Jak jsem našla svůj směr

Mám ho! Konečně ho mám i JÁ. Našla jsem svůj směr. A to i přesto, že slovo poslání je takové brrr…
Vím, co chci a učím se věřit, že to bude fungovat. A při tom si budu hrát.
HRÁT doslova. A ostatní se mnou.

Jsem žena, maminka báječného syna, která ještě před několika měsíci nevěděla o osobním rozvoji nic konkrétního. První dva roky na rodičovské dovolené jsem spolu se Stáníkem objevovala svět jeho očima a učila se radovat z obyčejných věcí spolu s ním – z příjezdu tramvaje, upečených palačinek, vodotrysku, jedoucí motorky, šance vidět vlak …

Postupem času na mě začaly dotírat myšlenky, co a jak bude po skončení rodičovské dovolené. Příležitostně mi blikla hlavou myšlenka nevrátit se do práce a zkusit to jako lektor Strolleringu – cvičení pro maminky s kočárky. Chvilku jsem si s tou myšlenkou pohrála, a zase ji jako hodná holčička uklidila do šuplíku. Je to přeci ještě tak daleko a navíc podnikání sama na sebe je nejistota, to si nemůžeme dovolit. To není pro mě!

Jako správná máma jsem se radovala z pokroků Stáníka a společných chvil i her, a cítila, že tyhle chvíle, i všechny další, si chci maximálně užít a nechci je vyměnit za pár hodin pozdě odpoledne po práci. Jen jsem pro to ještě neměla ta správná slova, neuměla to pojmenovat.

Jak se začal přibližovat konec 3 leté rodičovské dovolené, a předpokládaný návrat do práce, okolí mi jemně, ale nesmlouvavě, připomínalo, že poslední rok uteče jako voda. Kolegové – přátelé z práce, referovali stále horší a horší zprávy z pracovního prostředí, partnerský vztah se stále nelepšil, ale něco ve mně se měnilo a říkalo si o změnu. Jenže já to asi nechtěla slyšet.

Do života mi vstoupil osobní rozvoj

Zcela proti mým zvyklostem jsem intuitivně reagovala na pozvánku do projektu Neurorestart. První on-line program, první opravdové setkání s osobním rozvojem. Sice se mi nezměnil život, spoustu věcí jsem nevstřebala a nebyla schopná pojmout, ale už jsem se vezla. Aniž bych o tom nějak více přemýšlela, postavil Neurorestart první koleje. A pak se rozjel vlak.

Následovala kniha Život je teď a program Femina Fusion s Beou Benkovou. Ve Femině jsem pro sebe otevřela spoustu témat a slyšela množství otázek, na které jsem nenašla hned odpověď. Zažila jsem úžasnou podporu žen a sílu sdílení na dálku. Zásadní byl pro mě názor, že vše si mohu ve svém životě změnit a je v pořádku, že neumím vše. Avšak tyto poznatky ve mně musely teprve dozrát..

Při konfrontaci s ostatními ženami v programu jsem se cítila méněcenná, neschopná, neboť jsem se srovnávala s úspěchy ostatních, které se mi zdály výraznější a jasnější než ty mé, které jsem v tu chvíli vůbec neviděla. Byla jsem „přinucena“ věnovat se sama sobě – přemýšlet o sobě, snít o svém životě a hledat odpovědi v sobě. Nebýt závislá na názoru ostatních, což pro mne bylo a je stále hodně těžké.

Začala jsem věřit, a stále jsem ještě v procesu ztotožnění se s myšlenkou, že JÁ musím být na prvním místě a to i před mým synkem. Začala jsem přemýšlet o sobě, o tom, co mě baví a to vlastně téměř při čemkoliv. Fascinoval mě názor, že peníze lze vydělávat tím, co mě baví a co mi jde snadno, takže práce je radost a motivace zároveň, že mi dává energii a sílu, kterou jí mohu zase investovat.

