Nevím jak vy, ale já mám raději ve svém okolí lidi, kteří jsou pozitivní. Je pro mě celkem náročné trávit delší čas se škarohlídy, věčnými skeptiky a tvrdými realisty. Sama zkouším praktikovat přístup „všechno zlé je pro něco dobré“ a vidět dobro schované za situací, která mě štve a rozčiluje. Někdy se mi to nedaří a ať hledám, jak hledám, nenacházím.
Poměrně často ve svém okolí vnímám, že lidé nebývají rádi sami se sebou. Respektive nevědí, co dělat, když náhodou zůstanou sami se sebou. V pátek si dělají starosti, co budou dělat o víkendu, aby náhodou nezůstali sami doma. Ve mně to opravdu vzbuzuje – ÚDIV
Včera byl zvláštní den. Moje kolegyně Beba, o které si všichni myslí, že se ulejvá, a že když neudělají práci za ni, tak to nebude hotové, odcházela na pauzu a říká nám všem: „Pojďte, máme pauzu!“ A najednou mi to došlo. Proč nejdu také? Proč se tam naháním?
Ženy ženám
