Ženy ženámVelmi zajímavá otázka, kterou mi přineslo video sdílené Lucií Kolaříkovou na Facebooku. Má první reakce totiž byla: Já nevím.
V současnosti pracuji na pozici SAP Support konzultanta a má práce mi nevadí. Tak by se dala shrnout má vášeň pro zaměstnání, do kterého chodím každý den na osm hodin od pondělí do pátku. Mým hlavním cílem v devatenácti letech, kdy jsem vůbec netušila, co bych chtěla dělat, bylo získat takové zaměstnání, ve kterém budu mít jistotu, pravidelný příjem a jasnou vizi, že mě jen tak nevyhodí. A v neposlední řadě tolik peněz, abych si mohla koupit cokoliv, co potřebuji, a nemusela v ruce otáčet každou korunu.
Už delší dobu ale přemýšlím nad nějakou změnou, nad svým vnitřním cílem, a usilovně bloumám nad kompromisem – co by mě bavilo a zároveň uživilo? Nic moc mě upřímně nenapadá. Se vším bych totiž musela začít od nuly a ve své práci, ač v ní nejsem bůhvíjak dobrá či výjimečná, jsem si vydobyla své místo a rozhodně vidím pokroky. Už si zde nepřipadám hloupá a neschopná. Vím ale, že s vnitřní motivací je to pro mě každodenní zápas.
Zkuste se donutit každý den do něčeho,
co vám sice nevadí, ale zároveň ani nijak extra nenaplňuje.
Tím chci říct – ano, mívám v práci dny, kdy se do úkolu ponořím až po uši, řeším všechna ta čísla a kombinace a dokonce mám i radost, když na něco přijdu. Jakmile ale dojde na nový problém, do kterého bych nedej bože musela vložit svou vlastní iniciativu a zájem, abych ho mohla vyřešit, je to věc jiná. Najednou se mi do ničeho nechce, dokážu celé hodiny sedět a koukat do monitoru a přemlouvat se i několik desítek minut v kuse, abych alespoň začala.
Nestěžuji si. Zkušenost a léta praxe mě naučily být hluboce vděčná za to, co mám. Ale něco tomu chybí. Něco, co mi bude rozjasňovat duši. Něco, co budu moct předávat dál. Líbila by se mi hlavně taková práce, kde bych cítila uspokojení z provedené práce.
Ráda bych dělala něco, co přinese
viditelný užitek mně i ostatním
Co by to „něco“ ale mělo být?
Třeba předminulý týden! Seděla jsem s kamarádkou nad výbornou polévkou v Polévkárně paní Mančo na Florenci a ještě teď si vybavuji ten skvělý pocit a radost, kterou jsem měla, když jsem s Terkou probírala její sny a vize. Cítila jsem se jako ryba ve vodě a v ten moment mě ani nenapadlo, že bych za takové naslouchání a trefně směřované otázky a rady měla vybírat peníze. Prostě mi v tom všem bylo dobře. Nacházela jsem se ve stavu Flow, který v dnešní době mnozí psychologové a koučové velmi rádi skloňují ve všech pádech.
Také mi dělá radost, když něco píšu, tvořím a dávám své myšlenky do éteru. Nejraději píšu o svých zkušenostech, o životě a nebo pro druhé lidi, mé milované. Právě psaný projev je mou velmi silnou stránkou. Slova na papíře jsou věčná. Lidé se k nim mohou neustále vracet a čerpat z nich moudrost či pobavení nebo potěšení i dlouhou dobu po tom, co je jejich autor již dávno po smrti.
Nejsem si ale jistá, zda mám dostatečnou kuráž na to, abych se vrhla na koučování a psaní knih. Nyní je s tím vším takový poprask, až mě napadá, zda už není na trhu tak trošku „překoučováno“.
Ideální pracovní den?
