Energie lásky

„Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.“ John Lennon

Každý známe ten hřejivý pocit, jež se line celým naším tělem a nutí nás dělat věci, které bychom normálně nedělali. Láska je něco abstraktního a přitom tak skutečného, tak léčivého a pro náš život nezbytného. Nelze žít bez lásky. Můžeme žít bez mnoha věcí a zážitků, nemáme-li však lásku umíráme za živa. Prožíváme-li každý zážitek, každou situaci s láskou v srdci, máme všechno. Jsme součástí všeho a všech. Otevřené srdce je autentičnost, bezpečí a ohromná přitažlivost všeho dobrého.

Mnoho z nás si představí a symbolizuje si lásku s partnerstvím, s rodinnými a mezilidskými vztahy. Někdo se do nás zamiluje a my do něho. Cítíme hřejivý pocit po celém těle, duši a najednou naše mysl vidí vše krásné. Tak, jak jsme to předtím neviděli a přitom to je hmotně stejné. Naše smýšlení, prožívání a užívání si chvilek života se najednou změní. A to jen proto, že se do někoho zakoukáme a on nám dal tu „lásku“? Není to spíše tak, že naše a jeho zaujetí v nás něco zaktivuje, něco krásného otevře a vyzrcadlí nám to, jak krásné bytosti jsme my sami? :-) Kdoví, každopádně to funguje… :-)

Každý člověk je pro nás zrcadlem, učitelem i žákem. Mluvíme-li o partnerství, všichni víme, co si pod pojmem „láska“ představit. Ač už věříme či nevěříme ve věci, které si můžeme nebo nemůžeme takzvaně osahat, o lásce nepochybuje ani ten největší skeptik a analytik. Je tu, vždycky byla a bude. Je to energie podobná slunci, jež někdy září tak krásně, silně a hřejivě. Jindy se schová za mraky a my musíme být trpělivé a vyčkávat. Využít ten čas pro nás, pro poznání a posilnění nás samotných, abychom zase mohli spatřit to nádherné slunce, jež se dere spoza mraky. A mnohdy až tehdy jsme schopni si ho vážit podstatně více než předtím. Jsou i takové situace a chvíle, kdy nás ono slunce přímo spaluje, chceme se před ním schovat, protože se bojíme, že bychom se mohli spálit. Slunce je láska. Láska je slunce, ta nejsilnější a neléčivější energie ze všech.

Jako malé děti jsme láska sama. Záříme jí jen, co se narodíme a nikdo nás ji nemusí učit. Jen jsme plni této síly v nás, kdokoliv z dospělých je v přítomnosti malého dítěte, je šťastný a plný lásky, a to, protože dítě je láska. A ono dítě je neustále v nás. Jako to slunce, které někdy září, jindy spaluje a občas se potřebuje schovat.

Takže? Láska je neustále v nás, vždycky tam byla a vždy je ta možnost, abychom ji i po té největší ztrátě opět našly.

Energie lásky je neustále v nás. Partner, děti, přátelé, rodina, ty všechny milujeme a oni nás. Není o tom pochyb. Ale nelze doopravdy milovat ostatní a nelze být doopravdy milovány, pokud se nestane jedna důležitá věc, s níž se rodíme. A tím je láska k sobě samotné. Během našeho růstu a vývoje se učíme mnoho druhů „lásky“, mnohdy té „opičí“, kdy jsme učeny, že být hodné, slušné a plnit očekávání druhých, to je ta „láska“. S tím související manipulace, žárlivost, omezování vlastní svobody a neúcta. To ale není láska. To je strach.

Mnoho rozvodů, rozchodů a smutných záležitostí, kdy nás někdo opouští, je často osvobozením. Jste-li čerstvě po rozchodou nebo vám odešel někdo, koho jste vskutku vroucně milovali, není to útěcha, já vím. Ale zkuste se zaměřit na chvíli jen na sebe – bez bolesti, bez lítosti, bez nespravedlnosti. Bytost, která nám symbolizovala lásku a třeba ne zrovna zdravým způsobem, odjede. Bolí nás to. Vnímáme to jako zradu. Mnoho PROČ nás provází ve snech a bojíme se znovu milovat, neumíme se odpoutat. Někdo potřebuje odjet pryč, zmizet, nevidět a nepamatovat si. Nic takového povětšinou moc nepomůže, ale dříve nebo později se stane něco neuvěřitelného. Ten odchod, ta radikální změna bylo vyslání na cestu. Sice bolavým způsobem, ale velice velice důležitým. Potřebovali jsme jít dál a neměli na to odvahu. Potřebovali jsme se odpoutat od toho starého nefuknčího a otevřít se tomu novému. A nebo jsme jen museli pustit někoho a něco, kdo má jít jinudy a jinam, aby nám tím pomohl najít i svou vlastní cestu. I toto vše je láska.

Energie lásky je velká kamarádka pokory, která není klanění se všem a všemu za každé situace. Pokora je úplné otevření se. A čemu? Přece lásce. Láska ve vašem srdci je obrovská a klepe na ty dveře, jež možná ze strachu násilím držíte a bojíte se, co by to způsobilo, kdyby…

Kdyby jste ji pustily do každé své emoce, schopnosti i chyby? Co by se stalo? Přišlo by štěstí, úleva a svoboda.

Kdyby jste se jí nechaly celé zahrnout? Vnímaly, jak krásné tělo máte. Jak nádherné je to být zranitelné a otevřené, přijímané a milované. Zejména samy sebou. Že by to nestačilo? A co prý na to okolí? Zkuste to a vytrvejte s mírem v srdci a věřte, že se budete samy divit, jaké zázraky se začnou dít ve vás a později i ve vašem okolí. Ta cesta je vždy dovnitř.

Kdyby jste důvěřovaly samy v sebe a tím pádem i celému světu?Zrada? A nebo láska? Volba je na vás.

Kdyby jste ji nechaly proudit celým vaším životem ve všech jejích nádherných formách – pohledem, dotykem, odpuštěním, připuštěním si všech našich emocí a jejich přijetím, sebe-respektem a sebe-úctou? Co by se stalo? Vydání se na svou vlastní cestu a její celoživotní prozkoumávání bohatosti sebe a svého života.

„Nepatřím k žádnému náboženství. Mé vyznání je láska. Každé srdce je mým chrámem.“

Rumi

Krásné dny plné radosti a poznání

Jana Hrušková
lektorka, celostní terapeutka, tvůrkyně, mentorka

www.vivaenergia.cz

facebook/uzivejme.si

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018