Dětská osamělost

Dětství. Nejzásadnější období celého života. Každý ho zažil a ví jak obrovská radost, nevinnost a láska tam je. Také víme jaké bolesti, traumata a nízké sebevědomí odtud může plynout. Myslíme si a také slyšíme od celé společnosti, že když dovršíme věku, kdy máme být dospělými, že tak vskutku jsme.

Ale je to tak opravdu?

Děti, dětství, vnitřní děti nás dospělých, to jsou témata, která patří k našemu životu a vždy patřit budou. Koukněme se dále než jsme běžně zvyklí a spatříme mnoho krásného. A to tak, že budeme ochotní vidět věci srdcem, tak jako dítě.

Samota versus osamělost

Dětská samota je velkým tématem, o které jsem se díky Nadaci Naše dítě začala zajímat i já. Mám to štěstí pracovat s dětmi a jejich maminkami, a to téma je všudy přítomné a aktuální.

• Co to je samota? A co to je osamění?
• Jak poznat, že naše dítě má vše, co potřebuje a jak zamezit jeho osamělým pocitům?

Je naprosto v pořádku, aby každý z nás,
včetně dětí, měl prostor pro to být sám.

I dítě potřebuje chvilky, kdy se vzdálí a je rádo samo. Hraje si, zpracovává vše co zažilo a ve chvílích kdy chce se zase vrátí do společnosti svých rodičů, pěstounů, kamarádů, atd… Tady je velice důležité, že je zde jeho svobodná vůle – „chci být sám, jsem“, „chci být s ostatními, jsem“, „ale vždy mám, kam se vracet a jsem tam vítán, jsem tam přijímán, neobtěžuji, naopak všichni jsou rádi, že tam jsem“. Tento druh samoty je přirozený a naprosto v pořádku.

Jiné a velice smutné případy jsou chvíle, kdy je dítě samo, cítí se osamělé a má pocit, že překáží. Touží po pozornosti, ocenění, pohlazení, zájmu, ale ve svém světě (v rodině, ve svém vnějším okolí) cítí, že „obtěžuje“, nevnímá tam žádné souznění, teplo ani přijetí. Raději se tak uzavře do svého imaginárního světa, jen aby mu nebylo ubližováno tím, že místo pohlazení, rodiče řeší „důležité“ věci, které pro dítě jsou ale absolutně „nepodstatné“.

Dítě potřebuje lásku, za všech okolností

Lásku, kterou čerpá s obyčejné pozornosti, zájmu, klidu, míru v rodině, pravdivosti a upřímnosti ve vztazích a opravdovosti ve všem, co celá rodina dělá.

Je horší, když je osamělé dítě obklopeno mnoha hmotnými věcmi, které mu mají dát pocit tepla a lásky nebo když je dítko z chudé rodiny a místo pár vřelých chvilek rodiče řeší finance, práci a jiné starosti? Myslím, že to vyjde nastejno. Oba případy mají stejnou podstatu – dětská osamělost.

Smutné a osamělé bytosti vychovávají osamělé děti.

To je důležitá rovnice. Můžeme to také popsat tak, že rodiče, jež vlastně ještě nedospěli, vychovávají děti v osamění, protože jejich vnitřní děti nemají to, co by měly mít. Zájem, vřelost, teplo, bezpečí a pozornost. Neumíme-li si toto vše dát my dospělí sami sobě, jak to pak můžeme dát dětem?

Mnohdy se toto děje velice nevědomě. Rodiče mají pocit, že se dětem věnují na 100 %, připravují pro ně program, kroužky, sednou si s nimi po práci a povídají si. A to je skvělé.

Jen někteří z nich, i když toto vše dělají, dětem nenaslouchají. Ve své vlastní představě o tom, jaké by jejich dítě mělo být, zapomenou že to, které sedí před nimi, se cítí smutné a osamělé. Vnitřně křičí „tati, mami, poslouchejte mě, já potřebuju něco jiného, než mi dáváte, proč mě neposloucháte“.

Určitý druh osamocení jsme zajisté zažívali VŠICHNI.

Občas se to stane, ale je-li to dlouhodobější, dítě se raději zavře, odstřihne se od bolesti, pocitů méněcennosti a hledá… V knihách, filmech, kamarádech, internetu, v náruči někoho jiného… Ty, co nehledají a jen se tohoto stavu chtějí jakýmkoliv způsobem zbavit, si i vědomě ubližují, chtějí na sebe za každou cenu upozornit. Jiné zlobí, šikanují ostatní nebo jsou šikanované.

Dívejte se na děti svým srdcem

Každý, kdo otevře srdce a cítí své vnitřní dítě, se dokáže napojit na to, jak se cítí děti, když nemají dostatek lásky a pozornosti. Chceme-li, cítíme to. Chceme-li, dokážeme s tím něco udělat.

Buďme vědomí, koukejme na své děti srdcem a zkusme si uvědomit opravdové lidské priority. Dejme pozornost dětem svým i cizím. Otevřme svou náruč tím, že se napojíme na své vnitřní dítě, budeme se lépe chovat k sobě, budeme se vřeleji a s pochopením koukat na dětský svět a dětské problémy.

Ve skutečnosti totiž zjistíme, že jejich svět nám může toho mnoho říct, a že klasické zlobení, uzavření se, křik, přehnaná tichost nebo naopak divokost, je jen informace o nás samotných.

Poslouchejme srdcem.

S láskou a úctou,

Jana Hrušková
lektorka a spisovatelka
celostní terapie, ženské kruhy a semináře

www.vivaenergia.cz   /   facebook.com/uzivejme.si

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018