Škola zvaná mateřská aneb když nestačí nápovědy na telefonu…

Před porodem své první dcery jsem pravidelně na internetu sledovala rubriku těhotenství týden po týdnu. Věděla jsem, kolik asi tak miminko váží, měří, jaké orgány má vyvinuté, ale nějak mi uniklo, co se bude dít po porodu. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Pak přišla na svět první dcerka. Jako bych stála na vysokém útesu a nedohlédla ani na samé dno. Zavřela jsem oči a prostě skočila kamsi do neznáma.

Proč mi nikdo neřekl, že mít dítě je tak těžké?

Z porodnice domů jsem jela jako uzlíček nervů. V tašce jsem měla přibalené příkrmy pro případ, že bych se nerozkojila. Bolavé krvácející bradavky a vytékající mateřské mléko z laktačních mušlí se staly denní realitou prvních dnů. Probdělé noci a opakované ataky zimnice se střídaly s návaly horka i studeného potu.

Věčný křik a únava!

Kdy tohle skončí?

A proč se o tom neučí ve škole?

Na první kontrolu k pediatrovi jela dcerka v pyžámku. Nemusí se oblékat přes hlavičku a přiznávám, neměla jsem ani tušení, že overall, jak se tomu prý říká, je na spaní! V občanské nauce jsme se to bohužel neučili a mladší sourozence jsem také neměla. Ani vysokoškolský titul mi na jistotě nepřidal… neměla bych ho vlastně vrátit, když si neporadím s jedním novorozencem?

Vracím se do školní lavice

Pravdou je, že jsem nikdy nedržela miminko v náručí. Je tak křehké a malé. „Hlavně pozor na hlavičku,“ znělo ze všech stran. Musela jsem začít od nuly. Nastoupila jsem tedy s rozpaky prvňáčka do první třídy. U zápisu jsem stěží zazpívala jednu dětskou píseň. Třídní paní učitelkou se stala má dcerka. Čas od času jsem využívala i nápovědy na telefonu nebo drobné taháky pod lavicí a celou řadu učebnic.

Prošla jsem nelehkým obdobím, opakovanými záněty prsu či úzkostmi, zda dělám vše správně. Nejistotou i pochybnostmi. Pláčem. Vlastně celým slzavým údolím. Slunečné procházky s kočárkem se střídaly s nočními vlnami zoufalství. Jak se blížil večer, vtiskla se i nervozita a nechuť. Budu zase vstávat po hodině a půl ke řvoucímu miminku??!! Někdy jsem se celá únavou třásla a neměla ani sílu ten malinký uzlíček zvednout z postýlky.

Vnitřní neklid se mě téměř nepouštěl, ozýval se vždy, když dcerka usnula. Byla jsem jak na pružině a čekala, kdy se probudí. Kdy opět začne další kolečko… nakrmit, odříhnout, přebalit, zabavit, pochovat a uspat.

Tohle je všechno?

Takhle to vypadá mít dítě?

Vždycky jsem byla šprt

Stala jsem se učenlivým a pilným žákem. Školu odjakživa miluji. Objevila jsem užitečné zdroje energie i zábavy pro sebe i miminko. Najela jsem na pravidelný denní režim, který mi usnadňoval běžné činnosti jako nákupy či úklid domácnosti. Přečetla jsem spoustu knih a začala jsem naslouchat své intuici. Postupně jsem se zbavovala strachů a cítila se pevnější v kramflecích. Stala jsem se sebevědomější maminkou.

A pak to přišlo, oslavili jsme první rok. Nechyběl narozeninový dort, dětský kočárek s panenkou pro dcerku, balónky a také vysvědčení pro maminku. Zvládla jsem první třídu na jedničku. Prošla jsem s vyznamenáním. :) Odnesla jsem si spoustu užitečných znalostí. Dcerku jsem kojila téměř rok a během oblékání jsem jí neutrhla hlavičku. Ani jsem jí nikdy ve dveřích neuhodila o futro, což se mně samotné stává poměrně často. Naučila jsem se čerpat z energetických rezerv, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám. Zpívám snad třicet dětských písní a recituji hravé básničky a říkadla pro nejmenší.

A co bude po prázdninách?

Bylo mi jasné, že první třídou to nekončí a moc jsem se těšila, že po létě nastoupím do 2.B. Hlavním předmětem prý bude vzdor. To se mám na co těšit, ale to až někdy příště… :) V současné době dokončuji šestou třídu. Jsem v 6.C a mám hned tři paní učitelky. Dávají mi obrovské lekce a denně mi nastavují zrcadlo. Nejvíce mne toho naučí o mně samotné, jo teď už jde do tuhého! Kdybyste viděli, jak mě někdy zkouší?! :)

Až dokončím základní školu, musím si zvolit správnou střední. A protože věřím v celoživotní vzdělání, zkusím přijímací zkoušky i na vysokou školu. S každým novým dnem přicházejí další podněty, zkoušky a testy, zda obstojím ve škole zvané ŽIVOT. Prožívám ho zrovna „s dětmi na krku“, s nejkrásnějšími klenoty, které zdobí můj krk a zároveň mi demonstrativně ukazují, jak neztratit ty kouzelné jiskřičky v očích, které touží po radosti, štěstí a spoustě dobrodružství.

„Učíme děti vše o životě a ony nás mezitím učí to, o čem život ve skutečnosti je.“

S láskou

Mgr. Elena Ježková

• About
• Latest Posts

Mgr. Elena Ježková

Miluji své tři dcerky, se kterými si užívám společně strávený čas. Ráda bych inspirovala i ostatní maminky, jak proměnit opuštěný ostrov zvaný Mateřská v báječné a šťastné místo pro život. Autorka eBooku: Jak přežít mateřskou a nezbláznit se>>>

www.elenajezkova.cz

Latest posts by Mgr. Elena Ježková (see all)

• Ženám s věnováním - 12 dubna, 2018
• Teď piju kávu aneb I maminky potřebují své chvilky - 15 března, 2018
• Na všechno jsem sama - 1 února, 2018