Nejdřív jsem chtěla být psycholožka. Napodruhé mě na „fildu“ přijali, ale já po pár měsících utekla, nějak jsem nebyla připravená na život na koleji Hvězda… :-)
Tak jsem šla zase do školství (než mě přijali, učila jsem rok – já 18letá – patnáctileté hokejisty angličtinu), tentokrát do školní družiny a do školního bazénu. A protože jsem neudělala přijímačky na „peďák“ pro první stupeň (neplavala jsem dost rychle) a zjistila jsem, že moje schopnosti, kreativita, energie jsou pro školský systém devadesátých let opravdu trochu moc, rozhodla jsem se „dělat kariéru“.
Chci pracovat pro zahraniční společnosti jako manažerka a dotáhnout to co nejvýš. Pokud možno tedy úplně nejvýš… No a protože jsem si v dětství nejraději hrála na školu (to nevyšlo), na princeznu (nevěděla jsem, jak tuhle práci získat) a na obchod, bylo jasno.
Několikery prázdniny jsem strávila ve vesnickém koloniálu svých rodičů a tak nějak samo se mi dařilo prodávat babičkám a tetičkám k obligátním pěti rohlíkům, půlce chleba a litru mlíka leccos dalšího, pro co původně nepřišly a ony se rády vracely, že jsem jim tak dobře poradila…
Studovala jsem knihy jako „Jak se stát manažerkou“ a „Jak napsat životopis“ či „Jak uspět na pohovoru“.
Chodila jsem na kurzy práce na PC. Svůj životopis jsem snad stokrát předělala (což nebylo tak snadné jako dnes, neměla jsem doma počítač). Trénovala jsem s přítelem pohovory, pečlivě jsem se připravovala v češtině i v angličtině.
Začala jsem studovat na vysoké Ekonomii (tatínek byl moc šťastný, konečně něco normálního! :-) )
A vyšlo to!
Začala jsem jako zástupce ředitele supermarketu Delvita. A pak jsem byla v maloobchodě celých 15 let. A stoupala jsem. Ředitelka supermarketu, pak jinde regionální manažerka, pak ředitelka provozu (řídila jsem skoro 500 lidí v prodejnách po celé republice). Byla jsem na vrcholu, ale…
Byla jsem v práci pořád. Od rána do večera, na telefonu o víkendu, o dovolené. Přes den v kanceláři, na poradách nebo v terénu, pak večeře se zahraničními manažery nebo vytváření prezentací, reportů dlouho do noci a ráno nanovo…
Práci jsem podřizovala úplně všechno…
Přišel zlom, nemohla jsem už takhle dál. Nechtěla jsem. Cítila jsem se jak vymačkanej citrón. V neděli večer se mi pravidelně dělalo špatně. Pak se v mém životě stala smutná událost, která mi paradoxně pomohla. Dala jsem výpověď… i když jsem ještě neměla jinou práci.
Ulevilo se mi.
Uzdravila jsem se.
Odpoutala jsem se a byla schopná zase poslouchat sama sebe.
Věděla jsem, že nechci podnikat. Neměla jsem tu touhu, ty ambice. Chci být dál zaměstnanec, chci pracovat v obchodě a vést lidi. To mě baví. Ale jak to udělat, abych za pár let na tom nebyla úplně stejně?
A došlo mi, že to záleží jenom na mě. Jenom já rozhoduju o tom, jestli se nechám prací vyšťavit nebo ne. Jenom já rozhoduju o tom, jestli budu na telefonu o dovolené nebo ne. Jestli budu dělat svoji práci s respektem sama k sobě nebo se uštvu.
I jako zaměstnanec můžu být svobodný člověk.
Stačí si jen jasně říct, co chci a co ne. Co dovolím a co ne. Za jakých podmínek chci pracovat, v jaké firmě, pro jakého šéfa. Byla jsem si vědoma toho, že za tohle všechno mám svému zaměstnavateli co nabídnout. Že je to fér obchod. Já jemu svoje zkušenosti, schopnosti…, které jemu přinesou potřebné výsledky a peníze. On mě můj díl svobody.
