Návrat k ženské duši

„Mám moc mužské energie.“ To je něco, co často (i díky své práci) od žen slýchávám. Tato skupina žen se potýká s pocitem, že být cílevědomá, výkonná, samostatná a rychlá není pro ně samotné úplně v pořádku.

Jejich vnitřní hlas jim říká: „Takhle to přece není ono.“ Často se také ozývá i tělo – různými signály a projevy. Je to třeba nemoc v oblasti dělohy a vagíny nebo potíže s menstruačním cyklem, únava, vyčerpání, stres, smutek a nedostatek radosti a chuti do života.

V jejich nitru se časem rodí rozhodnutí: “Chci být ženou … ŽENOU.“

Tyto ženy obdivují u ostatních žen kvality jako zranitelnost, jemnost, intuice, měkkost, plnost, smyslnost, odevzdání, následování, ale jim samotným jako by něco nedovolilo se těmto kvalitám otevřít. Ponořit se do nich. Plout v nich. Užívat si je maximálně.

A tak se ptají PROČ?

Proč jí to jde a mně to nejde? Možná sama tyto otázky řešíš. Možná máš pocit, že máš „moc mužské energie“ a připadáš si často víc jako chlap než jako žena. Pak mi dovol vzít tě na výlet do historie mojí duše. Do příběhu, který mi vyprávěla jedna moudrá žena na Bali.

Skrze tento příběh jsem já sama pochopila to PROČ. Proč je často těžké otevřít se ženským kvalitám, které mi přitom dělají tak dobře. Co za tím je a také co s tím dělat. :)

Přišel čas pochopit příběh svojí duše

Nevím, zda se tento příběh skutečně stal, ale se mnou velmi zarezonoval. Posílil a podpořil nějakou část mě. A té části mě se moc ulevilo. Tak ho tedy sdílím s vírou, že třeba podpoří i část tebe, která teď hledá odpovědi. Může to totiž být i tvůj příběh.

Před mnoha, mnoha a mnoha životy, dávno, pradávno má duše vstupovala na tento svět do ženského těla. Byla duší ženy. Královna. Kněžka. Šamanka. Byla velmi moudrá a vládla všemi ženskými kouzly a dary. Byly to nádherné životy.

Až na jeden, který byl nešťastný a tělo mé duše bylo násilně zavražděno mužem.

Duše se po této šokující a hrozné zkušenosti rozhodla, že už do ženského těla nevstoupí a tak se po mnoho životů rodila jako muž. Válečník. Generál. Bojovník. Silný a tvrdý, který se ale postupně naučil svou maskulinní sílu dobře používat a přetvářet ji z ničení do tvoření. Svou lekci zvládl.

Návrat do ženského těla

A v ten moment se Vesmír rozhodl, že je čas dát duši další lekci a příležitost, poléčit bolest z minulosti. A tak ji nasměroval opět do ženského těla. Krásného těla, které mělo duší připomínat právě onu lekci: přestat se bát mužské energie, znovu se nadechnout a žít tu ženskou.

To ženské tělo bylo moje, bylo Alice.

Po mém porodu, kdy má duše poprvé pocítila, že přišla do ženského těla a poprvé uviděla mého otce, ohromně se vyděsila. Zachvátil ji veliký strach z toho, že jí zase další muž ublíží a zabije. A tak se rozhodla být dál válečníkem. Rozhodla se na sebe obléct brnění, obalit se tvrdostí a vyrazit do života.

S muži, kterých se bála, s těmi bojovala. Hlavně se svým otcem a bratrem. S muži, kterým věřila, tak se přátelila a dobře v mužském kolektivu zapadala. Mužům, které milovala, se ze strachu ze ztráty a dalšího zranění podřizovala.

Neuměla se odevzdat, neuměla být křehká, neuměla projevit zranitelnost, neuměla plakat. Ale i přesto se pod tvrdou šlupkou, pod těžkým a neprůstřelným brněním ukrývala princezna, která potřebovala jediné – ujištění, že teď už je vše OK. Nic jí nehrozí a je v bezpečí.

Tak se to dělo do doby, než do jejího života vstoupila duše s podobnou zkušeností, jen s mužským tělem. Duše se propojily a společně se vydaly na cestu přijetí svých strachů, na cestu odkládání svých brnění, otvírání se vlastní zranitelnosti a léčení bolesti z minulosti.

Ano, mluvím o sobě a mém muži.

Oba jsme tu teď proto, abychom zvládli další lekci našeho osudu a dali našim duším pocit, že je naprosto v pořádku a bezpečné být tím, jehož tělo nosíme. Že je pro mě naprosto bezpečné rozvíjet ženské kvality, prozkoumávat je a posilovat. A stejně tak u mého muže ty mužské.

