CO se to s těma chlapama děje?!?

Joooo, to je pořád dokola. Ten můj potřebuje klid. Potřebuje čas a prostor. Potřebuje si od nás na chvíli odpočinout. Dítě kvílí, nedá mu chvíli pokoj, pořád něco chce, nemůže se ani v klidu podívat na televizi, aniž by u toho na něm malej nevisel a pořád tu televizi nekomentoval.

Do toho práce, doma se pořád po něm něco chce, má toho prostě dost. Když přijde domů, nemá už ani kapku energie. Natož aby měl nějakou pro nás.

A co na to já? No je mi ho přeci LÍTO!!!

Jsem přeci „CHÁPAVÁ“ a „MILUJÍCÍ“ žena.  Tak ho do toho lesa sama pošlu. „To víš, že jo, jdi ven.“ Jenže pak se s prominutím NAS*RU!!!

Co se to s těma chlapama do prdele děje?!?!?! Kam se poděla jejich síla? Dyť oni nic nevydrží!!! Vždyť já tady lítám celý dny jak na koštěti! Uklízím, peru, vařím, celá domácnost víceméně visí na mě! Do toho pořád to dítě, každej den mu musím vymýšlet zábavu, protože jinak si pořád stěžuje, každej víkend někam jezdím!

Nemám ani chvíli klidu! A do toho TAKY CHODÍM DO PRÁCE! Musím makat a vydělávat! Nemůžu si dovolit být růžovolící princezna, která na něj spokojeně s uvařenou večeří a citově nakrmeným dítětem čeká doma. UŽ SI ANI NEPAMATUJU, KDY JSEM BYLA NAPOSLED ŠŤASTNÁ A SPOKOJENÁ!

Mám dost. Celý to tady leží na mě a ON SI JDE VEN!

Jsem tak naštvaná, tak nazlobená, vzteky bych něco rozkopala. No, tak se z toho jdu vypsat. Vypovídat se kamarádce v písmenkách. Pouštím všechen ten za týdny nahromaděnej vztek. A pak se mi konečně ulevuje. Už jen to, že si to Lenka přečte a bude vědět, o čem mluvím mi ulevuje. A pak přijde další vlna…

JE MI TO VŠECHNO BYTOSTNĚ LÍTO

Jeho, že je tak nešťastný a nespokojený. Že je vlastně jenom přetížený a neví, kudy z toho ven. A cesty, které mu nabízím já, pro něj z nějakého důvodu nejsou ty pravé. Je jako zvíře chycené v pasti neštěstí a zahlcenosti všedního dne. Chybí mu rozhled. Chybí mu nadhled, svoboda, čistota a nádech z plných plic.

Je mi líto taky mě…

Vidím, jaká troska ze mě v tuhle chvíli je. Upracovaná, vynervovaná, ani s kapkou citu, něhy nebo bezpečného zázemí. Rozervaná na všechny světové strany a mezi stovky úkolů.

A lituju taky toho prcka, co v tom všem žije. Je mi jasný, proč se chová tak, jak se chová. Jak by se měl asi projevovat, když pořád slyší „nemám čas, počkej chvilku, takhle to nedělej, dej nám na chvíli klid“. Nemáme ani kapku láskyplné energie, kterou bychom mu mohli věnovat tak, jako dřív, když to ještě fungovalo a my měli dost síly.

Měli jsme se tak rádi. A byli jsme spolu tak šťastní.

Vždyť to přece umíme. Já přeci vím, že k sobě všichni pasujeme a že spolu umíme krásně žít. Že se máme opravdu rádi. Zažila jsem to tak. Bylo to tak.

Tak co se to proboha děje?

Tak si chvíli zamedituju a pak se to vrací. Znovu a silně. Je potřeba, abych já sama něco změnila. Přestanu kouřit. Vím, že mě to zabíjí a bere mi to vnitřní klid. Musím to zvládnout, jinak se tam házím sama. Uchopím trochu chytřeji podnikání. To přeci dám, mám k tomu nástroje. A taky terapeutku, která mi s tím pomůže.

Budu pracovat, když ty dva nebudou doma, abych na ně nebyla od kompu hnusná. Jasně si stanovím pracovní dny a dny volna, kdy se sama budu muset naučit žít jinak, nově, bez neustálého přemýšlení nad prací.

Taky cvičení změním.

Kašlu na výkon, vyberu si takové, které mi sílu přidá namísto ubere. A taky se u toho budu mít ráda a budu to dělat proto, že se chci hýčkat. Ne proto, abych si odškrtla další fajfku na tom pitomým listu úkolů.

A taky svému muži s láskou řeknu, jak moc ho miluju. Že vidím, jak moc se snaží. A jak moc se trápí. Že jenom nevím, co s tím mám udělat. Stejně vím, co mi řekne. Je to vážně chlap, odpoví mi „nech to na mě, lásko“. Vlastně jenom chci, aby věděl, že ho miluju.

A o to další doufám, že se postará Bůh. Nebo někdo, kdo mi nebo nám s tím pomůže. Protože pořád věřím, že takhle to být nemá. ŽE TO JDE MNOHEM LÉPE. A že je určitě cesta, kudy z toho ven.

 S láskou, Markéta

Poznáváš se v tom? 

Víme, že spousta žen prožívá něco podobného. Bezmoc, beznaděj, přepracovanost, frustraci. Vztek a zároveň touhu po svém muži. Víme ale, že řešení tu je. A že je tak blízko, až z toho můžeme být samy překvapené. Leží totiž uvnitř nás…

Několik z nás se spojilo, abychom Ti tento poklad uvnitř sebe pomohly najít. A objevit skrze něj cestu, díky které Ty i Tvůj muž můžete být opět šťastní. Tvé štěstí za Tebe nikdo nezařídí. Na CESTU K NĚMU Ti ale můžeme posvítit. 

Nenech si ujít taky naši velikonoční nadílku, kterou můžeš využít pouze do zítřka 18.4.2017

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018