Tuto otázku jsem si položila právě před pár dny, kdy jsem zažívala neuvěřitelný vnitřní boj, zda odjet teď, na přelomu května, na deset dní meditovat. Zda si to mohu dovolit... Přitom jsem se rozhodla již před půl rokem. Těšila jsem se. A když to přišlo, najednou moje mysl nabídla hned několik výborných důvodů proč nejet
V určitou chvíli své "honby za dítětem" jsem se musela zastavit a zeptat se sama sebe, proč vlastně chci mít dítě? "Všichni přece mají děti", odpovědělo mé realistické já. To mi ale jako důvod nestačilo. Pro odpověď jsem se musela podívat víc do sebe
Mnoho lidí si plete sebelásku se sobectvím. Sebeláska znamená, že se mám ráda taková, jaká jsem i se svými nedokonalostmi, že se oceňuji a podporuji na cestě za svými sny a cíli, aniž bych při tom někoho využívala či nutila, aby se choval jinak, než je jeho přirozeností. Sobectví je naopak uspokojování svých potřeb na úkor druhých.
Tuhle otázku slýchám okolo sebe docela často na to, abych se jí chtěla začít zabývat trochu podrobněji. Často se stává, že se člověk z nějakých důvodů rozhodne, že se změní. Například proto, že už ho nebaví všem dělat „poskoka“, pořád tu být pro druhé, všem pomáhat a na konci dne si pak sednou někde o samotě, unavená, strhaná a nic z toho.
Ženy ženám
