Jediný pozitivní článek o genitálním oparu aneb Jediný článek od laika, který si rozhodně přečtěte

Nejsem lékařka. Nejsem ani žurnalistka. Ale sepsala jsem (jediný?!) pozitivní článek o genitálním oparu, protože ho internet prostě už zoufale potřeboval!

Diagnóza

Jdu od lékaře, trochu vyděšená, trochu vystresovaná a sama sebe se ptám “co bude dál”? Diagnostikoval mi herpes genitalis, tedy genitální opar. Zní to strašně, co? Jako každá moderní žena jsem doma ihned zasedla k počítači a píšu ta dvě klíčová slova do Googlu. Vypadla na mě spousta diskuzí a laických článků o tom, co to je, jak to léčit a že to ‘strašně bolí’.

Mám nízký tlak a často při vysoce stresových situacích omdlévám. Toto nebyla výjimka. Po přečtení informace, že jste nakaženi sexuálně přenosnou chorobou navždycky, má člověk tak trochu pocit, že jeho život skončil.

Klid, na to se neumírá

Eh, tedy, skoro. Na některých serverech o zdraví se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Jako třeba to, že tato nemoc po několika komplikacích může skončit smrtí. Může ale nemusí a skutečně tomu v 99 % tak není. Pokud si čtete diskuze některých osob, trpících na toto onemocnění, setkáte se s frázemi: “trpím na opary, vrací se mi každý druhý měsíc”, “když jsem měla poprvé genitální opar, řvala jsem bolestí” a podobně. Pravda ale je, že hlavní spouštěč tohoto viru je stres. Nemyslíte, že tyto diskuze by vystresovaly i zdravého člověka? :-)

Moje sestra říkala: “tak to nečti…” Jenomže. Člověk se od toho druhého může krom děsivých věcí dozvědět i něco užitečného. Řekla jsem jí tedy, že pokud to nemám číst já, ať ty konverzace přečte ona a vybere mi z toho použitelné objektivní informace.

Svěřte se

Nenechávám si věci pro sebe. Proč taky? To, že jsem se “nakazila”, jsem řekla mým sestrám a nejlepším kamarádům. Jak už jsem zmínila, stres je v tomto případě hlavní rolí této nemoci. Nedovolte, abyste z toho byla na dně. Není třeba to břemeno nést sama. V období, kdy opar působil nejvíce, jsem měla zkouškové na vysoké, takže si umíte představit, že toho bylo fakt moc.

Ihned, co jsem to řekla kamarádům, za mnou přišli domů, učili se se mnou, starali se o mě těch pár dní a mně bylo o moc lépe. Na člověka to prostě padne jak Černý Petr. Jste unavení, malátní, možná i trochu smutní a přemýšlíte, co s vámi bude dál. Nenechte tyhle myšlenky působit. Možná jsem měla fakt štěstí, ale moji kamarádi a rodina mě přivedli zpátky k mému tělu. Zkuste to taky!

Průběh

Pokud začnete mít podezření na herpes, ihned zajděte ke gynekoložce. Já jsem to bohužel na poprvé nerozpoznala, protože mívám normálně různé záněty a obtíže, a tak jsem se snažila problém sama vyřešit obvyklými čípky. To bylo v pátek. Přes víkend se mi to rozjelo a v pondělí už jsem měla problém dojít k lékaři. Pravděpodobně dostanete Herpesin nebo Zovirax, kterým se genitální opar nejčastěji léčí.

Protože jsem začala s léčbou poměrně pozdě, neviděla jsem moc žádný účinek léků, ale chci říct, že nejdůležitější je poslouchat své tělo. Lékaři vám dají to, co dávají všem ostatním. Vy jste ale ta, která své tělo zná nejlépe. Já jsem se snažila mé lůno podpořit dobrou stravou. V době oparu jsem ani neměla chuť na tučné nebo nezdravé jídlo. Jedla jsem hodně ovoce a zeleniny, kterou mi donesli moji přátelé (díky za vás!).

