Poměrně často ve svém okolí vnímám, že lidé nebývají rádi sami se sebou. Respektive nevědí, co dělat, když náhodou zůstanou sami se sebou. V pátek si dělají starosti, co budou dělat o víkendu, aby náhodou nezůstali sami doma. Ve mně to opravdu vzbuzuje – ÚDIV
Před lety jsem absolutně odmítala jenom tu představu, že bych jednou měla mít dítě. Přišlo mi to zbytečné. Postrádala jsem v tom smysl. Kdykoliv začal partner mluvit o dětech nebo se mi snažil pustit nějaké super video, okamžitě jsem odcházela na čerstvý vzduch. Pak ale přišel zlom
Zamyslete se, prosím, čím vším si musí projít... Přiznání sobě i okolí, že jsem "jiný". A co dál? Nyní jsou pár, žijí spolu už nějakou dobu a chtěli by rodinu, ale nemůžou. A proč vlastně? Proč jim to zakazujeme? A je nějaká cesta?
Pamatuji si dobře ten pocit z minula – v první okamžik, kdy letadlo přistává na dráhu v Paro cítím, že tato země je jiná. Se slzami v očích to teď prožívám znovu – chvění, vibrace, expanzi v srdci – ano, miluji ji. Cítím to nejen já, cítí to každý z naší výpravy. Tato země je velmi odlišná, jaksi posvátná.
znáte ten pocit, kdy jste pouze sama se sebou a máte čas promlouvat se svou duší? Pár dní v roce, hodinu denně nebo několik měsíců v kuse? Promlouvat s duší stromů a přírody, dívat se do hlubin oceánu a nepozorovaně se nechat svádět přítomným okamžikem a plynutím? Přestat se zajímat o venkovní svět a vědomě se ponořit do toho vnitřního? Lovit poklady v temnotě nevědomí, přemáhat draky ve formě bolestí, nepříjemností a počátečních překážek a přitom dál plout díky synchronicitám?
Pokud zažíváme výkyvy nálad a pocity frustrace nebo deprese, bývá to většinou v předmenstruační fázi, kdy se otevírá naše komunikace s naším podvědomím a my od něj dostáváme jasné signály, že v našem životě to či ono nefunguje. Není to však úplně pravidlem. Pocity, že něco je s námi nebo s naším životem špatně, se mohou objevit například i v ovulační fázi.
Ženy ženám
Lilia Khousnoutdinova
Barbora Zemanová
Dana-Sofie Šlancarová
