Vstup do společného světa

„Vstup do svého vnitřního světa a poznej, kdo doopravdy jsi
a po čem v hloubi duše toužíš!
Uvědom si, že ti to vše může přijít a že si to zasloužíš!“

Tohle jsem si uvědomila už tenkrát a když jsem vyslovila „Já“, tak se ten zvuk dotkl hloubky mého nitra a cítila jsem svou bytostnou podstatu – a v tom záblesku čistého vědomí a napojení na nekonečný zdroj jsem vnímala všechno a nic zároveň. Byl to vnitřní hlas, který ve mne začal rezonovat s tím hlasem, kterým jsem se vyjadřovala zvnějšku. A pokud jsem byla v pravdě k sobě, byla to harmonická rezonance.

Vnímala jsem své Pravé Já, touhu své duše.

Slyšela jsem, viděla jsem, vnímala jsem, věděla jsem, že jsem – Já jsem.
Tak jsem vstoupila do svého vnitřního světa.

Ale také jsem toužila vstoupit do společného světa s mužem – a dovolila jsem si vrátit se ke své pohádkové představě, kterou jsem opustila někdy v mých 18 letech. Najednou jsem si byla jistá a bytostně jsem cítila, že si zasloužím potkat muže, se kterým budu plynout na stejné vlně a budeme vzájemně jen dolaďovat náš duchovní vývoj na úrovni sedmé čakry – zpětně si říkám, jak málo si umíme přát – i když i to pro mne tenkrát byla docela vysoká meta v rámci toho, co jsem si dokázala představit.

Seznámili jsme se na Beltine

Asi to teď nebude takovým překvapením, ale přes veškerou nepravděpodobnost jsem se seznámila s mužem z mého snění. Bylo to zrovna na Beltine, na den čarodějnic, i když tenkrát jsem to ani nevěděla, a zrovna ten den byl měsíc v úplňku, což jsem vlastně zjistila taky čirou náhodou jen díky tomu, že jsem ten den byla pozvána na zahradní party.

To ale předbíhám, protože večer za měsíčního svitu se ve mne už jen magicky posilovalo to, co se odehrálo přes den.

Setkání s tím mužem na mne zapůsobilo hned ve dveřích při několikaminutovém hovoru – přišla jsem si totiž k němu poprvé domluvit termín masáže. Domluvili jsme se narychlo, že mám přijít jen o pár hodin později. Utíkala jsem domů, do sprchy, celá napjatá – dokonce mi z ruky vypadlo zrcadlo a rozbilo se. Až později jsem zjišťovala, co to mohlo symbolizovat – prý 7 let trvá obnova duše nebo snad jen dokončení transformace – v mém případě to rozhodně nebyla smůla.

Pak se mi zážitky trochu slívají, protože jediné, co existovalo, byly pocity, jakoby mé vědomí bylo mimo tělo a v těle obrovský proud energie vyvěrající odkudsi z neznáma. Teď už vím, že to byla kundalini, která se ve mne tenkrát probudila a celý ten večer mnou proudila neuvěřitelně silně – alespoň dokud jsem pozorovala měsíc a koupala své vědomí v jeho stříbrné záři.

Dokud jsem cítila to spojení, cítila jsem se nadpozemsky.

Tím se začala moje transformace…

Či snad obnova duše. Z toho setkání vznikl vztah až po mnoha měsících, a vlastně stejně rychle, jako na začátku. Stejně nevysvětlitelně, nepochopitelně, nepředvídatelně – stačilo se tomu jen odevzdat. Ano, odevzdat se, ale stále zůstat svá, ve své vlastní pravdě, v pravdě k sobě.

Pamatuji se jen na jeden okamžik, kdy jsem se rozhodla ve své pravdě nestát – nejde o to, že by se neměly dělat kompromisy – jde o to, být v tom kompromisu vědomě a nepředstírat, že vlastně není důležité, kde tu pravdu já cítím a jaká ta pravda je. A kdoví, jak by to bylo, kdybych se tenkrát rozhodla jinak.

Do roka jsem na Karlštejně dostala nádherný prsten ve tvaru stočeného hada, s jedním kamínkem, který jsme ten den vybrali v nějakém pražském zlatnictví. Pár měsíců předtím jsem si na svatbě mého bratra chytila nevěstinu kytici a bylo jasné, že bude svatba. Takže žádné překvapení, ale romantické společné plánování, skoro taková samozřejmost. Jak jsem si tenkrát přála, vlastně jsme nic neřešili.

Naše svatba byla do roka

A pak nastalo plánování svatby. Vždy jsem měla svou vysněnou představu o tom, jak je svatba krásným rituálem. Tenkrát bych to rituálem nenazvala, ale měla jsem přesnou představu o tom, co a jak tam má být – spíš na energetické a ideové úrovni než konkrétně (a to jsem si až mnohem později uvědomila, že je to takový můj dar).

Přes všechno vynaložené úsilí a řešení zdánlivě nepodstatných detailů, jsem nikdy na ničem nelpěla a vždy jen žasla nad tím, jak se mé snění zhmotňuje v realitě, originálním a nečekaným způsobem. Musím tedy přiznat, že jsem do toho dala opravdu hodně „energie“ – vlastně my oba – a byl to krásně symbolický vstup do našeho společného světa v manželství.

Třeba vždy vzpomínám, jak jsem začala slzet ke konci této básně, kterou jsem sama vybrala. Právě to bylo téma mého tehdejšího kompromisu – „stůjte při sobě, ale ne příliš blízko sebe“ – se slzou v očích, vědomě.

Spolu jste se zrodili a spolu buďte navždy.
Buďte spolu, dokud bílé perutě smrti nerozpráší vaše dny.
Buďte spolu i v mlčenlivé paměti boží.
Ale ať jsou ve vaší pospolitosti prostory
a nebeské vánky tančí mezi vámi.
Milujte se navzájem, ale nečiňte si z lásky pouta:
nechť je láska spíše mořem, vlnícím se mezi břehy vašich duší.
Plňte si vzájemně své číše, ale nepijte z jediné číše.
Dávejte si vzájemně ze svého chleba, ale nejezte vždy jen z téhož krajíce.
Zpívejte, tančete a radujte se spolu, ale dopřejte jeden druhému, aby byl sám,
Právě tak, jak jsou samy struny loutny, i když se všechny zachvívají stejnou melodií.
Dávejte si svá srdce, ale ne proto, abyste si je vzájemně svěřovali do opatrování.
Neboť vaše srdce může obsáhnout jen ruka života.
A stůjte při sobě, ale ne příliš blízko sebe:
neboť pilíře chrámu stojí odděleně
a dub neroste ve stínu cypřiše, ani cypřiš ve stínu dubu.

Chalíl Džibrán – O manželství

Byl to silný okamžik, celý obřad byl opravdovým rituálem, s laskavým a upřímným slovem moudrého starosty, s nádherným zpěvem, který byl opravdu jako andělský, s nádhernou recitací, tóny klavíru.

Nebylo náhoda, že se nakonec konal na zámku a ne v kostele. Když jsme odcházeli, kastelánka říkala, že žádný sňatek uzavřený na tomto zámku se do toho dne nerozvedl. To mne naplnilo důvěrou v to, že zázraky se opravdu dějí.

Tedy alespoň já tomu chci věřit.
Vždyť to je takový pohádkový příběh.

Eva Deva Shakti

www.mesicnibohyne.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018