Blog / Nejdůležitější otázka mého života

Někdy jsme přehlceni událostmi všedního dne, že zapomeneme na to nejdůležitější. Na naše pocity. Co nám říkají? Jak jim naslouchat?

 

Představte si, že existuje něco,

  • co vám vždy s jistotou poradí, jakým směrem se vydat dál,
  • že máte kompas, na který se můžete spolehnout při všech životních situacích,
  • díky čemu se dokážete zbavit „balvanů“ na svém srdci,
  • jste tam, kde je to pro vás prospěšné a posouváte se vpřed.

Je to něco, co je nám přirozené, jen si potřebujeme rozpomenout, jak se to dělá… Všechny odpovědi máme v sobě.

svoboda v pořádku

Dříve jsem si myslela, že na všechno potřebuji ověřené návody, rady od zkušenějších a složitě se něco učit. Nevěřila jsem sama sobě.

Odpovědi jsem hledala venku, místo toho abych se zajímala o to, co je prospěšné pro mě. Srovnávala jsem se s ostatními. Snažila se „zapadnout“ a být „hodnou holkou“, kterou mají všichni rádi.

Zůstávala jsem na místech, v projektech i v kontaktu s lidmi ze stereotypu a očekávání, které si na mě často projektovali druzí. Neuměla jsem vyjádřit, co cítím a potřebuji.

 

A už vůbec jsem neznala:

  • co je to držet si své hranice a umět říct NE,
  • že život je ZMĚNA, že neexistuje OSUD,
  • že moje ROZHODNUTÍ určuje, jaké pocity prožívám i to, s kým trávím čas a KDO vlastně jsem,
  • že VŠECHNO je ve MNĚ a v mých rukách.

 

Buďte k sobě pravdiví a zamyslete se:

  • Kolik věcí vám průběhu dne dělá opravdu radost?
  • Baví vás vaše práce?
  • Kolik věcí děláte ze stereotypu nebo rutiny?
  • Jak se cítíte ve svém partnerském vztahu? V rodině? V práci?
  • Míváte někdy přesvědčení, že nikdo to přece neudělá za vás a prostě se to tak musí nebo má?

V průběhu dne prožíváme nejrůznější emoce. Často jim nevěnujeme pozornost a možná si ani nevšimneme, jaké z nich převažují.

Není tomu tak dávno, kdy v mém životě převažovaly spíše ty negativní. Do práce jsem si to chodila „přetrpět“. Vztahy s kolegy nic moc. Hra: dělat „na oko“, že je vše OK, mi moc dlouho nevydržela. Vše se projevovalo na mojí náladě i chuti cokoli dělat.

Přetvářky a masky, které si mé okolí nasazovalo, mi braly mnoho sil i energie.

Musela jsem si dávat pozor na pusu.

Neustále se kontrolovat. Zároveň i mít obavy, komu jsem co řekla a jestli informaci nepřekroutí, přidá svůj příběh a otočí se to proti mně. Přesvědčení: „Hlavně, abych si neudělala ostudu a někdo si o mně něco neříkal!“ jsem naštěstí velmi rychle vymazala ze svého života.

Tento životní styl mě nutil být neustále ve střehu. Není divu, že jsem se z toho všeho cítila unavená.

nešťastná žena

Pokud toho bylo na mě už opravdu moc, nemoc byla přirozeným důsledkem. Tělo už něvědělo, jak by mi dalo najevo, že se mám na chvíli zastavit a naslouchat mu.

Bohužel se často zaměřujeme jen na projev nemoci a nějakým práškem ho utišíme, než abychom se zaměřili na jeho příčinu.

 

Tip!

Jak se na nemoci dívat trochu jinak Uzdrav své tělo od Louise L. Hay.

Zásadní změna v mém životě přišla s počátkem osobního rozvoje. Prostě jsem se zastavila a začala pátrat po příčinách. Najednou jsem zjistila, že jsou situace, místa a i lidé, se kterými se necítím dobře. Jako bych konečně otevřela oči.

