Power games dělají z lidí znecitlivěné, oddělené a uzavřené hrady. Jsou to často tiché války anebo také konečná řešení. Jsou zamrzlým a dlouho nabalovaný konfliktem. Jsou to pomsty. Jsou velmi chytře vytvořeným návykem, jak druhým lidem vzít sílu, podmínit si je a zotročit. Na power games je potřeba neustále pracovat a nikdy se nevzdávat na své cestě za láskou a osvícením…
Konečně potkáte člověka, na kterého jste čekaly snad celý život. Zamilovaly jste se, nevydržíte bez sebe ani minutu, neustále si píšete, voláte. Je to však ten pravý? Co byste řekly tomu, kdybych vám prozradila, že existuje pouhých 7 kroků k tomu, jak odhalit, jestli je váš partner „ten pravý“?
Nejčastěji zaměňujeme lásku a touhu. Toužíme a myslíme si, že milujeme. Touha chce něco získat. Vychází z nedostatku lásky, chce získat prožitek, který si ale touha nemůže udržet. Každá touha ví, že vše pomine, a to vytváří strach ze ztráty toho, po čem jsme tak toužili a získali to.
Chtěla bych vám vyprávět svůj životní příběh. Mnohým z vás může připadat jako pohádka, ale já na zázraky a dobré konce věřím. Vždy jsem sama žasla nad tím, jak snadno a přirozeně se mé sny mění v realitu, i když často originálním a nečekaným způsobem. Můj příběh začal ve chvíli, kdy jsem poprvé pocítila své Pravé Já. Když jsem sestoupila do svého vnitřního světa
Láska v sobě zahrnuje spoustu krásný pocitů. Když jsme si ale s druhým člověkem doopravdy blízcí, dáváme v sázku svou zranitelnost, obnažujeme před ním své city a riskujeme případnou bolest. A když je nám ublíženo, často pak volíme mezi dvěma cestami – mezi ukončením vztahu anebo vytvořením vysokých hradeb, které nás před další bolestí uchrání. Neuvědomujeme si pak už ale, že tyto hradby nás často chrání i před láskou samotnou.
Začala jsem hledat a poznávat sama sebe. Najednou jsem měla hodně odpovědí na moje dětství, na ženskost, ale svoji sexualitu jsem stále nebyla schopna přijmout, jako něco přirozeného a úžasného. Začala jsem dávat vinu příteli, že není dost muž a proto mě nepřitahuje, že musí tohle a tamto....byla to prostě jeho chyba.
Mnoho našich problémů pramení z neschopnosti odpustit, odpoutat se od minulosti a žít přítomností. Neochota odpustit nás činí závislými na minulosti, proto se nedokážeme radovat z přítomného okamžiku, proto neumíme žít v tady a teď. Nemůžeme žít naplno, protože jsme kdysi udělali něco špatně nebo neudělali vůbec.
Nechávám se strhnout do mocného proudu řeky, protože mi vlastně nic jiného nezbývá. Tolikrát jsem se snažila držet zuby nehty, ale nakonec mne to smetlo takovou silou, že jsem ztrácela přehled o tom, co se vlastně děje. A kde to vůbec jsem a kam to vlastně jdu.
Byla jsem krásným, mladým motýlkem, který se bláznivě zamiloval. Zamiloval tak, že na první místo v životě dal toho druhého. Žila jsem život, který nebyl mým vlastním životem. Žila jsem ve strachu a zdůvodňovala si, že je to vlastně láska. Ale láska není strach.
Muž miluje, když o ženu může usilovat, a když o ni může pečovat a chránit ji. A od ní potřebuje, aby mu dodávala energii a inspirovala ho. Žena, která vše zvládne sama, se vším si poradí, vše zařídí, už nedává muži prostor pro jeho aktivitu a úsilí
Já vím, že tvá mysl tohle dokáže přijmout, i když to někdy vypadá, že mi měkne mozek, jak se s oblibou říká o všech matkách nebo o ženách, kterým začnou tikat pověstné biologické hodiny. Možná vypadám až příliš romanticky a nechápeš, proč najednou toužím být jen s tebou a hledět ti s úžasem do očí ve světle svíček, šeptat ti něžně do ucha, cítit propojení našich dlaní a jemné chvění našich těl.
Cítila jsem, že potřebuji pro celou tuhle svou situaci najít místo vnitřní spravedlnosti, bez viny a zloby, sílu učinit kroky, které je třeba učinit, s láskou a moudrostí. Chtěla jsem posbírat střípky své duše, které jsem cestou životem poztrácela a najít v sobě místo celistvosti, ze kterého mohu sloužit světu.
Obvyklý konec většiny pohádek nás jako malé holčičky naučil jednu zásadní lež. Poté, co princ vybojuje svou princeznu a společně projdou přes překážky, nad kterými zvítězí láska a spravedlnost, vezmou se a žijou šťastně až do smrti. Automaticky se prostě milují jednou pro vždy.
Najednou jako kdyby se probudila Růženka ze stoletého spánku. Ano, přesně tak se cítím, jako spanilá kráska, která s úžasem otevře oči a vidí, že to vše, co vnímala celou dobu, všechna ta prastará moudrost, která je ve mne, je skutečná. A není to sen, jsem ve svém těle spanilé krásky, krásné panny. Cítím svěžest, pružnost, dynamiku neuvěřitelné stavby svého těla, která ...
Všechna slova, která vás napadnou ve chvílích slabosti, to jsou možná témata na práci. Je to práce se změnou myšlení, k propuštění starých přesvědčení, k léčbě traumat ze selhání. Jakmile začnete věřit tomu, že už to nikdy nebude takové, jaké to bývalo – tak to tak pravděpodobně bude.
Ženy ženám
Denisa Říha Palečková
Šárka Weberová
Stanislava Stiborová Mrázková
