Vím, jaké to je, když vás někdo vychvaluje skoro až do nebes, že jste úžasný psycholog, že skvěle vykládáte karty, že dokážete podpořit ostatní a ukázat jim směr ke šťastnějšímu životu… A taky vím, jaké to je, když vám někdo s neúnavnou pravidelností opakuje, že nestojíte za nic, že jste omyl tohohle světa a že i postižení zvládnou všechno líp než vy…
Naučila jsem se díky tomu pro život něco ohromně cenného. Totiž, že soudy druhých O MNĚ, se mnou nemají VŮBEC NIC společného. Vždycky je to jen JEJICH vidění světa. To oni nás považují buď za naprosto úžasné a nebo za totální idioty. Hodnotí nás na základě SVÝCH zkušeností, názorů, postojů. A my zatím stojíme mimo.
Že nás někdo pochválí, nebude mít absolutně žádnou váhu, když my sami nebudeme přesvědčení o své hodnotě a schopnostech.
Stejně tak, když nás bude někdo ponižovat a shazovat, nevypovídá to vůbec nic o nás a naší neschopnosti, jako spíš o člověku, který o nás tvrdí, že jsme neschopní. Věřím, že to, co hledáme, také nacházíme. A zároveň, že to, co vidíme v druhých, máme sami uvnitř sebe.
Lidé mají tendence nám říkat, jací máme být, co máme dělat a bohužel se jim velmi často podaří zasadit v nás semínko pochybností, jestli takoví, jací jsme, jsme v pořádku. Občas přemýšlím nad tím, jak moc se necháváme ovlivnit cizími názory na nás samotné a jak často uvěříme, že bychom skutečně měli žít tak, jak si přejí naši rodiče, babička, sousedka, …
Dostaneme-li se do vleku jiných osob, plníme pak přání jim a nikoli sobě. Možná ze strachu, že když půjdeme SVOU cestou, zklameme je, nebudou nás mít rádi nebo se po čase ukáže, že měli pravdu, když nám tvrdili, že „tahle práce nás neuživí“, „tohoto snu nikdy nemůžeme dosáhnout“ a že „jsme vlastně úplně k ničemu“.
Sama jsem s těmito přesvědčeními bojovala většinu svého života. Nevěřila jsem si prakticky v ničem a všichni mi připadali tak nějak lepší, schopnější, úspěšnější. Rozum mi říkal, že ti ostatní tam venku, kteří hodnotí, na co mám a na co nemám, budou mít určitě pravdu.
Koneckonců moje startovní životní podmínky rozhodně nebyly takové, abych s kdovíjak velkým sebevědomím mohla pomýšlet na jeden životní úspěch za druhým. A tak jsem skutečně dlouhou dobu naslouchala hlasům, které se ozývaly z mého okolí a s jistotou mi tvrdily, jaká jsem, co je pro mě nejlepší a co je pro mě (ne)možné.
Jenže já jsem nikdy nebyla člověk, který by upřednostňoval rozum před srdcem a intuicí. Právě naopak! Ve chvíli, kdy mě mé zdravotní problémy dovedly ke kamarádce terapeutce a já jsem konečně po mnoha letech mohla vyventilovat svá trápení a bolístky, které jsem si s sebou v průběhu života nesla, začalo se spolu s těmi zdravotními problémy lepšit i mé sebevědomí, rostla moje sebeláska i pocit, že už není třeba žít podle mínění druhých.
Navíc jsem právě díky terapiím u kamarádky poznala, co chci dělat, kudy mám v životě jít a co je to moje velké ANO! EFT terapie! Začala jsem na sobě makat – odstraňovala jsem bloky, traumata, četla jsem knížky, vzdělávala se.
Nastoupila jsem na výcvik v energetické psychologii a plnila si tak SVŮJ sen krok za krokem. Sen o tom, že budu terapeut a stejně tak jako pomohla kamarádka mně, i já budu moct být u toho, jak se lidem mění život k lepšímu.
A srdce s nadšením křičelo: ANO, tohle je tvoje cesta!
Cítila jsem to každým kouskem duše a nesmírně mě bavilo všechno, co jsem na té cestě objevovala a kým jsem se na ní stávala a stávám. Konečně jsem měla pocit, že do sebe všechno zapadá. Mé zdravotní problémy mě měly dovést k životnímu naplnění, k práci, při níž se cítím maximálně šťastná! Přesně jak se říká – všechno zlé je pro něco dobré. Teď už jsem tomu rozuměla.