Podařilo se mi krok za krokem vše rozklíčovat a pojmenovat díky nejdůležitější otázce mého života. Mluvím o zdánlivě banální otázce, kterou jsem vpustila do svého života. A ona mi jej převrátila vzhůru nohama.

Odpovídám si na ni v každé situaci a mohu směle říci, že můj život je díky ní mnohem klidnější, harmoničtější a pravdivý. Tato otázka mi dává pocit bezpečí a jistoty, že jsem tam a s těmi, kde je to pro mě prospěšné. A zní:

 

Jak se cítím?

Je to top otázka mého života. Z ní také vychází mé motto: „Žij, co cítíš.“

Všichni jsme si na tuto otázku uměli odpovědět už od narození. Naprosto přirozeně jsme naše pocity a potřeby sdělovali svým nejbližším. Aniž bychom cokoli, co se nám děje, uměli pojmenovat, zajišťovali jsme si celou škálou projevů našich emocí vše, co jsme k životu potřebovali. Ať už to byl úsměv, pláč, vztek nebo vzdor.

Vzpomínáte? Je to už dávno, že?
To jsme byli ještě děti.

A pak se to nějak zvrtlo. Zákazy, příkazy, to se má x to se nemá… nás dokonale odpojily od sebe sama. Začali jsme se kontrolovat, dávat si pozor na pusu a naše emoce doslova udupali.

 

Výzva k akci!

  • Pojďme se vrátit zpět a zajímat se o naše pocity. Tak, jak nám to bylo dřív přirozené.
  • Pojďme si život užívat s lehkostí a radostí jako děti.
  • Přestaňme je jen nadšeně pozorovat a „závidět“ jejich bezstarostnost. Pojďme se od nich učit!

Dovolme si naše emoce naplno prožívat a ukazovat naši zranitelnost. Odhoďme všechny masky a buďme sami sebou. Pravda a autenticita nám dá obrovskou SVOBODU.

Ukážu vám, jak s tou otázkou pracovat:

 

1. Zastavte se a ptejte se

Nejprve se zastavte, zhluboka se nadechněte a začněte se sami sebe ptát:

  • Jak se cítím? Teď a tady.
  • Jaké emoce prožívám?
  • Je mi to příjemné nebo nepříjemné?
  • Baví mě to? Naplňuje mě to?
  • Chci to doopravdy dělat?
  • Sami sobě jsme nejlepším rádcem i průvodcem.

 

2. Pozorujte se

Ta otázka vyvolává emoce. Popište je.

Jsou pozitivní – láska, radost, pocity štěstí, harmonie, …
Nebo negativní – strach, nejistota, nedůvěra, …

Pozorujte se, jak se cítíte při běžných činnostech. Jak se cítím, když:

…ráno vstávám?
…odpovídám na emaily?
…jsem v lese na procházce?
…píšu článek?
…jednám s lidmi?
…pracuji na projektu s mým mužem?

A mohla bych pokračovat dál.

Pozorujte se při každé činnosti, dostanete od sebe jasný signál, co je pro vás prospěšné a co ne. Pokud zažijete: „AHA! Vůbec mi to nedělá radost!“ Při takové odpovědi se mějte na pozoru. Je to signál, že je potřeba něco změnit.

Podívejte se na to, kdy se necítím dobře a PROČ. Nejen ze svého úhlu pohledu, ale postavte se i do „bot“ a rolí všech okolo nás. Je možné, že „zakopaný pes“ je na naší straně.

Nejdůležitější je o všem komunikovat. Popsat své potřeby i úhel pohledu. Co jste čím mysleli. Vysvětlete si se všemi, s kým je to potřebné, příběhy, které jste okolo dané situace měli. Sdílejte, co potřebujeme nastavit JINAK. Nastavte si hranice.

Je to proces.

Snažte se najít dohodu. Respektujte potřeby druhých a zároveň požadujte respekt těch svých.

Pokud jste dlouhodobě v situaci, že cítíte stagnaci a „opravdu nic se s tím nedá dělat“, je třeba přemýšlet o rozloučení. Opustit daný projekt nebo i vztah.

