Nechci, aby tohle zažívala moje dcera!

Byl začátek prosince a na mě padla depka. Přicházely Vánoce, které od malička miluju, teď ještě umocněné dětskou radostí vlastní dcery, a já nejsem šťastná. Jak je to možné? Začala „jsem se utápět“, jako už x-krát ve svém životě, ve vlastním sebemrskačství. Na to jsem opravdu specialista. Hlavou se mi vířily myšlenky typu: „Konec roku, a tys vůbec nestihla všechno, co jsi chtěla. Nebyla jsi tento rok tak dobrá, jak bys mohla být.“

Kde se to v mé hlavě vzalo?
Jak je možné, že zvenku po všech stranách úspěšná žena se trápí s takovými myšlenkami?

Někdo mi totiž během mého života řekl (je jasné, že většina toho pochází z dětství a z příkladu mé maminky), že vždycky můžu zvládnout více, že nejdříve musím splnit povinnosti, že to, co dělám, není dost dobré a může to být vždycky lepší, že nejsem dost dobrá taková, jaká jsem…

Je těsně před koncem roku, sedím v kavárně, vytvářím pro vás poslední video tohoto roku a v pozadí se mi stále přemítají tyhle myšlenky. Najednou mě „praští“ do očí a uší dvě věci:

1. To, co mi v hlavě běhá je naprostá hloupost a nemá to nic společného se mnou!
2. V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NECHCI, ABY TOHLE ZAŽÍVALA MOJE DCERA!

Přichází Silvestr, a je čas na každoroční zhodnocení roku. Beru si k sobě diář, papír a tužku, a procházím týden po týdnu. Píšu, co se povedlo i nepovedlo a po dvou hodinách, kdy je vše černé na bílém, je to jasné. To, co mi létalo hlavou, jsou jen mé naučené myšlenky, které jednoduše nejsou pravda!

Však se na to pojďte podívat se mnou…

V roce 2014 jsem:

• spustila projekt a web Rodina jako firma, který průměrně navštíví přes 2000 lidí měsíčně
• napsala 17 článků (nejčtenější – Ach, ty dnešní děti…)
• vymyslela a natočila 13 videí (nejsledovanější – Užij si život, dokud nemáš děti!)
• získala přes 1 200 fanoušků na Facebooku.
• vytvořila kompletní šestiměsíční online program – Klub Rodina jako firma, do něhož za dva měsíce vstoupily desítky rodičů
• napsala 2 e-booky, z nichž druhý brzy spatří světlo světa
• uspořádala 3 webináře – jeden veřejný a dva neveřejné – pouze pro členy Klubu RjF.
• inspirovala řadu lidí a dostala tolik pozitivních zpětných vazeb, co za celý svůj život ne
• to vše zvládla po večerech nebo občas volných dnech, při tzv. rodičovské dovolené :-)
• strávila spoustu času se svými nejbližšími, procestovali jsme několik zajímavých míst a zažili kopec legrace
• splnila jsem si svůj sen a vzala svou maminku a dceru na luxusní dovolenou do Řecka
• byla součástí několika úžasných vzdělávacích akcí, včetně týdenního pobytu na campu osobního rozvoje
• opustila několik lidí, kteří v mém životě dělali „nepořádek“ a do mého života vstoupili další báječní a inspirativní lidé
• se začala intenzivně věnovat Montessori metodám a jiným druhům výchovy dětí než je ta klasická, vidím první plody na své dceři a to mě žene dál
• si střihla na jaře svou premiéru a podstoupila první operaci v životě, a protože mi to asi nestačilo, tak jsem si ji na podzim ještě zopakovala :-). Díky zdravotním problémům jsem na sobě intenzivně pracovala, převrátila dosavadní životní styl i stravovací návyky vzhůru nohama.

To všechno za pouhých 365 dní!!!!!

Jak je možné, že se mi v hlavě uhnízdila myšlenka, že jsem nic nedokázala?

Když jsem to viděla černé na bílém, prostoupila mě úplně euforická radost, nešlo tomu uniknout. Papír a tužka nikdy nelžou :-).

Pocítila jsem neskutečnou vděčnost:

• vděčnost za to, jaká jsem
• vděčnost za to, co jsem dokázala
• vděčnost za to, jaké úžasné parťáky mám vedle sebe (svou dceru a svého partnera)
• vděčnost za to, jaká jsem máma
• vděčnost za to, že si své sny nenechám nikým vzít a jdu si za nimi
• vděčnost za to, jak k překážkám mého života přistupuju (řídím se slovy Ivana Hlinky: „Hlavně se z toho neposrat!“ :-))
• vděčnost za všechno, co se v mém životě děje

Nechci se vychloubat. To rozhodně není účelem tohoto článku a ani by to pro mě nebylo přirozené.

Chci jen poukázat na tu absurditu, co si o sobě dost často myslíme
a jaká je oproti tomu realita.

Sebemrskačství je problémem nejednoho českého človíčka, však nám to taky od dětství poctivě vtloukali do hlavy – „Kdo je na sebe pyšný, je sobecký, namyšlený.“ Hloupost. Pryč s tím.

Nedělejme to stejné našim dětem. Vidím to všude kolem sebe. Malé dítě přinese ukázat mamince obrázek, který nakreslilo a ona řekne: „No, pěkný, ale tráva je přece zelená, tak to oprav a namaluj k tomu ještě květinky.“

Přijdete na třídní schůzky a tam se dozvíte, že jednička z angličtiny je automatická, tam je to dobrý, ale co ta trojka z matiky?

Nic není AUTOMATICKÉ!!!

Za vším stojíme my (děti) – naše práce, naše snaha, prostě MY!!!
Když jsme si s Jirkou četli naše hodnocení roku, hned mě napadla ta úžasná věta z milovaných Pelíšků: „A víš, co to znamená? Že jsme zase kousek dopředu!“ :-D :-D

Už teď se těším na plnění našich velkých plánů a výzev, které se nám teď do života připletly (o všech budu včas informovat ;-)).

Přeji si pro rok 2015 každý naplněný den bez zbytečných sebemrskačských myšlenek – 365krát prosííím ;)

A jaký byl váš rok 2014? ;)

Lucie Valchařová

„Děti nemusíte učit, jak se mají chovat.
Dělají vše tak, jak to vidí právě u vás.“
www.rodinajakofirma.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018