Láska a touha

Touha chce něco získat. Vychází z nedostatku lásky, chce získat prožitek, který si ale touha nemůže udržet. Každá touha ví, že vše pomine, a to vytváří strach ze ztráty toho, po čem jsme tak toužili a získali to. Někteří lidé mají strach vůbec po něčem toužit, protože už zažili, jak je bolestivé po něčem toužit, získat to a ztratit, a takoví lidé se bojí oddat se touze. Touha je dobrý pocit a dobrá síla, pokud ji zaměříme a zacílíme.

Láska ale není touha. Touha je pohybem ke stavu lásky, touha nás vede k odevzdání se totálnosti přítomného okamžiku.

Touha a vášeň jsou nepostradatelné síly k tomu, abychom dosáhli stavu lásky. V životě jsme opakovaně pozváni k tomu, abychom se odevzdali touze a vášni a dosáhli tak vyššího stavu lásky. Proto je tak důležité žít vášnivý, ale ne destruktivní život. Touha a vášeň po nás chce, abychom se oddali pohybu po kapkách, po krůčcích.

Jsou momenty, kdy se láska a touha protnou, a to v období zamilovanosti – stavu naprostého úžasu, uchvácení mysli i těla.

Touha je pomíjivá a proměnlivá, a přesto potřebná a důležitá pro náš život a motivaci, kdežto skutečná láska je stav, který, když objevíme, tak už ho nemůžeme ztratit, protože láska je absolutní.

Lidé říkají: „Miluji ho“, ale často je to spíše: „Toužím po tom prožívat blízkost s tímto člověkem.“ Touží prožívat blízkost tohoto člověka, ale to není láska, to je touha po blízkosti.

„Mám rád“, znamená, je mi příjemná blízkost tohoto člověka.

Když hovoříme o lásce, nejčastěji hovoříme o pocitech, které jsou příjemné, a o tom, co je vyvolává, a tím je nejčastěji nějaký objekt, situace, která v nás vyvolává příjemné pocity.

Při zamilovanosti prožijeme záblesk skutečné lásky. Je to jako požehnání. Poté si myslíme, že zdrojem tohoto prožitku je osoba před námi, věc nebo situace. Ale zdrojem je naše touha vrátit se zpět do stavu lásky celým tělem, celou myslí, celým citem a tento stav si udržet navždy.

Láska není touha, i když se spolu občas setkávají na kávu -:).

Nemocná touha produkuje nutkavé jednání podmíněné strachem o to, že to, po čem toužíme, si chceme udržet a ono nám to uniká nebo se to chová jinak, než předpokládáme. Nutkavá touha ukazuje na nenaplněné potřeby z dětství, naše potřeby vyjádřené touhou nebyly naplněny, a to způsobilo extrémní potřebu. Toužíme-li, je to pohyb směrem ke stavu lásky. Natáhneme se, jak nejvíc dokážeme a vyrazíme, a pokud jsme dobře připraveni, odevzdáme se a zakotvíme ještě blíže stavu lásky.

Proto potřebujeme vedení. Vedení ukazuje směr. Je jednoduché zapomenout na cíl „stav lásky“ a zacyklit se v hledání dalších a dalších příjemných zážitků. Všichni velcí učitelé: Osho, Ježíš, Buddha a další nám ale připomínají, kam skutečně jdeme – k Lásce.

Každý z nás je chrámem lásky, stačí jen otevřít dveře, a to je právě Just Love: Lidské učení o lásce, síle, zranitelnosti a humoru.

Zdeněk Weber

www.justlove.cz