Takto jsem se rozhodla již několikrát odejít ze zaměstnání nebo projektu, kde mi zkrátka nebylo dobře a i výsledná práce pak tomu odpovídala. Byl to delší proces, který vždy nakonec ukázal, že odchod byla ta nejlepší volba.

šťastná žena

Odpovědi vás směřují k těm správným činnostem a rozhodnutím. Pokud děláte, co vás baví a naplňuje, práce vám jde mnohem lépe od ruky, je provedena efektivně a s radostí.

Dobré je nikam nespěchat, netlačit na pilu a posouvat se po malých krůčcích. Postupně odhalíte vše, co vám už přestalo sloužit a čeho je třeba se pustit. Zároveň chci zdůraznit, jak moc důležité je se o věcech pravdivě bavit s druhými.

Dát fakta na stůl. Říct si, co bychom potřebovali změnit, abychom se cítili lépe a až potom dělat závěry a soudy. Někdy vyslovení našich potřeb dokáže zázraky.

Pamatujte, že druzí netuší, co prožíváte uvnitř, dokud jim to neřeknete. Nikdo do vás nevidí.

“Zodpovědnost každého z nás je srozumitelně vykomunikovat naše potřeby tak, aby je ostatní pochopili.”

 

3. Zjistěte, kdo jste

Pokud začnete pozorovat vaše pocity při každodenních činnostech, získáte cenné informace o tom, kdo vlastně jste. Co vás baví a co byste raději přenechali druhým.

Je to výborný nástroj k tomu, jak objevit svůj talent. Jsou věci, které nám jdou samy, přirozeně a navíc nás ještě baví. Bohužel tomu, co nám jde lehko, nevěnujeme až tolik pozornosti, a tak ani nevíme, že jsou to naše silné stránky.

Je to dar, který můžeme díky otázce: „Jak se cítím?“ objevit a pomůže nám jednoduše změnit život. 🙂

 

4. Ptejte se druhých

„Jak se máš?“
Typická úvodní otázka při setkáních. Asi ani nespočítám, kolikrát jsem ji sama slyšela. A také vím, že jen málokdo se opravdu zajímal, jak se mám. Je to taková zdvořilostní fráze, na kterou se už ani nečeká hodnotná odpověď.

Zkuste ji nahradit otázkou: „Jak se cítíš?“
Možná tím občas někoho zaskočíte. Ale zároveň projevíte opravdový zájem a půjdete do podstaty. Doporučuji takový přístup hlavně v rodině, v týmu a u blízkých přátel.

 

5. Naslouchejte

Trpělivě naslouchejte ostatním. Když už otázku jednou položíte, dejte si čas a vyslechněte odpovědi. Můžete být velmi překvapeni, co vlastně ostatní cítí. Dost často si sami přijdou na to, co by v životě doopravdy chtěli nebo naopak, co vlastně mají nechat jít.

Jen my sami víme, co je pro nás to nejlepší. Nikdo nestál v našich botách, jak tedy může za nás rozhodnout?

 

 

svoboda v pořádkuHana Trnčáková
autorka projektu Svoboda v pořádku.

PS1: Otázka: „Jak se cítím?“ mi opravdu převrátila život naruby. Díky ní jsem poznala, kdo doopravdy jsem. Dodala mi odvahu být sama sebou a přestat být hodnou holkou.

PS2: Pokud chcete jít do hloubky a chcete si udělat „pořádek v sami sobě“ v ebooku Jak se zbavit chaosu jsem pro vás připravila návod krok za krokem, jak zjistit kdo jsme, jaké jsou naše silné stránky a hlavně co o nás vypovídají naše vzory a hrdinové. Jaké otázky je třeba si klást, abychom získali životní JASNO a hlavně jak se zbavit balvanů na srdci.

PS3: A pokud chcete vše vidět, slyšet a zažít, máte možnost se přidat na sobotní seminář Svoboda v pořádku v Brně.

Další články v kategorii

Inspirace Sebeláska Vztahy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.