V poslední době jsem teď hodně slýchávala „Děvče, ty jsi mimo realitu. Zůstaň při zemi, život není peříčko“…
Tyhle řeči ve mě probudily staré známé strachy, co bude a jak to bude, obavy jak to budeme s dětmi sami zvládat a podobné omezení…
Pořád jsem se budila, byla unavená, utrápená a nežilo se mi hezky…
Neustálé obavy v mé hlavě i reálném životě udělaly své. Fungovala jsem jako stroj… Žádná radost.
Jednoho dne, po opětovně probdělé půlce noci, jsem si řekla, že přece dobře vím jak to funguje a pokud budu myslet na ty špatné věci, tak se mi začnou dít… Není to jen hloupá poučka, kdo nevěří, ať to zkusí, za to nic nedáte :-)
Začala jsem pomaličku opět koukat kolem sebe,
na ty maličkosti, kterých si jinak nevšímáme…
Ty velké malé maličkosti, které bereme jako samozřejmost.
Můj starší syn mi jednou večer, když viděl mou unavenou tvář, řekl: „Maminko, tak si před spaním představuj, jak ty problémy a starosti řešíš“. Tolik moudra v desetileté duši…
Poslechla jsem ho.
Za pár dní na to, když jsem byla se „svou holčičkou“na nákupech, objevila jsem krásné růžové brýle :-) Stály pouze 30 Kč :-) nemohla jsem je tam nechat, chápete…
Nemám nic růžového krom pár šátků, ale kdykoliv mě přepadnou nějaké chmurné myšlenky, tak po nich sahám, aby mi připomněly, že je to na mě, jaký můj život bude…
Bydlíme ve vysokém domě plném sociálně slabších rodin, chodím do práce kde denně vidím trápení nemocných a opuštěných lidí, a mým úkolem je, aby byli alespoň chvíli se mnou šťastní. Má služba u některých z nich bude zřejmě končit jejich odchodem z tohoto světa… Denně se potýkám s finančními a momentálně s drobnými zdravotními trablemi.
Myslím, že má realita je chvílemi víc než drsná…
Když ji začnu vidět moc ostře, tak si nasadím své nové růžové brýle a hledím kolem, abych si všimla, jak nádherné je slunce, které mi vychází přímo do postele, jaké překrásné kytky má sousedka na balkonu naproti, jak je krásné, když mě mí synové obejmou, jak hezky voní vyprané prádlo, jak milé je, když se na vás lidé usmívají.
Vidím to a cítím to…
Už dlouho nesleduji zprávy a nečtu žádné časopisy, ve kterých se řeší životy jiných lidí…
Vše co se děje – všechny hrůzy, rozvody a trápení, mají svůj důvod… Je to následek špatných myšlenek a spousty dalších faktorů, které nikdo z nás nemůže hodnotit, ani posoudit.
Všichni jsme součástí celku a na každém z nás záleží, jak ten náš život, a život kolem nás, bude vypadat… Kdyby se lidé více zaměřili na své láskyplné vztahy a své životy a neřešili stále co, kde a kdo udělal či neudělal, tak by se náš celek začal měnit k lepšímu, o tom jsem hluboce přesvědčená…
Náš svět je takový, jaký si ho uděláme a jaký si ho přejeme vidět…
Jak to máte s realitou vy?
Dokážete vidět svět přes růžové brýle, nebo chodíte nohama po zemi?
Přeji vám krásný růžový víkend :-)
Brigita Komjathy
srdcovcesta-brigit.blogspot.cz
Já se také snažím mít radost z každé maličkosti :-) Zrovna minulý týden jsem měla radost, když mi manžel jen tak dal květiny :-) To bylo totiž poprvé a myslím si, že naposledy :-D . Pak se ale přiznal, že si zaplatil dovoz květin u https://www.fleurop.cz/rozvoz-kvetin-ceska-republika , takže pro ně nikam nemusel, tak třeba se jich teď dočkám častěji :-) .
Já moc těm klasickým a růžovým brýlím už nevěřím. Dlouho jsem si namlouvala, že třeba vůbec dioptrické brýle vůbec nepotřebuji a tím pro mne byly tyto růžové brýle. Nakonec jsem se rozhodla, že si jedny pořídím ze stránek https://www.hotovebryle.cz a od té doby, vidím svět pořádně takový jaký je, bez zamlžení – bez růže…
Já jsem tedy bez brýlí takový polo slepoň. I když mám dvě dioptrie tak často řídím bez nich protože mi jsou prostě nepohodlné a čočky nenosím. Protože bych si nebyla je schopná nandat. Představa o tom, že si něco dávám do očí je hrozná. V létě je to lepší. To mohu nosit sluneční brýle https://www.nakemp.cz/kategorie/slunecni-bryle-83/ .
all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world