Bolo to asi pred troma rokmi, keď som sa rozhodla, že si splním sny a povedala som si, že môj najväčší projekt bude sebapoznanie, že budem v prvom rade pracovať sama na sebe. Všetko naučené, čo už nepotrebujem, sa odnaučím a naučím sa nové vzorce, tie ktoré potrebujem a tie ktoré chcem ja. Prebudím v sebe aj tú divošku a múdru ženu, tú, ktorá vie byť hravá, ktorá je nespútaná a ktorá vie, čo je pre ňu najlepšie
Chtěla jsi od druhých porozumění. Nepřála sis, aby tvé problémy zmenšovali, aby tě před druhými opravovali a aby tě neustále upozorňovali na tvé chyby. Nesnášela jsi, když se velcí rozčilovali a křičeli. Když tě trestali. Když ti nedůvěřovali. Když slibovali, ale sliby nedodrželi. Nechápala jsi, proč tě velcí straší.
Pokud víme, co sebeláska není a kdy jsme k sobě v nelásce, víme také, kdy se k sobě chováme s láskou a co sebeláska je. Sebeláska je o vztahu k sobě samé, o vztahu ke svému tělu, ale také o tom, že veškeré životní situace, které žijeme, jsou buďto harmonické nebo disharmonické. Velmi jednoduše si pak můžeme zjistit, zda k sobě přistupujeme se sebeláskou či nikoliv. S rukou na srdci si sobě nyní můžeme přiznat, že jsme vždy cítily, že neděláme to, co bychom dělat měly nebo chtěly
Jako dítě jsem nebyla tlustá, ale vcelku normální holčička. Žádné vyžle ani barokní andělíček. V hloubi duše jsem se ale "normální" necítila. Své kořeny měl tento dojem už ve školce. Žádné z dětí si se mnou nechtělo hrát. S nástupem puberty jsem začala otázku "kdo jsem" řešit mnohem intenzivněji – tím spíš, že nějakým způsobem ji začali řešit i vrstevníci. V mysli se mi uhnízdilo přesvědčení, že se nemůžu nikomu líbit
Vidina bezchybné kůže, která je na dokonale nalíčených lidech v médiích, na fotkách upravených počítačovým programem, a mnohdy navíc v kombinaci s naší nemocí kůže (ale mnohdy i bez ní) dokáží způsobit systematické ničení vlastního těla. Navíc čím závažnější je tento problém, tím víc se nemáme rádi za to, že s tímto chováním nedokážeme přestat.
Každý si hýčkáme to svoje vlastní peklo jako něco výjimečného. A tyto myšlenky nás drží ve naší jedinečnosti a doopravdy ji krmí, hýčkají a podporují. Je to odraz ega, které se potřebuje ztotožnit s nějakou důležitou rolí... V tomto mechanismu je i cosi zdravého, a tím je touha po jedinečnosti.
Tělo si dokáže samo najít svoji přirozenou váhu, pokud mu dáte možnost a pokud nasytíte sebe samotné. Žravost, kterou je tak těžké zvládnout, není o jídle. Ozývá se čím dál víc touha po naplněném životě. A pokud není uspokojena, můžeme do sebe ládovat cokoliv, a stejně v nás ta touha jíst, touha na sladké, na nezdravé zůstává
Ženy ženám