Možná znáš ten pocit, kdy si připadáš jako v brnění, ztuhlá, sevřená a i přesto cítíš, že pod ním – tam uvnitř – žije princezna nebo královna?

Pak prosím dávej, stejně jako se o to snažím v posledních letech já, své duši co nejvíce pocítit, že je naprosto v pořádku a bezpečné být ženou. Denně jí to ukazuj. Uč jí to.

Tato praxe může být velmi jednoduchá. Například:

• koupit si jednou týdně květiny
• oblékat se častěji do šatů místo kalhot
• dívat se častěji na romantické dojemné filmy místo akčňáků a dopřávat si plačící detox. :)
• tančit… Sama i s mužem
• občas zavítat do ženského kruhu, na ženské setkání, seminář pro ženy (např. Škola ženy)
• číst knihy podporující léčení ženské duše a sebelásku např. Učebnice sebelásky

a jednou za den se na hodinu zastavit a jen tak být, plynout, nic neřešit a neplánovat. Být k sobě laskavá a citlivá. Zacházet se sebou tak, jak si přeješ, aby s tebou zacházeli druzí.

 Čas odpustit  svému otci

Další velmi léčivou praxí naší ženské duše je odpustit svému otci. Pokud jsi to ještě neudělala, odpusť mu a odpusť i sobě. Odpusť si ten vzájemný boj… Staň se zase holčičkou, která miluje svého otce.

Poděkuj mu za život, protože ať byl, jaký byl… ať udělal tisíce chyb, dělal vždycky jen to nejlepší, co sám v tu chvíli uměl. Po tom, co jsem odpustila svému otci a poděkovala mu za život, je náš vztah harmonický a vyrovnaný.

Můj táta mi poprvé za celý život řekl, že mě má rád.

A já jsem mu to řekla také. A i přesto, že je už velmi starý a nemocný, cítím mezi námi klid a usmíření.

Tohle nebylo snadné, ale stálo to za to! Tento odvážný krok způsobil to, že jsem se v životě více uvolnila, zjemnila, zklidnila a odložila další část toho nepohodlného brnění.

No, ještě jich pár na sobě mám, ale věřím, že i ty časem sundám a odložím.

Když píšu o odkládání brnění, tak to neznamená, že bych mužské kvality zatracovala a odmítala. Naopak. Jsem za ně velmi vděčná. Svého vnitřního muže si velmi vážím a děkuju mu za to, že je připraven vždy, když ho potřebuji.

Na druhou stranu si i on potřebuje odpočinout a vydechnout. Není fér, aby neustále bojoval a tak mu dopřávám čím dál více zaslouženého klidu a relaxu.

Je to strach, který brání naší duši projevit se taková, jaká je.

Je to ale náš strach a my s ním můžeme něco dělat. Tím, že si budeme často připomínat, že být ženou je v pořádku. Že cítit se zranitelná, křehká, ale třeba i smyslná je taky v pořádku.

Čím více to budeme své duši ukazovat a učit jí to…. strach se bude zmenšovat a my se budeme čím dál více uvolňovat do toho krásného života, který teď máme k dispozici.

Je úžasné být ženou ? a i proto jsem loni založila Školu ženy.

Školu, ve které se ženy každého věku učí umění být ženou, léčit svou zraněnou ženskou duši, být sama sebou a žít spokojený a plný život.

S láskou a úctou ke každé ženě

-Alice Kirš

Zakladatelka a kreativní ředitelka společnosti Ženy ženám s.r.o., jež je platformou pro spolu-práci a osobní rozvoj žen. Je také autorkou knihy 17 tváří ženy a e-booku Jak napsat, vydat a prodat knihu.

Její zápal, tvořivá energie a lidskost je cítit ve všem, co dělá. Společně se zajímavými a inspirujícími lidmi vytváří vzdělávací programy a živé akce, které naplňují sny mnoha žen o štěstí, sebe-vědomí a lásce.

• About
• Latest Posts

Alice Kirš

Zakladatelka a ♥ projektu Ženy ženám

Alice je žena, která svým velkým srdcem, otevřeností, lehkostí, citlivostí, originalitou a důvtipem boří staré hranice a vytváří neomezený prostor pro růst. Je milovnicí lehkosti a svobody, zvířat, vaření, útulné atmosféry, cestování a také autorkou knihy 17 tváří ženy.

Latest posts by Alice Kirš (see all)

• Rituální rozloučení s Ženy ženám a oslava nových začátků - 20 července, 2018
• Nejlepší dárek pro maminku ke Dni matek - 9 května, 2018
• O změnách, kontrastech a zkušenostech - 23 dubna, 2018