Články autora
Ovládaly mě panické ataky, které byly vyvrcholením dětství a dospívání, kdy nebyly nasycené mé zdravé narcistické potřeby – pocit, že někam patřím, jsem milovaná a jako lidská bytost a žena můžu být respektovaná. Dnes se s vámi podělím o svůj příběh - o tom, jak se má pesimistická mysl začala měnit a přicházel optimismus
Ať se je pro vás sebeláska nový pojem, nebo už máte první krůčky za sebou, možná i vás zajímá, jak vám sebeláska pomůže s intuicí nebo s rozchodem. Jak s ní lze zvládnou trému, nahromaděné emoce anebo si dovolit odpočívat. Odpovědi na otázky žen, které se sebeláskou začaly
Sebeláska - téma vesměs celoživotní. S uvedením nové knihy Lucie Kolaříkové - Učebnice sebelásky jsou ještě více konfrontovány veškeré mýty a představy, které se k tématu pojí... Máme otázky, na které nemůžeme v našem softwaru najít odpovědi, protože je tam nikdo nedal.
Stres není nic, co by přicházelo zvenčí a my jsme vůči tomu byli bezmocní. Stres přichází hlavně kvůli tomu, jak jsme byli v dětství naprogramováni. Někdo stále pospíchá, jiný se snaží být stále silný, další člověk chce být dokonalý. Říká se tomu vnitřní poháněče a s těmi já aktivně pracuji.
Probouzení a rozkvétání žen vyžaduje svůj čas a není snadné. Ženy v sobě objevují po tisíciletí zapuzené kvality, sbírají odvahu k jejich přijetí a zároveň se bojí odmítnutí ze strany svých blízkých. Když žena své potlačené kvality začne milovat a s nimi i sebe sama, boří s novým životním nábojem hluboce zakořeněné mýty. Pak stojí před další zkouškou
Lucii Kolaříkovou znáte díky tématům sebelásky a strachu. Nově však do své nabídky zařadila seminář Zrození Bohyně na Hawaii, na kterém společně s koučkou Lucií Novákovou vedou ženy k objevení a posílení ženství, k nalezení cesty ke své vnitřní Bohyni. Proč se rozhodla zařadit toto téma do svého repertoáru, co ji vedlo pořádat seminář v zahraničí i co dalšího plánuje zodpověděla v rozhovoru s novinářkou Terezou Niesytovou.
Láska vyznačující se svobodou pro sebe i pro druhé, radostným sdílením, držením palců si navzájem. Láska, která nám dovoluje projít těžkými obdobími života s hlavou vztyčenou a jasným vědomím, že zase bude dobře a všechno těžké má svůj význam do té doby, dokud to v našich životech je.
Představte si situaci, kdy muž slíbí svému kamarádovi, že spolu konečně pojedou na ryby a vychází to na tento víkend. Žena to sice ví, ale zapomene a na stejný víkend vymyslím společný program, na kterém jí velmi záleží. Začne muže přemlouvat, přivine se k němu, použije všechny své zbraně.
Když rozdělíme naše vnitřní postoje a životní scénáře vytvořené v průběhu života do dvou skupin podle toho, zda nás povzbuzují, nebo brzdí, uvidíme dvě části naší osobnosti – vnitřní Oběť tvořenou srážejícími, oslabujícími a negativními přesvědčeními a její protipól vnitřního Tvůrce z povzbudivých, optimistických a posilujících přesvědčení.
Výchova je součástí celospolečenského řádu a je rozšířený názor, že je základem pro zachování pořádku. Tato myšlenka vznikla v daleké minulosti a dnes je již pevně zakořeněná. Porušení zvyku vzbuzuje v mnohých strach a jistotu, že to nemůže fungovat.
Důvodem mnoha vyhaslých a smutných lidí je, že nedokážou dávat lásku sami sobě. Láska se pro ně stala cenným „zbožím“, kterého je k dostání pouze tolik, kolik dává partner. Je sužující, když se člověk cítí závislý na tom, co dá druhý. Ve chvíli, kdy ten druhý začne dávat lásku jinam, nemá už nazbyt pro nás.
Sebestřednost a sebeláska jsou slova, která často mohou vyvolávat negativní reakci. Je přece neskromné a egoistické myslet jen na sebe. Je důležité a společensky žádoucí umět dělat kompromisy a myslet i na druhé. Vyplatí se ale tuto zkušenost prozkoumat. Když si dovolíme mít se rádi a myslet na sebe, často zjistíme, že ...
Máme-li samy sebe rády a pečujeme o sebe, jsme naplněné a spokojené, díky tomu pak můžeme ostatním snáz a raději vyjít vstříc, děláme to s větší chutí a láskou – samy jsme láskou k sobě naplněné. Jakmile ale postavíme ostatní na první místo a snažíme se jim přizpůsobit bez ohledu na své potřeby, tak si často ani nevšimneme, kdy překračujeme tu jemnou hranici mezi chtěním a povinností, mezi láskou a obětí.
Jsem žena, která má vizi a velké plány, a celkem lehce se mi daří vše, na co sáhnu. Žiju život, jaký jsem si přála, a jsem šťastná. Jediná věc, která se mi celoživotně vymykala z rukou, byla moje postava. Nikdy se mi nedařilo být hubená. Nikdy jsem neměla nohy na minisukně a nikdy se mi nedařilo jíst jen zdravě a střídmě – vždycky...
Na co chcete v projektu poukázat? Ráda bych ženám ukázala, že se mohou mít rády a mohou se přestat trápit se všemi zbytečnostmi, jako je dokonalý vzhled, dokonalá práce, dokonalá reakce a chování. Každá žena v sobě má přirozenou moudrost, kterou když nechá promlouvat, úplně automaticky se stane ženou jedinečnou a svou a tím pádem šťastnou. Moudrost může promlouvat jen tehdy,...
Lucie Kolaříková
