Láska a společný růst lidí

Láska a zranitelnost

Blízká láska nás zve k tomu, abychom riskovali zranitelnost, pokud chceme zachovat proud lásky živý. To se nám vždy nedaří, protože máme fyzická a citová těla, která na bolest reagují svými instinktivními reakcemi, které nemůžeme kontrolovat a ovládat, a tak zůstáváme ve vztazích pouze do té doby, dokud jsme v bezpečí nebo si okolo sebe vytváříme hradbu, abychom nebyli znovu bolestivě dotčeni. To nás chrání před bolestí, ale také před láskou. Milovat a u toho cítit je velmi odvážný krok, protože nás učí, že odvaha cítit znamená být dotčen láskou i bolestí. Bráníme-li se tomu být bolestivě dotčeni, brání nám to zároveň poznat a rozvíjet lásku.

Láska nás osvobozuje z připoutanosti k sobě

Naše fyzické a citové tělo je zranitelné do té doby, dokud mu nedovolíme, aby mohlo být vyčištěno a vyléčeno láskou, což je spojeno s rizikem, že budeme zraněni. Když jsou naše rány čištěny, jsme totiž velmi zranitelní. Tím ale uznáváme a uctíváme život v jeho pravdivosti až do samé hloubky.

Jsme lidské bytosti a nikdo z nás nechce vědomě zestárnout, ztrácet síly a úspěchy, ztratit hodnotného člověka a zemřít. Přesto se nám to děje, a co víc, v průběhu života hledáme pohodlí a komfort a vyhýbáme se všemožně jakémukoli utrpení. Jsme doslova posedlí komfortem. Žijeme ve světě představ, z nichž některé se nám naplnit daří a jiné ne. Máme představy o svých nejbližších a pak začínáme být zranitelní.

Jsme zranitelní nemocí, stárnutím, smrtí a našimi představami a vůli, kterou vyvíjíme k jejich naplnění. Neseme v sobě staré jizvy a zranění z dětství, které nám život teď a tady ukazuje a nastavuje nám tím zrcadlo.

V rodině jsme získali základní pocit života, základní orientaci, základní přehled, nastavení, otisky v mysli, obrazy a sny. Náš nervový systém rezonoval a nasával různé situace, které v životě přicházejí a učil se je řešit podobným způsobem, jako tomu bylo v rodině. Rodina nás učí různým situacím, strategiím a reakcím, jak je řešit, jak se chovat a taky v rodině poprvé zaslechneme slovo „láska“ a dozvíme, co to vlastně láska je. A kolem lásky se v našem životě začne vytvářet příběh, informace a obrazy. Učíme se projevům lásky, vřelosti a soucitu za podmínek, které jsou nesplnitelné.

V rodině nejvíce blokují lásku koncepty, jak se věci mají – tedy zatuhlé vědění, připoutanost, nevědomý strach a obavy. První otisky a obrazy o tom, co je to láska, jsme získali v rodině. Naše rodiče považovali za lásku to, co je jim příjemné a za to, co není láska, považovali to, co jim je nepříjemné. Tím pádem kdokoli jim dělal něco, co se jim nelibí, znamenalo to, že ho nemají rádi, a kdokoli jim dělal to, co se jim líbilo a bylo příjemné, měli ho rádi.

To je asi nejčastější základní model, ve kterém jsme vyrostli. Měkkost je považována za lásku a tvrdost je považována za něco jiného, za nelásku.

Zaměňujeme úlevu za lásku a přitom je to jen úleva.

Zdeněk Weber

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018