Pokud se ale vrátím k nadpisu mého článku, zkusím si představit svůj ideální pracovní den. Vstala bych tak v osm hodin, nasnídala se, upravila a šla si nejprve přečíst, co je nového ve světě a zkrátka se stihla do těch jedenácti hodin dostatečně probudit, abych si mohla zajít na oběd. Odpoledne bych měla sjednáno několik schůzek, které by zahrnovaly mé poradenské služby ohledně motivace, výběru zaměstnání, školy atp. Po těchto schůzkách bych se v šest vrátila domů a vrhla se na sepisování poznámek ze schůzek a přemýšlela bych o nich. Po vynikající večeři bych usedla za čistý psací stůl ze světlého dřeva, otevřela bych laptop a pokračovala bych v psaní své knihy, která by byla zaměřena na motivaci. Další den by se vznášel v podobném duchu a měla bych tolik peněz, že by to pro mě sice bylo příjemné a fajn, ale nevěnovala bych tomu přílišnou pozornost, protože radost by mi plynula spíše z mé práce než z toho, kolik peněz se mi vesele rochní na účtu (a že by jich bylo!).
Mým problémem ale ani tak není motivace
jako spíš strach z toho, že se neuživím
a že mě budou všichni ti cizí lidé vysávat.
Občas mám období, kdy jsem hodně introvertní a nemám náladu na cizí lidi. Dobíjí mě ticho. Do mého života samozřejmě patří i má extrovertní stránka. V těch okamžicích nechodím pro vtipnou poznámku příliš daleko. Jsem zkrátka svá a cítím se dobře. Jak bych ale mohla skloubit tuto svou stránku s prací, ve které je komunikace opravdu důležitá?
Přede mnou se nachází nová možnost…
Cítím ji, volá mě a láká. Neznamená to ale, že se hned všeho vzdám, že dám výpověď z práce a půjdu lidem radit, jak mají žít. Vše chce svůj čas. Zkusím dělat pomalé krůčky. Kdybych to neuposlechla, to volání a podlehla strachu, znamenalo by to, že se nechci vyvíjet. A to rozhodně nechci.
I kdybych se tím neměla živit a „jen“ pár lidem pomohla k naplnění jejich snu, přesto by mi to za to stálo.
A proč to všechno? Protože jen Bůh ví.
Život plyne hrozně rychle. A my jsme tu možná jen jednou.
Kateřina Botová
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
- Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
- Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
- Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018
Jak udělat něco, co nedává smysl? Čekat a nebo začít?
V životě by mě nenapadlo, že budu dělat něco, co: jsem NIKDY,…
Bojíš se být sama sebou? Zkus sílu ženského kruhu
Aličku jsem poznala v roce 2012, kdy jsem nadšeně sledovala začátky jejího…
Návod, jak být krásnou sebevědomou ženou
Kdybych tak byla tak krásná jako ona! Mám moc krátké nohy! Nejraději…
WOW! Mně vyšel článek! :D Jsem moc šťastná! Děkuji ;) Káťa
Pěkně popsaný :) Úplně se v tom vidím jak taky nevím… :-D
A vy jste, Mončo už nad něčím konkrétním přemýšlela? :)
moc krásně napsané Katko a upřímně já bych potřebovala někoho jako jste vy:-)
Milá Martino, pokud máte zájem, můžete mi do e-mailu objasnit, co byste potřebovala, a můžeme se sejít, pokud jste z Prahy :) Třeba bych Vám mohla pomoci. Záleží na Vás ;) Hezký den, K.
peckózní článek Katko, četl se dobře a byl i vtipnééé. V ČR není překoučováno. Toho bubáka si vyndejte z hlavy, zkuste se na to podívat jinak. Položte si otázku kolik % populace nevyužívá kouče? Pak zjistíte, že vaše obavy jsou plané. Mám kamarádku, která je taky introvert, ale jak jde o koučování, tak je extrovert. Je krásná, chytrá úspěšná a nemá žádnej oficiální kurz, jen našla svůj talent a tím se živí a dobře. Pokud děláte věci srdcem je jedno jaká jste povaha. Jen mne zaráží, ta častá předpona ne…, Ať se daří a těším se na jiný článek až budete popisovat Vaše kroky kam jste se posunula.
