Starověký římský filosof Epiktetos řekl jednu zajímavou větu: "Záleží na způsobu, jak se na věc díváš." Radost je spíše záležitostí naladění mysli než vnějších okolností. Co všechno nám v radosti může bránit? A proč by mělo?
Chceme žít spokojený život a cítit se dobře. Někdy ale nastanou chvíle, kdy se věci dějí jinak, než chceme. Postoj, jaký k této situaci zaujmeme, určuje, jak jí budeme prožívat. Jakmile na něčem lpíme i v situaci, kdy se události začnou dít jinak, než jsme očekávaly, jsme v rozporu s tím co je, a to v nás vytváří napětí, pochybnosti, smutek a zklamání.
Byly doby, kdy Anna nebilancovala a nehodnotila. V těch letech nechávala život přicházet, jak přicházel, prala se se všemi překážkami, které se jí neustále pletly do cesty, nadávala na nepřízeň osudu a doufala, že příští rok bude líp. Žila v přesvědčení, že může jen reagovat na to, co se jí děje odněkud zvnějšku. A příští rok zase nebylo líp...
Kde kdo vám říká "Buďte tady a teď" a "Žijte přítomným okamžikem". To je sice pravda, ale co s tím??? Nedávno, po návratu z týdenního campu, jsem konečně pochopila, co pořád omílané TADY A TEĎ znamená.
Šťastný život je pro mě život "výběrový", to znamená život v hojnosti: mám na výběr dost přátel, zakázek, příležitostí, dost možností i klientů, dost času na koníčky, na nicnedělání, na knížky, na rodinu.. Žiju ho a jsem za něj fakt vděčná. Už totiž vím, jak vypadá. I jak vypadá ten míň šťastný.
Stres není nic, co by přicházelo zvenčí a my jsme vůči tomu byli bezmocní. Stres přichází hlavně kvůli tomu, jak jsme byli v dětství naprogramováni. Někdo stále pospíchá, jiný se snaží být stále silný, další člověk chce být dokonalý. Říká se tomu vnitřní poháněče a s těmi já aktivně pracuji.
Všichni máme kolem sebe obrazy. Buď jsme si je vybrali sami, nebo jsme je dostali darem. Pověsili jsme je a hotovo. Obrazy visí. Napadlo vás ale někdy, do jaké míry nás může samotný motiv ovlivňovat v našem životě?
Ženy ženám
Dana-Sofie Šlancarová
Jitka Ševčíková
Lucie Kolaříková
