Rodíme tak, jak žijeme

Hodně žen se porodu obává, pro mnoho z nás je příchod miminka na svět spojen s představou toho největšího utrpení, které nás v životě čeká. Musím se přiznat, že čím víc se porody zabývám a čím déle připravuji ženy na mateřství, tím méně špatnou pověst porodů chápu, už to vůbec není moje realita. Pokaždé mě úplně zaskočí, když na své přednášce potkám maminku s břichem velkým jak balón, která o blížící se radostné události mluví jako o hrůze, kterou musí přežít pro to, aby měla dítě.

Mám dvě holčičky – šestiletou a tříletou

A když jsem poprvé po roce snažení zjistila, že jsem konečně těhotná, o těhotenství, porodu a mateřství jsem měla jen velmi mlhavou představu. Rozhodně jsem se netěšila. Až o hodně let později jsem pochopila, že nevolnostmi, které jsem si celodenně první tři měsíce „užívala“, dávalo moje tělo najevo odmítání celé té nové situace, ve které jsem se cítila velmi nesvá a nevěděla si vůbec rady.

Byla jsem racionálně založený typ člověka. Snažila jsem se dobře připravit, proto jsem četla hory informací a hltala zkušenosti jiných žen proto, abych si na jejich základě odvodila, co bude porod znamenat pro mě.

Byla jsem „realisticky“ založená a pěkně s nohama na zemi očekávala všechny možné eventuality, které mohou nastat. Pamatuji si, že jsem dokonce po večerech pobrekávala u článků o postižených dětech – další část mé přípravy na to, co mě přece také může potkat… a můj porod právě snadný nebyl, srazil mě na kolena. Moje ženské sebevědomí kleslo na nulu, a to jsem si o sobě myslela, jak dobře jsem připravená!

S mým mateřským sebevědomím to nebylo o moc lepší, vůbec jsem nevěděla, kdo k nám přichází a naší Zuzanku jsem hodně dlouho nebrala jako člověka. Dokonce si vybavuji, že jsem jí před spaním ani nedávala pusu, byla jsem přesvědčená o tom, že nic nevnímá, když je jenom miminko. Přistupovala jsem k ní tak nějak mechanicky a vůbec si dost dlouho nevěděla rady ve své nové mateřské roli. Byla to tvrdá škola. Ale samozřejmě díky za ní, protože mateřství pro mě v podstatě bylo impulsem k osobnímu rozvoji, k práci na sobě – probuzením.

Druhý porod mě posílil

Po prvním porodu jsem se rozhodla pomáhat ostatním ženám, aby příchod svého miminka zvládly lépe než já, chtěla jsem jim předávat své zkušenosti a tak jsem byla v roli duly u pár porodů a začala se učit od samotných žen. Jejich pozorováním. Koukala jsem, co potřebují, jak se při porodu chovají a na základě toho se snažila být jim co nejvíce prospěšná.

Začala jsem se postupně měnit, více cítit,
vnímat svoje tělo a svoje potřeby, věřit sama sobě.

Když jsem otěhotněla podruhé, všechno bylo jinak. Bětka byla od první chvíle bezpodmínečně přijatá a milovaná. Prožily jsme porod, který byl tím nejsilnějším a nejnádhernějším okamžikem v našich životech. A já se stala tou nejsilnější ženou na světě, sebevědomou a sebejistou.

Naučila jsem se mnohé a to nejhlavnější zjištění je, že každá z nás rodí tak, jak žije. Není v tom žádná velká magie. Porod totiž není nějakým izolovaným jevem, který se nám stane. Porod je jen jakýmsi prubířským kamenem toho, jak přemýšlíme, jak cítíme, jaké jsme – prostě jak žijeme. Při porodu se sečte a podtrhne náš dosavadní život.

Ženy, které rodí snadno samy od sebe

Potkala jsem mnoho úžasných, inspirativních žen a potkala jsem i ženy, které rodí úplně bez bolesti. Nejvíce mě zajímají ty, které neprošly žádnou speciální (třeba tou mojí) přípravou, které snadno rodí samy od sebe. Protože to nikdy není jen tak. Jsou si hodně podobné, já jim sama pro sebe říkám ženy s velkým „Ž“. Takovou ženu rády pozorujete, rády se koukáte, jak se stará o své děti, jak s nimi komunikuje. Rády posloucháte její zkušenosti a vyprávění, a když si půjdete pro radu nebo jen útěchu, neomylně ji vyhledáte.

Já s nimi dělám rozhovory. Zajímá mě totiž, jak to dělají. Jak prožívají těhotenství, jak vnímají porod a jak vnímají své miminko? Jak žijí a jaká je jejich historie? A pokaždé se musím smát, protože jejich povídání je jako psané přes kopírák.

Ženy s velkým „Ž“ jsou v prvé řadě spokojené se svým ženstvím, neměnily by.

Ony jsou totiž celkově spokojené, žijí spokojený život. Mají plnohodnotný láskyplný partnerský vztah. Vyznačují se obrovskou důvěrou k životu, k tomu, že všechno, co je potkává, má nějaký smysl a hodně používají intuici. Velmi dobře chápou, že jejich miminko je vnímá od prvního okamžiku a už v bříšku s ním dokážou komunikovat, od první chvíle ho milují a těší se na něj. Důvěřují také svému tělu, protože vědí, že porod je přirozený proces a vědí, že ho zvládnou ony i miminko v pořádku. Že stačí, když nechají své tělo udělat to, co umí. K lékařům chodí minimálně, případně je svou jistotou hravě přesvědčí o tom, že je všechno tak, jak má být…

V poslední době si všímám, jak podobných žen kolem nás přibývá.
My ženy jsme hodně vyrostly a zesílily a najednou jedna druhé dokážeme předávat něco, co už tu dlouhou dobu nebylo – vzájemnou podporu a sílu. Vidím to kolem sebe často, když potkávám a pozoruji ty „moje“ rodící se mámy, které jsou zase pokaždé lepší než já. Mám z nich radost.

Nejlepší předporodní přípravou je totiž
šťastný, naplněný a spokojený život.

A na tom můžeme začít pracovat hned teď…

Veronika Vojáčková

Jsem máma, žena, dula. Už od malička jsem chtěla být doktorkou, abych mohla pomáhat mamince. Doktorka ze mě není, ale stejně nakonec pomáhám maminkám :)

www.PorodBezBolesti.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018