Mám se ráda, nemám se ráda?

Mám se ráda, nemám se ráda, mám se ráda, nemám se ráda, …

Škoda, že nemám v rukou kopretinu! Tato tajuplná dívčí hra mě vždycky jako malou bavila. Co malou… Ještě v pubertě jsem často ze zvědavosti testovala, jestli mě Honza, Mirek nebo Adam mají rádi.

 

A co to použít na diagnostiku sebelásky?

Co by mi vyšlo? Možná bych měla z výsledku předem strach! Co kdyby se potvrdilo, že se nemám ráda? Vůbec? Tak snad… aspoň trošku se ráda mám, nebo ne?

Ruku na srdce – když opominu období sladkého raného dětství,
po zbytek svého života jsem se ráda neměla.

Žila jsem ve společnosti lidí, kde to bylo přirozené. Všichni mi ukazovali na svých životech, jak se to správně dělá. A já je napodobovala, a když jsem náhodou odbočila z cesty, byla jsem urychleně vrácena zpět.

Mám se ráda, nemám se ráda?

 

„Dělej tak, aby tě druzí měli rádi.“
„Své pocity musíš mít na uzdě, jinak se staneš zranitelnou a ostatní tě využijí.“
„Nejdřív povinnosti, potom zábava.“

A tak jsem stále usilovala o přízeň – mámy, táty, učitelů, kamarádek, kluků, zaměstnavatelů, kolegyň, partnera, tchýně, … a trápila jsem se v momentech, kdy mi dávali najevo, že nejsem hodna jejich lásky, že je nezajímám nebo je nezajímají mé potřeby, pocity, nálady.

 

Nyní jsem máma patnáctiměsíční dcery

… a kladu si otázku, zda chci svému dítěti vtlouct do hlavy stejné vzorce. Není náhodu čas na to to změnit, aby měla spokojený a šťastný život ve své přirozenosti?

Svou holčičku pozoruji fascinovaně každým dnem. Je sama pro sebe důležitá, spontánně vyjadřuje své pocity a naplňuje své potřeby. Když má radost, směje se. Když má vztek, pláče, křičí a kope kolem sebe… Jak jednoduché a zároveň těžké pro nás dospělé!

Bohužel vnímám, že dětská přirozenost není žádaná, ani u těch dětí. A proto je společnost násilně domestikuje. Pardon – VYCHOVÁVÁ.

Já chci tento mýtus zbořit! Nechci vstoupit na cestu, kde já budu ta, co bude dceru učit, ale nechám se jí vést. Budu jí více naslouchat a napodobovat! Svou učitelku – učitelku SEBELÁSKY.

Tak nám drže palce! :-)

Markéta

 

Pokud nemáte svou „malou učitelku“, nebo chcete jít rychleji a učit se od sebe navzájem,
vykročte na svou vlastní cestu sebelásky, protože …
Škola sebelásky je právě otevřena

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře
  1. Sunny napsal:

    Mluvíš mi z duše, Markétko, cítím to naprosto stejně;-)

  2. K napsal:

    Palce držet můžeme, ale pokud budete vřeštět a kopat kolem sebe třeba před zaměstnavatelem nebo venku na ulici, obávám se, že se dostanete spíš do blázince.

    • Katka Svobodová napsal:

      Předpokládat, že děti samy od sebe jen tak bez příčiny vřeští a vztekají se, je trochu zcestné… Mám dvě děti a ani jedno svou nelibost nevyjadřuje bezdůvodně… ale ano, máte pravdu, nenechává si jí pro sebe, nepřetvařuje se, neříká, že je vše OK, když je totálně vytočené a nespokojené… ale pokud vím, že za autenticitu do blázince ještě nikoho nezavřeli… a o tom myslím byla v tom článku řeč – vědět, co chci já a hledat cestičky ke svému přání, tedy podobně jako děti…

  3. all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.