Viktore, moc díky za zpětnou vazbu. Moc mě potěšila. Informovat určitě budu, to se nebojte. :)
Btw. nebyla by kamarádka ochotná se se mnou propojit, abych si s ní o tom mohla popovídat? Děkuji :)
napište mi na mail prosím, ať se můžeme napsat.
Já Váš e-mail, Viktore, nevidím. Můj tedy je: katerina.botova@gmail.com :)
Kačko, krásně napsáno. Stoprocentně souzním s tím, co jste napsala a mám stejný problém. STRACH. Já už mám vše připraveno,včetně webovek jen to spustit. Ale ten hlas v hlavě-máš na to?stojí o tvé služby někdo?máš vůbec co říct?….No, příští týden mám narozeniny a rozhodla jsem se že si dám dárek a že to spustím, takže Kačko s chutí do toho, pokud to jde ze srdce a budeme ignorovat ty pochybovačné egoistické plky našeho mozku tak to půjde :-) Přeju hodně štěstí :-D
Leni, určitě do toho běžte. :) Život je jen jeden! Hezky oslavte narozeniny a když se ozvete, jak to jde, budu jen ráda. Já do toho jdu! ;) Držím pěsti, ať Vám to vyjde!
all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world
No… Peníze, to je takové věčné téma. Hodně to teď řeší můj manžel. Ten totiž do firmy potřebuje nutně nové šroubové kompresory od https://www.kompresory-filtry-servis.cz/ ale bohužel si to nemůže z vlastní kapsy dovolit zafinancovat. Doufá tedy, že mu na to půjčí v bance. Jestli ale dostane tolik, kolik by potřeboval, to je otázka.
Tuto otázku jsem si v minulosti také pokládala. Docela vnitřně jsem byla naplněna takovým pocitem až po okraj jakmile jsem si uvědomila že život, který žiju třeba poslední rok tak je přesně takový, jaký bych si upřímně na okraji útesu vysnila.
Jo tak to je ale opravdu hluboká myšlenka, jak dlouho jste něco takového vymýšlela, to muselo dát teda ale sakra hodně práce? uvažujete takto daleko i třeba o penězích a nebo to je věc která vás zase tolik netrápí?
No abych pravdu řekla tak teda mě moc peníze nezajímají. To se má starat manžel a nebo moje bankovní instituce. Já jsem od toho abych pracovala a dostávala odměnu, manžel zase od toho aby ty peníze zhodnocoval, víte?
U nás doma se tomu také sice věnuje manžel, ale protože jsem žena zvědavá tak se občas podívám co tam kouzlí. nedávno začal s tím že se dívá na investice do půjček. Tím podle mě může začít každý, prostě odkládat nějaké to procento a zhodnocovat si tak majetek.
Vždycky jde o peníze. Kvůli tomu chodíme do práce, která nás nebaví. Já jsem 15 let dělala práci, která mě nebavila jen proto, že jsem za ni měla hodně peněz. Bez nich to prostě nejde. Až teď jsem dostala konečně odvahu a prostor splnit si sen a začala jsem podnikat. Zatím jsem teprve na začátku, řeším založení OSVČ a další technické věci, ale konečně si začínám plnit svůj sen a jdu si za ním.
Vrátili jsme se teď z dovolené a jak jsme na hotelu nestíhali odlet letadla, tak jsme balili tak moc rychle že jsme nakonec zapomněli asi sbalit věci z nočního stolku a tak k nám musel vyrazit na Vinohrady https://lock-zamecnik.cz/zamecnictvi-praha-2 zámečník z Prahy 2 aby nám pomohl odblokovat zavřené dveře.
Tak teď si myslím to samé, a to sice že pokud máte kvalitní služebnictvo a nebo služby okolo vašeho bydliště, tak jste takoví více spokojenější. Já třeba chodila s chlapem, který byl zámečník, a mnohem méně jsem se bála potom že když se nám něco rozbije, tak to on neopraví, byl to skutečně šikula.