Než mi skončila dvouměsíční lhůta, měla jsem novou práci. Podle svých představ. Měla jsem výsledky, které firma chtěla a přitom jsem byla svobodná.
Svoboda v práci mi umožnila vidět dál. Dala mi odvahu riskovat a nebát se neúspěchu.
Byl to jen další krok. A přišel, až když jsem byla připravená ho udělat. Ano, v podnikání jsem ještě svobodnější, než jsem byla v práci. Ale taky přijímám mnohem větší riziko.
Možná, že jste teď v situaci, jako jsem byla před lety já. Vaše práce vás už nebaví, nenaplňuje, možná vás i deptá. Ale necítíte se na to jít podnikat. To je v pořádku. Nemusíte. Můžete prostě jen dělat dobrou práci.
Můžete dělat to, co vás baví. Stačí jen udělat první krok. Začněte tím, že objevíte svoji hodnotu. Pomůže vám v tom můj nový ebook: Objevte v sobě svůj diamant (aneb jakou hodnotu v sobě ukrýváte?)
Hezký den
Jana Bártíková
průvodce na cestě k dobré práci
Začtěte se do nového ebooku Objevte v sobě svůj diamant
Přijďte objevit svůj diamant na jednodenní seminář 28.11.2015 v Praze – INFO ZDE >>>
Já jsem se také rozhodla býti svobodná, co se práce týče a tak jsem si vybrala, že se stanu programátorkou a světe div se, ono se mi to opravdu podařilo :-) K myšlence programátorky jsem ale vděčná hlavně tomuto webu – https://wanted.cz , takže veliké díky pánům a slečnám z tohoto webu, mám konečně práci snů :-)
Tak s tímto určitě souhlasím. Parádní článek. Když jsem přišla do naší firmy poprvé, tak to pro mě bylo úplně strašné. Jak jsem tam nikoho neznala, tak jsem byla ze všeho taková vystrašená, s nikým se moc nebavila a tak. Tohle se naštěstí změnilo na první firemní akci. Tam jsem měla možnost své kolegy lépe poznat a hrozně mi to pomohlo. Od té doby jsem v práci mnohem víc spokojenější, když vím že se všemi vycházím.
all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world
S tímto určitě souhlasím. Myslím si, že nejdůležitější je si najít práci, která vás baví a kde se nebudete cítit jako otrok. Pár takových zaměstnání jsem už bohužel zažila a jsem ráda, že to mám za sebou. Teď nedávno se mi podařilo najít novou práci tady – https://prace.vasepekarna.cz/ a tam je to pravý opak. Jsem za to hrozně ráda. :)
Je to tak, máte naprostou pravdu. Mně například zase vyhovuje, že svou práci můžu vykonávat z domu. To je podle mě obrovská výhoda, i když je pravda, že ne každému by to takto muselo vyhovovat. Je ale pravda, že tím, jak dělám vše přes počítač dost trpí mé oči. Hlavně v posledních měsících to začínám dost pociťovat. Přemýšlím jestli by nestálo za to zkusit na práci nosit nějaké brýle. Dívala jsem se, že například na https://www.hotovebryle.cz/ mají brýle speciálně pro práci na počítači.
Já jsem teda měla smůlu na zaměstnání, nebo spíš zaměstnavatele. Jeden byl horší než druhý. Připadala jsem s skoro jako otrok a to nemám zapotřebí. Sebrala jsem odvahu a s manželovou podporou jsem se vrhla do podnikání, abych byla svým vlastním pánem. Není to jednoduché, nebude, ale je to můj boj a moje cesta, kterou chci jít. Založení s.r.o. už mám za sebou, tak se teď snažím jak můžu, abych o mě dala vědět lidem.