad, pokud jdu do dobré restaurace, kde jsem se skvěle najedla, tak s velkou radostí zaplatím a dám i spropitné. S radostí! S vděčností! Protože mě to dělá šťastnou, tak proč bych za to nedala větší hodnotu a vím, že se mi to vrátí.