Před chvílí jsem z rádia zaslechla píseň, která mi přišla jako ideální úvod tohoto článku: Tancuj, i když to bolí.
Je to krásný symbol toho, o čem chci psát. Dokonalý symbol života. Pravda, znám ještě dokonalejší, který jsem před mnoha a mnoha lety vtělila do básně Svět. Však si přečtete úryvek z ní. Není krásné vnímat život jako hravého milence?
A spirála života se točí dál
a tiskne Tě a svazuje řetězy železného zákona
a zraňuje a konejší a laská a rozpaluje
jako ten nejvěrnější milenec ponořený do svádivé hry.
Zdráháš se, a přece Tě kousek po kousku odhaluje,
Tvou krásu i Tvé chyby.
I to nejcitlivější, nejzranitelnější místo…
a Ty je s důvěrou svěříš do jeho rukou.
Kdysi dávno jsem měla na život pifku. Nevím, jestli to znáte. Ten pocit, že tady vlastně nechcete být. Že svět je prapodivné místo, kde není možné žít šťastně a svobodně. Po svém. Od školky Vás neustále do něčeho nutí a Vy se přizpůsobujete.
Jez maso! Nejez maso! Studuj líp! Studuješ příliš dobře! Vydělávej peníze! Musíš mít tamto! Kup si oneto! Když se vdáte, mnoho žen se ocitne v soukolí práce, domov, děti a manžel. Rozčtvrtit se je málo, aby člověk dostál všem těm tlakům. Často protichůdným….
O tom, že všude kolem sebe vidíme zprávy, kolik je na světě utrpení a problémů, a jak to s lidstvem prý jde vlastně z kopce a jak je prý ta dnešní doba takříkajíc na pytel, ani nemluvím…
Zcvoknout se z toho všeho ale není řešení
Ani pořídit si z toho všeho nějaké onemocnění, abychom z toho koloběhu unikly. Konečně klid. Někde daleko od všech těch povinností. To ostatní teď skáčou kolem mě…
Jestli jste teď ve fázi, že máte dojem, že život není možné milovat, na chvíli se zastavte. Možné to je. Vždyť je to jako s oním milencem. To, že Vás zrovna v návalu vášně bolestivěji stiskne, nebo že Vám zrovna škádlivě odmítá dát polibek, po kterém tak toužíte (a třeba si ho vizualizujete, tak jak jste se o tom učily v zákonech Přitažlivosti) neznamená, že to máte zabalit a jít si hledat nějakého jiného! To by byla velká chyba!
Když ten náš život není zrovna procházka růžovým sadem a ten náš symbolický milenec nám zrovna nesnáší modré z nebe, není snadné důvěřovat. Trvalo mi velmi dlouho se mu otevřít. Pak jsem zjistila, že to, co jsem považovala za otevření se životu, bylo jen pouhé pootevření.
Že mohu jít ještě mnohem hlouběji. Tam, kde se skrývaly nejrůznější bolesti, které jsem svému symbolickému milenci vyčítala.
Vztah se životem je jako každý jiný vztah.
Aby mohl vzkvétat (a dávat své plody), je potřeba být mu otevřený. Věnovat se mu. Očišťovat ho od všeho, co ho dusí. Co v nás vyvolává pochyby a touhu z něj vycouvat. Milenec život ale na rozdíl od jakéhokoliv muže vždy bezpodmínečně stojí při nás.
Nemá žádné své vlastní touhy a strachy, kterým ho ve snaze ho chránit zásobuje jeho vlastní Ego. Jde mu jen a jen o naše štěstí! Ale to bezpodmínečné! Zbavuje nás všeho, co ve skutečnosti nepotřebujeme. Ukazuje nám, že veškeré naše strachy jsou ve skutečnosti jen strachy z chimér a bubáků. Osvobozuje nás.
Ten, kdo někdy takovou lásku zažil ví, jak je zatraceně náročná. Ale ten, kdo díky tomu někdy zažil alespoň lehký závan bezpodmínečné svobody a štěstí, ví, že to všechno stojí za to! A s čím dál větší odvahou a důvěrou je ochotný se nechat životem vést tam, kde se bude cítit dobře. Krůček za krůčkem.
Ve své knížce Žít je umění milovat (a to teď a tady!) jsem symbolicky popsala cestu, jak jsem ji během uplynulých 20 let poznala já sama. Každý má tu svou, ale základní body nejspíš zůstávají stejné. Ostatně k symbolickým textům, které jsem před 20 lety napsala, a které jsem do té knížky také zahrnula, se vracím znovu a znovu právě pro jejich podivuhodnou nadčasovost a sílu.
Ano, přiznávám. Životní bolesti jsou někdy velmi silné. Sama to znám.
Ale symbolika je ještě silnější! Má moc převrátit způsob našeho vnímání. To, co nás trápilo, nás vhodným úhlem pohledu dokáže dokonce i rozesmát. Na tom je postaven humor.
K tomu, abychom dokázaly zvládnou životní umění milovat, potřebujeme také jen převrátit způsob našeho vnímání. Symbolika je ten první krok. Naučit se pracovat s vlastní myslí je pak ten další. Někdy to jde hůř. Jindy zase lépe.
Každý okamžik, kdy člověk na chvíli prohlédne, jak se věci opravdu mají, je jako taková perla, která nás láká dál na cestu. Taková útěcha, když člověk zrovna nevidí zaslepený svým strachem a tužbami. Zkušenost, které se může chytnout, když má dojem, že se topí.
Za to absolutní nepodmíněné štěstí, byť jen kratičké, to rozhodně stojí! Za to prohlédnutí onoho trýznivého snu, za tu možnost užívat si život opravdu svobodně a s radostí a za tu možnost tu svobodu a radost sdílet s druhými a šířit ji dál! Jinak se totiž světem šíří dál jen utrpení. I jen kratičké momenty tohoto uvědomění jsou cenné jako ty perly! Jak cenné je pak dojít cíle??
Zuzana Skotáková
Autorka blogu Žít je umění. Již Vás někdy nějaký blog zavedl pod povrch každodenního života?
Autorka elektronické knihy Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty). Takové knihy se ještě nepíší, ale číst by se už měly!
Autorka online měsíčního minikurzu (zdarma) Mimoňská cesta. 11,5 dílná cesta o tom, jak si život opravdu užít, ale způsobem, jaký většinu lidí ani nenapadne! Prostě mimoňsky :-)
Autorka ebooku (zdarma) TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR! Znáte smysl Vašeho trápení a jak z něj ven?
Autorka e-magazínu Aves, PDF měsíčníku ZDARMA. Co měsíc, to téma (láska, motivace, změna apod.). Píše sám život.
all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world