Každý potřebuje pravidelný příděl lásky

Nepřestává mě fascinovat, na jakém základě je postaven celý náš svět.
Je to základ protkaný pravidly, která když nedodržujete, tak si na vás často lidé ukazují prstem, hodnotí vás a nechápou, proč prostě neděláte věci jako ostatní.

Vidím kolem sebe často lidi, kteří by chtěli dělat to či ono, ale jejich vnitřní strach jim to nedovolí, a proto to buď nedělají, a nebo tajně (a nikdo se o tom za žádnou cenu nemůže dozvědět!).

Už od mala jsem byla rebelka

Přesto jsem se snažila být i hodná holčička. Proč? Můj vnitřní hlas křičel „zahoď zábrany a buď sama sebou“ a pak druhý hlas uvnitř mě zároveň volal „neblbni, pak nebudeš hodná holčička a nedostaneš svůj příděl lásky od lidí kolem Tebe“.

Je to zajímavé, ale tyto dva hlasy ke mně promlouvají i teď, v dospělosti.

Byla jsem z toho vždy hodně zmatená, protože jsem si zakládala vždy na tom, abych odpovědi hledala v sobě a ve všem kolem mě. Nikdy jsem se nespokojila s tím, kdo mi co řekl, a nedejbože když to byli třeba učitelé na škole!

No jo, ale každý potřebuje dostávat pravidelně příděly lásky, že?

Společnost nás neučí, jak milovat sami sebe, jak milovat lidi kolem nás a tak jsme všichni emočně a citově vyprahlí. Nevím, jak se ten film jmenoval, ale doteď si z něho pamatuji skvělou větu: „Ve vztahu to bývá tak, že jeden je dealer a druhý feťák. Drogou ve vztahu bývá nejčastěji příděl lásky.“

Jak to tak pozoruji, tak se často role dle situace mění, protože málokdo si umí lásku dávat, a tak potřebuje taky dostávat. Základem však zůstává, že lásku si dáváme až potom, co si jí druhý ZASLOUŽÍ. Takže ano, abychom dostali náš pravidelný příděl, musíme být prostě těmi hodnými.

Pak si tedy kladu otázku…

Kde je naše přirozenost?

Zajímavé je, že si sama uvědomuji, jak jsem už od puberty toužila mít úžasný vztah, kde bych dostávala mnoho lásky od partnera. Všechny mé vztahy většinou skončily na tom, že příděl lásky nebyl dostatečný a já se naprosto vzdálila od své vlastní přirozenosti, a přestala být sama sebou (protože pak bych nebyla pro partnera hodná holčička… opět…).

Zároveň se ve mně začaly objevovat pocity frustrace, zlosti, hněvu a možná i nenávisti – takže nakonec nejenže jsem nebyla hodná holčička, ale dokonce jsem byla i velice nespokojená žena… A to byl vždy začátek konce.

Pokud se lidé rozejdou, tak muži se jdou často opít a ženy pláčou doma v posteli. Já se po pár hodinách otřepu z nejhoršího a najednou cítím, jak mě volá moje duše a moje přirozenost a křičí: „Už buď prosím zase sama sebou“.

Ptám se pak sama sebe: „Jsem normální? Neměla bych být zdrcená a frustrovaná?“… No, prostě asi v tomto normální (dle společenských měřítek) nejsem :-)! Tak ano, samozřejmě že nejsem chladná mrcha bez emocí, ale zároveň nemám pocit, že by se mi zhroutil svět.

Cítím, že mým životním úkolem je naučit se žít ve dvou

Na jednu stranu miluji svobodu, na straně druhé se ve vztahu velice rychle změním, vzdálím se od mé podstaty a začnu být časem frustrovaná, protože hluboko uvnitř sebe vím, že nežiju vlastní život.

Na internetu najdete milion různých článků o tom, jak si udržet vztah, jak být opravdu šťastní. Já osobně si myslím, že největší problém je v tom, že jsme se již v dětství nenaučili, jak milovat sami sebe.

Když bysme se to naučili, nebyl by tady takový boj o lásku. Netvrdím, že za to mohou naši rodiče, protože ti jsou v podobné situaci jako my. Je to problém celé společnosti…

A hlavně, číst chytré knížky a koukat na videa je fajn, ale praxe je ještě lepší :-)! Nechte se inspirovat, čtěte a sledujte videa, ale prosím, opravdu prosím, pak praktikujte!

Já sama každým dnem na sobě pracuji

Ať už třeba žít ve větší pokoře ke světu, k sobě i ke všem kolem sebe, nebo pracovat na tom, že odpouštět je velice důležité stejně jako umět tolerovat a respektovat nejen sebe, ale i lidi kolem nás.

Jasně, nejsme osvícení, děláme chyby, ale důležité je nepřestávat zkoušet změnit to, co nám v životě nevyhovuje a naučit se žít tak, jak si přejeme v našich snech :-)

Velice by mě zajímalo, jaké máte osvědčené recepty na to, jak do svého (nejen partnerského) života vnést více lásky, harmonie a štěstí. Jak jste na tom s přirovnáním „dealer a feťák“ v rámci přijímání a dávání lásky? Rezonuje to s vaším životem, nebo máte pocit, že to vůbec neznáte?

Budu ráda, když se se mnou a ostatními čtenáři podělíte o vlastní názory :-)

Anička

masérka, terapeutka a lektorka v oblasti intimity
Certified sexological bodyworker

www.anickastahlova.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018