Touha být koněm…

Touha sednout si do sedla koně, ať už poprvé nebo zas a znovu, je to, co mě provázelo celým životem. Cítila jsem v tom naplnění, i když jsem vůbec netušila proč, do chvíle než jsem to skutečně zažila. Ta vůně potu koně, ta rychlost, ten pohyb, to souznění… všechno je na tom dokonalé.

Nejdokonalejší je, když znáte svého koně a on zná vás a rozumíte si, a to se stalo posláním mého života, nejen koně mít, ale naučit a stále se učit, jak s nimi zacházet, ke vzájemné spokojenosti koně i člověka a toto předávat těm kdo chtějí zažít totéž.

Je až legrační, když si vzpomenu na svoje začátky, jak mě na koni vlály všechny končetiny vzduchem a jen jsem se modlila, aby už ten koník zastavil a já se udržela :-)). Když si vzpomenu kolik strachu ve mně bylo a kolik jsem ho musela překonat, a jak je krásné vidět a vědět, že se posouváte, věříte si víc a víc, a koníci vás učí pořád dál a jsou vděční za každý váš pokrok a odmění vás za něj.

Když člověk naslouchá jejich lekcím,
hodně se naučí nejenom o koních, ale i o sobě sama.

Je to krásné spojení člověka, koně a přírody, které alespoň mě nic nenahradí.

To, že je strach, obava, nejistota absolutně normální stav, se kterým se dá velmi dobře pomocí koníků pracovat, už dnes vím nejenom já, ale i Petra, moje kdysi „žačka“, dnes už kolegyně a kamarádka s velkým K. Je mi velikou oporou jako člověk i jako koňák a tady je její příběh…

Moje začátky jezdění na koni

Všechno začalo když jsem viděla, jak někdo cválá na koni. Naprosto mě to okouzlilo a chtěla jsem to celým svým srdcem zkusit. A tak jsem začala zjišťovat, kde se jezdí. Samozřejmě nebylo těžký najít někoho od koní, v této době to opravdu není problém, ale je velmi důležité, jak jsem pochopila později, vybrat si správně.

Tak jsem poprvé seděla na koni, ale bohužel se to naprosto lišilo od pocitu, který jsem měla, když jsem to sledovala ze země. Byla jsem naprosto ochromená strachem, ale i přes to jsem chodila pravidelně a stále jsem doufala, že se to časem zlepší. Jenomže strach nepřestával, naopak. Kolikrát mě bolelo strachy břicho už dva dny dopředu, ale protože jsem cítila, že to musí jednoho dne povolit, tak jsem jezdila dál, a taky jsem zbožňovala tato nádherná zvířata, a držela jsem se svého snu cválat na koni.

Uplynuly dva roky a tak by člověk myslel, že už to je ono,
ale bohužel se nic nezměnilo.

Pak jsem otěhotněla, a tak jsem svou dráhu jezdce musela přerušit a musím si přiznat, že jsem na tom byla ještě hůř než na začátku, takže mé těhotenství mě vlastně zachránilo, protože nejsem typ, který to vzdá, a po několika pádech jsem měla hodně důvodů to zabalit. Tak jsem šla na mateřskou a věnovala se dítěti, ale pořád jsem měla pocit, že to musím zkusit.

Po asi čtyřech letech jsem náhodou potkala Markétu. Spadla přímo z nebe, protože mi řekla, že má pro mě toho pravého koně. Já jsem samozřejmě moc nevěřila, ale protože jsem stejně věděla, že se k tomu vrátím, tak jsem si řekla proč ne, ale udělala jsem jednu zásadní změnu. Chtěla jsem se s koněm sžít, ne na něm jen jezdit. Zjistila jsem, že důvěra mezi jezdcem a koněm je něco, co se opravdu hodí v situacích, které můžou nastat.

A tak jsem začala úplně od začátku – na jízdárně

Musím říct, že teprve když jsem sedla znovu na koně, mě došlo, jak obrovské jizvy na mé duši zanechalo předchozí ježdění ve strachu. Nebyla jsem schopná rozjet koně, natož se rozklusat. Pořád jsem se ujišťovala, jestli poslouchá a jestli neskočí přes ohrady. Teď už samozřejmě vím, že od toho koně to bylo opravdu nereálné čekat.

Markéta se mnou měla obrovskou trpělivost a stále mě ubezpečovala, že je vše v pořádku. Samozřejmě jsem tomu ze začátku moc nevěřila, ale když jsem se poprvé rozklusala na jízdárně, začala jsem si trochu věřit a hlavně začala jsem věřit i koni. Neměl to se mnou jednoduchý, protože vím, že kůň je na stres hodně citlivý, a ze mě stres jen sršel. Byla jsem stresem úplně pohlcená, ale protože Markéta mi nelhala a opravdu měla koně pro mě, tak jsme se dopracovali až k první vyjížďce. Trvalo to asi třičtvrtě roku, ale můj den přišel.

Sedly jsme na koně, a v tu chvíli bylo všechno super, dokud Markéta neřekla, že je konečně čas na klus. V tu chvíli jsem si řekla, že to nezvládnu a začala panikařit ať ještě počká, že nejsem připravená a že půjdu radši v kroku. Nakonec naše první vyjížďka v terénu byla velmi pomalá, ale mě to naprosto vyhovovalo. A takhle jsem to dělala dokud Markétě nedošla trpělivost a už nedala na moje řeči o strachu.

Poprvé jsem klusala.

Byla jsem naprosto nadšená a vím, že Lord (můj kůň) byl naprosto úžasný i přesto, že na zádech měl jen uzlíček nervů, ukázal se jako kamarád. V tu chvíli jsem pochopila, že to byl ten problém.

Vždycky jsem chtěla cválat na koni, ale nějak jsem neřešila, že je potřeba tomu koni věřit, a taky musí věřit on mě a teprve potom si může člověk tu vyjížďku opravdu ze srdce užít. Není to o tom být jezdec, ale být s koněm aspoň trochu kamarád a poslouchat, co chce i kůň, protože ve chvíli, kdy na něm sedíte, jste tým a pro tým je důležitá spolupráce.

Ještě se mám hodně co učit, ale myslím, že jsem na dobré cestě to všechno zvládnout. Mám skvělou, trpělivou a hlavně povzbuzující učitelku a koně, které mám moc ráda a taky jim věřím.

Teď už na vyjížďkách v pohodě klušu a dokonce se splnil můj sen a cválám, ale ne otřesená strachem, ale s úsměvem a radostí v srdci.

Nikdy jsem nevěřila, že bych se mohla u cvalu i smát, ale teď jsem opravdu nadšená a šťastná, že jsem to dokázala. Vlastně, že jsem našla odvahu, a dala jsem šanci někomu, kdo to dělá opravdu od srdce. A na všem, co dělá, je to cítit.

Moc děkuji za tuto druhou šanci, která konečně vyšla.

Markéta
www.vyjizdky-na-koni.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018