aneb stydím se otevřít pusu... Aleně je 36 let, vystudovala vysokou školu, pracuje na manažerské pozici v mezinárodní firmě. Prezentace a schůzky jsou u ní na denním pořádku. Velmi dobře komunikuje. V češtině. V angličtině si nevěří. Stejně jako velká spousta lidí, kteří se učili cizí jazyk ve škole. Co s tím?
Často bereme věci, které umíme a známe, které děláme, jako samozřejmost. Myslíme si, že to, co známe a umíme my, umí a zná přeci každý! Tak to není. Každý z nás je jedinečný. Každý z nás se rodí s nějakým talentem. Jak svůj talent poznáme?
Jakýkoliv obraz, vjem, který zahlédneme, třebas jen koutkem oka, náš mozek bleskurychle potřebuje zařadit. Reaguje na základě zkušeností, vzpomínek, nálady, výchovy, informací, vložených rodiči i dalšími lidmi. Reaguje na základě toho, co už zná. A my mu automaticky věříme. Zaznamenáme obraz a vyhodnotíme ho. Nepátráme po tom, na jakém základě jsme ho ohodnotili. Pojďme to změnit
Ženy ženám
