Žila jsem rolí podpory a opory druhým a dělalo mě to šťastnou, protože byli šťastní hlavně oni. Pak přišla chvíle, kdy jsem byla nemocná, manžel nebyl doma a děti vyžadovaly pozornost, a já tak potřebovala cítit, že i ostatní žijí to samé co já, že jsou i pro mě oporou a podporou, že mi pomohou a vycítí to, aniž bych si řekla nahlas o pomoc. Tenkrát poprvé ke mně přišla myšlenka, jestli je vše tak, jak má být
Byla jsem v podstatě černá ovce rodiny. Rodiče a společnost určovali, co je správné a co se má a nemá dělat, abychom vypadali dobře za každé situace. Takhle se to táhlo v podstatě celou dobu v dospívání, škole i následně v zaměstnání... Měla jsem pocit, že nikam nezapadám, že chci něco extra, že nějak vybočuji, když chci dělat věci po svém
Když jsem byla malá, představovala jsem si, že budu mít 2 děti – Bětušku a Honzíka. S postupem času se měnila nejen jména, ale i počet dětí. Nikdy jsem ale nepochybovala, že až přijde čas, kdy se "rozhodneme" mít děti, pak přijdou. Netušila jsme ale, že jednou budu mít v rukou žádanku do centra asistované reprodukce s diagnózou "primární neplodnost"
Pamatuji si ten okamžik... Asi před 6 lety jsem seděla v Praze na tramvajové zastávce, s kávou z jednoho světově proslulého fastfoodu, totálně vyčerpaná z tehdejšího pracovního dne, plna deziluze a nepochopení... v té firmě jsem vydržela pouhopouhý měsíc a půl... a tam mne napadla myšlenka: Co kdybych zkusila práci s dětmi?
Kdysi jsem patřila mezi lidi, kteří jsou přesvědčení, že jedním z hlavních úkolů v rámci jejich osobního rozvoje a vědomého bytí je najít smysl svého života. Četla jsem o tom v nespočtu knih, shlédla na toto téma nejedno video, slyšela o významu nalezení smyslu života na různých seminářích. Úkol byl jasný. Najdu smysl mého života a pak bude vše jasné.
Všichni bez rozdílu věku a pohlaví, bez rozdílu zda jsme mladí či staří, nebo zda jsme dokonce dětmi se občas trápíme tím, co je smyslem života, proč jsme se narodili a proč právě našim rodičům? Proč se nyní máme tak jak se máme a proč nás přepadá smutek a pocit deprese, když jsme získali to co jsme chtěli, dosáhli jsme toho, po čem jsme toužili a nemáme si vlastně vůbec na co stěžovat?
Ženy ženám
Růžena Nekudová
Bohdana Kabátová