Pak ale přišla konfrontace s realitou. S těmi lidmi, kteří mi po celý život říkali, kdo jsem a kým mám být. Ustojím ten tlak, když mi řeknou, že s mojí životní cestou nesouhlasí? Vždyť jsem je přece dlouhé roky nechala, aby mi ukazovali směr, kudy jít a možná to pro mě samotnou takhle bylo bezpečnější. Mysleli to se mnou přece dobře. Co na tom, že jsem v té době měla pocit, že mi v životě chybí svoboda a pocit štěstí z toho, můžu kráčet po vlastní cestě?
Z rodiny se ozývalo: „Je to nesmysl!“, „Najdi si NORMÁLNÍ práci a terapie můžeš dělat u toho!“ Téměř nikdo v mé blízkosti nevěřil mému snu ani mně, že to zvládnu a že stojí za to dělat to, co celým srdcem miluju. Jen já a pár těch spřízněných duší, ke kterým jsem „utíkala pro obejmutí“, když se zdálo, že jsem jediná na světě, kdo věří, že to MÁ SMYSL a že naopak bychom MY VŠICHNI měli dělat to, co sami cítíme jako to nejlepší pro sebe.
To, co nám přináší štěstí, radost, pocit naplnění a propojení sami se sebou. Ať už mluvíme o práci, vztazích, je to jedno, věřím, že když najdeme uvnitř sebe odvahu vykročit SVOU VLASTNÍ CESTOU navzdory všem a všemu, kteří s naší cestou nesouhlasí, někdo tam nahoře (já tomu říkám Vesmír) nám pomůže, abychom si (s)plnili své sny.
Abychom je mohli žít. Stačí jim uvěřit a postupnými faktickými krůčky jít za tím, co chceme. Mně na mé cestě Vesmír pomohl. Asi viděl, jak moc své vizi věřím. Asi chtěl, abych svou vizi žila. A tak se ji teď snažím naplňovat každý den.
Kéž my všichni žijeme SVÉ sny a SVÉ životy, ne životy našich blízkých. Vždyť jsme tu jenom na chvíli. Tak ať je ta „chvíle“ šťastná a my plyneme životem na vlně svých přání.
Jak se píše v jedné mé oblíbené knize: Proč jsem prostě neudělala to, co jsem chtěla? Nikdy nikomu nedovolte, aby vám bránil v tom, co chcete. Jenom se teď na mě podívejte. Umírám, a na co jsem celé ty roky čekala?
Nikdo jiný neví líp než my, co všechno můžeme dokázat. Nikdo jiný neví, co je naším štěstím. Jenom my! Ale to úplně stačí.
Monika Navrátilová
Terapeut energetické psychologie & EFT,
Průvodce na cestě k vašemu šťastnějšímu, zdravějšímu a spokojenějšímu životu a zapálená kartářka.
Věřím, že sny se plní… když jim uvěříte a jdete jim naproti.
www.odvaz-se.cz / www.facebook.com/OdvazSe/
all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world
To, že se lidi až křečovitě drží svojí vyšlapané cesty, je fakt. Dá se to krásně uvést na práci. Jasně, po škole by člověk měl jít chvíli do klasické práce a nasát ten pracovní proces. HPP přeci jenom není brigáda. Ale má smysl zůstávat v práci a sedět jako pulec tam, kde Tě to nebaví? Já jsem si řekla, že ne a tak jsem šla na vlastní triko dělat copywriting. Výsledek? Jsou to sice nervy, ale já jsem vnitřně spokojená.
Naprostý souhlas s tím, co jste napsala. Já si právě v poslední době také hodně začala uvědomovat jak jsem ve své práci vlastně nebyla vůbec spokojená. Právě proto jsem se rozhodla vzít svůj osud do vlastních rukou a rozhodla se podnikat. Je pravda, že ten začátek úplně jednoduchý nebyl. Měla jsem například problém s tím, kde budu mít sídlo firmy. Nakonec jsem zvolila sídlo virtuální. Musím ale říct, že i za tak krátkou dobu a i přes všechny překážky cítím, že jsem teď mnohem spokojenější.
에볼루션코리아
208XaXEQw^%|
에볼루션카지노
286BqBZFr={)
에볼루션바카라
032ljPLoP>=(
에볼루션블랙잭
730kesxiT\@[
에볼루션롤렛
908pogXWs_“}
evolution casino
065wEytaf_:^
evolution korea
049Smopkp%+‘
에볼루션카지노
907DsPpqn-.$
에볼루션카지노
134giDrwD*?)
Já znám svou rodinu nejlépe, a proto také vím že volat na zámečník praha 10 by mělo být zakázané. Protože nás to stálo už 5 tisíc za celý minulý rok. Ten náš synátor si není schopen vzít klíče do školy a pak to tak taky dopadá.