Kolikrát v životě si přejeme něco teď hned. Chceme, aby teď hned jsme měli to, nebo ono. Pokud nám to finanční možnosti dovolí, můžete si hned koupit nový kabát, telefon nebo třeba auto. Ale jsou v životě věci, které neuspěcháme a nejdou zařídit teď hned. A je to dobře, protože kdyby to šlo, bylo by to jen k naší škodě....
Žijeme v době velmi elektronické. S možnostmi, o kterých se nám dřív ani nezdálo. Má to své pro i proti. Virtuální realita je všude. A kde je život? Na obrazovce? Na blogu? Na chatu? Ve sluchátkách?
Mám pocit, že dnešní společnost je zaměřená na nikdy nekončící výsledek. Hlavně, abychom toho za den stihli hodně. Spousta vjemů, spousta myšlenek, spousta nepozornosti... Kolotoč činností, prací, myšlení, civění na televizi či zběsilá fyzická aktivita v domnění, že se jedná o odpočinek a ráno nanovo. A tak jsem se rozhodla skoncovat se spěchem
Rozhodla se pro svou vizi, která vycházela z její vášně. Základní myšlenku pak rozšířila, sepsala skvělý obchodní plán a vyrazila plnou parou vpřed... O pouhý rok později vypadala jako svůj vlastní duch. Přestala žertovat a švitořit, hodně přibrala a na její pleti, jindy perfektní a zářivé, přibyly ustarané vrásky. Co se stalo?
Nic, byla by moje odpověď bez přemýšlení. Nezamýšlela bych se nad žádnou spojitostí s tou smradlavou, ale velmi funkční věcí, a časem. Pochopení času a zaměření se na změnu v byznysových i osobních věcech mě v posledních 4 týdnech natočily život zcela jiným směrem. Jakým?
Tento týden jsme strávili s mým partnerem children-off week :-), stejně jako každý rok. Polovinu času jsme trávili prací na sobě a vzděláním, a druhou polovinu času jsme obyčejně randili a dávali si prostor pro náš vztah... Právě u jedné randící večeře jsme přemýšleli nad tím, proč se většina vztahů s příchodem dětí tak změní, doslova zamrzne. Napadlo nás 5 věcí, které nám pomáhají neupadnout do všedního stereotypu a poctivě je dodržujeme
Dneska pršelo a místo aby být zavřená doma s dětmi bylo něco strašlivého, užila jsem si krásný den. Nebylo to typicky-mateřsky náročné, nemusela jsem "zabavovat" děti, dokonce bych si to troufla označit za těžkou pohodu. Ale abych vám tu pohodu přiblížila, musím vám popsat, jak vypadal můj deštivý den
Mám pocit, že dnešní společnost je zaměřená na nikdy nekončící výsledek. Hlavně, abychom toho za den stihli hodně. Spousta vjemů, spousta myšlenek, spousta nepozornosti... Kolotoč činností, prací, myšlení, civění na televizi či zběsilá fyzická aktivita v domnění, že se jedná o odpočinek a ráno nanovo. A tak jsem se rozhodla skoncovat se spěchem
Žijeme v době velmi elektronické. S možnostmi, o kterých se nám dřív ani nezdálo. Má to své pro i proti. Virtuální realita je všude. A kde je život? Na obrazovce? Na blogu? Na chatu? Ve sluchátkách?
Byly doby, kdy Anna nebilancovala a nehodnotila. V těch letech nechávala život přicházet, jak přicházel, prala se se všemi překážkami, které se jí neustále pletly do cesty, nadávala na nepřízeň osudu a doufala, že příští rok bude líp. Žila v přesvědčení, že může jen reagovat na to, co se jí děje odněkud zvnějšku. A příští rok zase nebylo líp...
Každé ráno je stejné. Ranní hygiena, oblečení, snídaně a vypravit potomky do školky či školy. Vše "šlape" jak má. Oblečení dětí zvládáte během krátké chvilky. Horký hrnek s kávou dáváte automaticky dále od okraje stolu, vše probíhá jak má. Máte vlastní režim a systém, jak zvládat mateřské povinnosti celého dne.
Jana Burešová
Ženy ženám
Dana-Sofie Šlancarová
