Byl začátek prosince a na mě padla depka. Přicházely Vánoce, které od malička miluju, teď ještě umocněné dětskou radostí vlastní dcery, a já nejsem šťastná. Jak je to možné? Začala „jsem se utápět“, jako už x-krát ve svém životě, ve vlastním sebemrskačství. Na to jsem opravdu specialista. Hlavou se mi vířily myšlenky typu: „Konec roku, a tys vůbec nestihla všechno, co jsi chtěla. Nebyla jsi tento rok tak dobrá, jak bys mohla být.“
Kde se to v mé hlavě vzalo?
Jak je možné, že zvenku po všech stranách úspěšná žena se trápí s takovými myšlenkami?
Někdo mi totiž během mého života řekl (je jasné, že většina toho pochází z dětství a z příkladu mé maminky), že vždycky můžu zvládnout více, že nejdříve musím splnit povinnosti, že to, co dělám, není dost dobré a může to být vždycky lepší, že nejsem dost dobrá taková, jaká jsem…
Je těsně před koncem roku, sedím v kavárně, vytvářím pro vás poslední video tohoto roku a v pozadí se mi stále přemítají tyhle myšlenky. Najednou mě „praští“ do očí a uší dvě věci:
Přichází Silvestr, a je čas na každoroční zhodnocení roku. Beru si k sobě diář, papír a tužku, a procházím týden po týdnu. Píšu, co se povedlo i nepovedlo a po dvou hodinách, kdy je vše černé na bílém, je to jasné. To, co mi létalo hlavou, jsou jen mé naučené myšlenky, které jednoduše nejsou pravda!
Však se na to pojďte podívat se mnou…
V roce 2014 jsem:
Jak je možné, že se mi v hlavě uhnízdila myšlenka, že jsem nic nedokázala?
Když jsem to viděla černé na bílém, prostoupila mě úplně euforická radost, nešlo tomu uniknout. Papír a tužka nikdy nelžou :-).
Pocítila jsem neskutečnou vděčnost:
Nechci se vychloubat. To rozhodně není účelem tohoto článku a ani by to pro mě nebylo přirozené.
Chci jen poukázat na tu absurditu, co si o sobě dost často myslíme
a jaká je oproti tomu realita.
Sebemrskačství je problémem nejednoho českého človíčka, však nám to taky od dětství poctivě vtloukali do hlavy – „Kdo je na sebe pyšný, je sobecký, namyšlený.“ Hloupost. Pryč s tím.
Nedělejme to stejné našim dětem. Vidím to všude kolem sebe. Malé dítě přinese ukázat mamince obrázek, který nakreslilo a ona řekne: „No, pěkný, ale tráva je přece zelená, tak to oprav a namaluj k tomu ještě květinky.“
Přijdete na třídní schůzky a tam se dozvíte, že jednička z angličtiny je automatická, tam je to dobrý, ale co ta trojka z matiky?
Za vším stojíme my (děti) – naše práce, naše snaha, prostě MY!!!
Když jsme si s Jirkou četli naše hodnocení roku, hned mě napadla ta úžasná věta z milovaných Pelíšků: „A víš, co to znamená? Že jsme zase kousek dopředu!“ :-D :-D
Už teď se těším na plnění našich velkých plánů a výzev, které se nám teď do života připletly (o všech budu včas informovat ;-)).
Přeji si pro rok 2015 každý naplněný den bez zbytečných sebemrskačských myšlenek – 365krát prosííím ;)
A jaký byl váš rok 2014? ;)
Lucie Valchařová
„Děti nemusíte učit, jak se mají chovat.
Dělají vše tak, jak to vidí právě u vás.“
www.rodinajakofirma.cz
all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world