Psal se rok 2009 a já odjížděla ze svého prvního semináře osobního rozvoje TOTÁLNĚ FASCINOVANÁ. Fascinovaná možnostmi, které se mi otevřely v den, kdy jsem si uvědomila a na vlastní kůži pocítila, že jsem tvůrce svého života a stvořit si v něm můžu opravdu cokoliv. A jak to nejen mně změnilo život?
Možná jste ještě neobjevila svou sílu, nevíte, odkud čerpat životní energii a možná nevidíte svou důležitost a jedinečnost. Drahé ženy, máme opravdu velkou moc. Naše ženství pro nás představuje bytostnou sílu. Tajemstvím šťastné ženy je okamžik, kdy přijme
Přišly časy, kdy jsem byla velmi vyčerpaná a ztracená. Být ženou v současném světě je úžasné, ale velmi náročné zároveň. Převažuje jangová energie neustálého růstu, poklusu, výkonu, vnější síly a výsledků. Být v takovém světě ženou není jednoduché, protože takto my ženy od přírody nefungujeme, je to spíše mužský princip, a proto každá žena musí
Možná i Vy hodně pracujete, potřebujete být výkonná, připadáte si často víc jako muž než žena a ve vztahu Vám to skřípe. Prožívání života je ovlivňováno tím, v jakém poměru v sobě máme namíchanou ženskou a mužskou kvalitu. Co je v životě ženy to „ženské“? A proč je důležité mít v rovnováze naši vnitřní ženu a vnitřního muže? Na co všechno to má v našich životech vliv?
Bála jsem se být ženou. Bála jsem se, protože pod pojmem žena jsem si představovala ufňukanou slabou holku, která nic sama nezvládne, nevydělá a nepostará se o sebe. No prostě neměla jsem žádný vzor ženy s velkým Ž. Postupně jsem ale objevila, že můžu být mnohem víc, než muž v sukních. Co mi ženské kvality přinesly do života a jak se můj život změnil?
Normální vztah. Chceme ho každý. Normální pro většinu znamená rodina, děti, partner v jedné domácnosti a hlavně nic neřešit, jezdit na výlety a jinak mít každý svou volnost. Prostě pohoda. Jenže ono to vždy nefunguje. Většina vztahů v mém okolí se rozpadla, ženy nadávají na muže, muži se bojí ženy oslovit a jít opět do vztahu. Vysnili jsme si to jinak, že? CO s tím?
Naše těla nám slouží bezpodmínečně. Jsou tu pro nás. Tělo je náš největší učitel a jasně nám ukazuje, zda je cesta našeho života správná. I přes to, že nám tak věrně slouží, si na ně vzpomeneme až ve chvíli, kdy se objeví problém. Bolest, nemoc... Tady je tip, co s tím dělat
Toto je to čtení také pro muže, aby se lépe orientovali v tom, že každý týden mají doma jinou ženu a přestali se divit. Pokud se jakákoli fáze nevyvíjí ani vzdáleně výše popsanému, znamená to, že je žena opravdu mimo své ženství.
Je naozaj potrebné ostávať vo veciach, ktoré nepotrebujeme? Naozaj sa máme stále niečo len učiť a učiť? Všetky tie „poučky“ a „návody“ …naozaj nám ukazujú našu pravú tvár? Ako to vlastne sakra je? Keď sú dni, keď tá návšteva nie a nie odísť, nejako sa zdržala. :) Ja osobne slovo depresia nemám rada, jednoducho sa mi nepáči. Vôbec...
Dar lásky je vlastní každému z nás. Netýká se pouze vybraných osob. Láska je božská esence, ze které se člověk rodí i umírá. V poslední době čtu hodně článků o tom, jak by muži měli otevřít svá srdce a nechat se námi vést. Mně se ale honí hlavou - opravdu jsem tak dokonalá, že unesu sebe a všechny muže? Opravdu jsou muži tak slabí, že to bez nás nezvládnou? Jak mohou vědomé vztahy tedy fungovat?
Bojovala som so svojim vzhľadom už od útleho veku. Stále som sa kontrolovala v zrkadle, obzerala svoje meniace sa krivky a... nevedela sa s nimi vžiť. Mojim večným bojom bolo neprijatie svojho vlastného tela, to ako vyzerá. Dostala som sa do slepej uličky a až vtedy mi to došlo.
Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Schoulená do klubíčka s hlavou zabořenou do polštáře. Bolest v srdci jako bych nesla tíhu celého světa. Pocit, že mi všichni a všechno ubližuje. Vyplakala jsem snad moře slz. Než jsem to změnila
Za svůj život jsem prošla už pár partnerských vztahů a ve všech řešila nějaké nepohodlné situace. Nemusí to být přímo konflikt, může jít jen o nepohodlí, které si navzájem zprostředkováváme, protože si nevidíme si do hlavy. Za ta léta už jsem se naučila postavit se za sebe, říct NE a zároveň být v souladu sama se sebou. JAK?
Odstranit větve, které nám brání v plavbě... Že máte strach vzdát se svých jistot? Že máte strach o ztrátu bezpečí? Věřte, že tohle vše je pouhá iluze. S láskou pusťte vše, co již nefunguje, co vás brzdí a neobohacuje. Proč? Jak? Protože je to
Je listopad… takový jednoduchý fakt. A opadávání listů taková obyčejná věc. Dnes v tom ale vnímám silnou zprávu pro sebe a pro život. Odhazovat staré listy a čistit se od všeho, co nám už neslouží. Bojíte se změn? Zkuste se na to dívat jako já…
Alice Kirš
Ženy ženám
Pavlína Hlaváčková