Hodně pijte

“Na ty léky hodně pijte,” poučovala mě lékárnice. Aha, boží, pomyslela jsem si ironicky, protože právě čůrání byl můj kámen úrazu. Trápilo mě pálení a řezání, jak se uvádí na většině webů. Ale nevzdala jsem to. Protože jsem byla v tu dobu doma a připravovala se na zkoušky, měla jsem stálý příjem tekutin. Střídala jsem je následovně: urologický čaj, čaj na ženské problémy (všechno čistě bylinkové), šumivé tablety s vitaminy a obyčejnou vodu.

Čůrání jsem si strategicky plánovala na hodiny, ale neomezovala jsem kvůli tomu pitný režim. Když jsem šla na toaletu, vzala jsem si s sebou časopis a zaměřovala jsem se na písmenka, ne na bolest. Taky mi pomohlo, že jsem něco držela v ruce.

Léky v dnešním světě jsou hodně o byznysu. Já sice svému lékaři věřím, ale více věřím sama sobě a matce přírodě. :-) Proto jsem si řekla, že na to půjdu jinak – nebudu se stresovat (i když bylo opravdu proč, již zmiňované zkouškové nebylo jedinou nepříjemností, do toho nám dělali rekonstrukci kuchyně, takže neustálý hluk a společná toaleta s dělníky byla na denním pořádku a řešila jsem poměrně čerstvý rozchod dlouhodobého vztahu) a budu vyhledávat stimuly, které mě budou dělat šťastnou a alespoň chvíli budu jíst opravdu zdravě. To zrovna u mě nebyl problém, protože mě doprovázelo již zmiňované nechutenství (hurá, konečně úbytek váhy! :) ).

Nechci vaše problémy zjednodušovat, konec konců, jsou to i mé problémy. Byly asi dva dny, kdy jsem toho měla plný kecky, ale ani tehdy jsem si nenechala zkazit náladu. Víte proč? Já si v průběhu této nemoci totiž uvědomila spoustu věcí.

Co mi nemoc dala

Nenapsala jsem, co mi nemoc dala a vzala. Protože upřímně, vzala mi pár dní, ale dala mi toho mnohem víc. Uvědomila jsem si:

● Jak moc miluju svoje tělo. Umí skákat! Běžet! Plavat! Ohýbat se! Znovu jsem se těšila na to, jak ho využiju ke všem aktivitám, i když jsem do té doby nebyla úplně sportovní typ. Opar mi na pár dní znemožnil chůzi (ne úplně, jen částečně) a já se nemohla po těch pár dnech dočkat, až si půjdu zaběhat do lesa. Uvědomila jsem si sílu a nekonečné možnosti mého těla a vážím si ho teď mnohem víc.

● Pohlavní styk jedině s kondomem. Máte pocit, že se znáte tak dobře. Milujete se a říkáte si o všem. Vím, klišé. Ale je to tak, nenapadlo by mě, že od svého kluka můžu dostat něco takového. Chraňte se, sestry, protože i když je teď váš, nevíte, čí byl před tím.. :-)

● “Celý život v jednom těle musíme si vystačit,” je část textu jedné populární písně, který mi utkvěl v paměti dodnes. A připomínám si ho čím dál tím víc. Tahle událost mi ukázala, jaké to je, být nemocný trochu vážnější nemocí, ale úžasné na ní bylo, že mi ukázala směr a pak odešla. Dál si můžu užívat svého zdraví a flexibility.

Na konec bych chtěla říct, že to, co mě ze začátku opravdu trápilo, byla myšlenka, že jsem nakažená napořád. Přemýšlela jsem nad tím, co to vlastně znamená. Přišla jsem na to, že fakt, že je ten vir ve mně, už nastálo z něj dělá část mě. A přece nebudu nenávidět sama sebe? Po tom, co jsem se dostala do vyvážené rovnováhy sebelásky rozhodně ne. Budu svůj vir ctít, jako součást mého těla, ale nedám mu důvod, znovu se ukázat.

Při tom, jak píšu poslední řádky mého, nechce se mi říct článku, ale spíše dopisu ostatním ženám, se mi vybavil další písňový text od Taylor Swift: “I can make the bad guys good for the weekend.”

Udělejte z vašeho viru dobrej vir!

Ahoj a nestresujte se.
Simona

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018