Krása – její iluze a pomíjivost

Díky novým fotografiím jsem byla zařazena do kategorie krásných žen.
Moje profily na internetu jsou stále více zasypávány mužskými nabídkami.
Přiznávám, že mě to těší. Baví mě to, užívám si to… dělá mi to prostě dobře.

A taky mi to leze na nervy!

Vida, co neudělá pár hezkých obrázků, kolik lidí se chytne na iluzi. Tedy ty fotky jsou fakt dobré. Vystihují mě… Ale o to víc jsem si uvědomila tu iluzi a hru virtuálního světa, kde je tak lehké oslovit ženu. Všelijak. Prostě to zkusit. Vtipně, méně vtipně, normálně, stupidně, obscénně. Poslední dvě varianty, které převládají hlavně na FB, ve mně vyvolaly dost velké znechucení.

Všimla jsem si, že začínám cítit k mužům silnou averzi… a zpozorněla jsem. Tohle si v sobě rozhodně nechci pěstovat… vždyť já ve skutečnosti miluju muže… jejich společnost… a těším se, že jednou potkám partnera. Cítím v sobě touhu po vztahu. Klidnou, radostnou, nespalující, přirozenou…

Proto jsem se přihlásila na server, který je placený, který je seznamovací… má dobré reference. Přirozenou selekci způsobuje podrobný dotazník a také částka za vstup.
Můj hlavní záměr byl rozpustit tu averzi k mužům a ujistit se, že i na netu existují inteligentní a fajn chlapi. Vlastně nemohu říct, že bych očekávala, že tam někoho najdu… chtěla jsem v tu chvíli hlavně komunikaci s jiným vzorkem mužské populace.

Co se týká seznamkového setkání s partnerem –
vždycky jsem to vnímala jako, že toto rozhodně ne.

Dnes už neříkám nic. Prostě to byl impuls a já se přihlásila. Á propó… seznamka je skvělý materiál na zkoumání – nejvíc mi to asi pomohlo v tom, že jsem si ujasnila, co chci a co nechci… ale to je na samostatný článek. Moje averze se skutečně rychle rozpustila. Zafungovalo to moc dobře… i když… :-)

Úmyslně jsem na svůj profil umístila i fotografii z léta. Nejsem tam nalíčená, mám sluníčkem vyšisované vlasy, ale dobře se bavím, jsem rozesmátá.

A začaly chodit dotazy:
„Ta žena se světlými vlasy jste také vy? Kdo je ta žena bez jiskry?“
(Bez jiskry makeupu a přibarvených vlasů – dodávám já.)

„Jaká je časová mezera mezi fotografiemi? Jak se opovažujete prezentovat fotkami, na kterých jste výrazně mladší?“
(Tři měsíce, nenalíčená z léta, nalíčená z prosince minulého roku, holt jdu proti času.)

„Té ženy se světlými vlasy bych se bál. Ale v těch tmavých vlasech jste tak krásná…“ následovalo pozvání na rande, plus výčet pracovních úspěchů a zmínka o cestě do San Franciska.
To už mě pěkně nadzvedlo. Říkám si… „Tak se bojte!“

Bojte se normální ženské, která umí být zrovna tak dámou,
jako čarodějkou, stařenou, rozpustilou holkou i smyslnou rozkošnicí.

Mě by asi nebavilo být pořád za dámu… mám ráda být i jen tak v tričku a kraťasech… jít bosa v blátě… někdy mě baví být ve starém vytahaném svetru… a celý den se neučesat… a ne vždycky mám úplně uklizeno.
Cítím všechny emoce a někdy jsem velmi smutná… a tehdy můj obličej během mžiku zestárne o dvacet let… jako ošklivé stařeně… Během chvíle se ale zase dokáže rozzářit, a třeba milování mi vžene červeň do tváří, že rázem omládnu zase o pár desítek let.

Ale tohle všechno jsem já

A vnímám, že moje krása vychází z duše, z toho co žiju, z autentičnosti, která přináší všechny polohy. Nenasazuji masky… jsem velmi čitelná. Může to děsit? Možná ano. Umím se rozzuřit i válet smíchy. Smích mi jde líp, to je fakt. Jsem živel. A všichni víme, jak je to s živly. Jsou zde… slouží… vyživují… ale když se naštvou, tak smetou vše, na co přijdou. Ukážou nám během vteřiny, jak jsme maličcí, jak nic nemáme pod kontrolou, jak tu nejsme pány.

Nedávno jsem četla jeden text muže. Hledal partnerku a psal… že nemá rád chaos, že má rád vše pod kontrolou. A já si říkám – a skutečně jste si jistý, že hledáte ženu?

Staré české přísloví říká: Kdo se bojí, nesmí do lesa.
A já říkám…

Žena je živel…

Pokochejte se krásným obrázkem… Ale nezapomínejte na tuto základní pravdu.
Skutečnou ženu nemůžete mít pod kontrolou. Nebude vždy vypadat dle vašeho přání… natož se tak chovat.
A to je ten rozdíl… Buď žijete život jako návštěvu vernisáže… pak vám stačí prohlížet hezké obrázky, psát nesmysly na internetu, aniž byste zvedli zadek… a divit se, že ta žena nevypadá furt jako bohyně.
Anebo žijete.

A to může znamenat i to, že chvílemi se vezete na vlně… a chvílemi se noříte pod hladinu a lapáte po dechu. Ale vždycky, když se vynoříte, tak si sakra uvědomíte, že jste naživu!

Za sebe musím říct – já skutečně nejsem obrázek… děkuji všem za obdiv… je to milé… a to je tak vše. Nebaví mě a nebudu odpovídat na všechna ahoj… na otázky, jejichž odpovědi jsou veřejně na mém profilu, obscénní nabídky klidně nahlašuju.

Můj život patří mně… jsem krásná žena…

ale moje skutečná krása pochází zevnitř… z toho všeho, co jsem a když je vidět i v mé tváři… tak je to prostě bonus… Nic víc.

Je to prima bonus, to uznávám… a děkuji za něj.

Magda Křepelková

psychosomatika
autorka příběhových knih

www.magdakrepelkova.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018