Najít sebe a svůj talent

Pochopila jsem, že jako lektor se živit nechci. A přestože ostatní ženy dokázaly jasně definovat svoje talenty a vášně, dokonce mnohé již měly, či při programu našly, svá poslání, já se svojí potřebou vědět vše na 100 %, jsem si přeci nemohla být jistá, že právě tohle je moje vášeň, můj talent.
Velké uklidnění mi přenesl workshop Dynamiky bohatství, kde jsem objevila, že nemusím začít podnikat, ale mohu se přidat k již existujícímu, ale v souladu se svými vášněmi či touhou a tak, aby mě to bavilo. Jednoduché, ale pro mě to byla doslova Amerika, či lépe klidná pevnina.

Vlak poznávání sebe sama nabíral další vagónky – velký seminář sebelásky. Tady jsem se prvně věnovala sama sobě jaksi zevnitř. Hodně jsem si pobrečela, vrátila se emočně hodně unavená, ale se zvláštním zdrojem energie. Dodnes mi stačí si na seminář vzpomenout, a hned se usmívám a je mi příjemně teplo.

Myšlenky se mi však stále průběžně vracely k nenalezenému – k mému poslání. Poslání – brrrr, divné slovo. Takové svazující, něco na celý život, něco obrovského a převratného. Ne ne ne, podvědomě utíkám a nechci s tím slovem mít nic společného. Stále se patlám ve svých vášních, talentech a zájmech. A najednou bác ho!

MÁM NÁPAD

Já mám NÁPAD, co chci dělat, co by mě bavilo, uspokojovalo a přitom bylo moje, bylo mi blízké.

HRÁT SI.
Naučit lidi – dospěláky – hrát si!
Připomenout jim a dopřát, aby si mohli hrát jako děti – bez zábran, s radostí a pro radost.
Živelně a hravě.

A jak se to stalo?  Jednou na mou lekci Strolleringu přišla pouze jedna maminka se dvěma dětmi. Její starší 3 letá holčička se nudila (stejně jako vždy předtím) a nechtěla se zapojit. Jen jedla a jedla. Rozhodla jsem se naše cvičení „odložit“, a vymyslela společné aktivy na skate překážkách (u kterých často cvičíme). A najednou to šlo! Holčička se svojí maminkou běhala a skákala, a já postupně vrátila i prvky speciálně pro maminku.

Obě zářily nadšením a já se radovala z jejich radosti. A pak z nich vypadlo, že společné běhání a blbnutí nikdy nedělaly, že je to nenapadlo, ale je to super.

A najednou to cvaklo! Mě těší, když si ostatní hrají, a když jim k tomu mohu pomoci.

A už to jelo. Myšlenky jak o závod: Hrát si musí umět i dospělí a já jim k tomu pomohu! Proč si mají hrát, proč je hraní si důležité, jak to udělat, kde a za jakých podmínek… Už jsem viděla ty rozzářené obličeje hrajících si dospělců, jejich štěstí a energii. Zkrátka úplně živé obrazy se vším všudy. Okamžitě mi naskočily aktivity, téměř cokoli spojené s pohybem. Touha porušit zažité konvence, že se to pro dospělé nehodí, že se to nemá či nesmí. To uspokojí i mou potřebu rebelství.

Ale myšlenky jely dál… Co spojit hraní si s dalšími oblastmi, které mě baví, které mě hodně oslovily? A když se líbí mně, budou určitě i přínosné pro někoho jiného.

Od nápadu k akci

Spojení hry – hraní si a dovádění – s poznáním sebe sama? Umíte si to představit? Já ano a pevně věřím, že se mi to podaří zrealizovat. Je to totiž mé přání, můj další směr. Zpětně jsem ve svých příležitostných deníkových zápiscích, věnovaných převážně Stáníkovi a jeho pokrokům, našla opakovanou poznámku o hraní si dospělých a mých příjemných pocitech.

Po necelých třech měsících od zrodu myšlenky mám za sebou zkušební akci, která byla sice v komorním počtu a pouze o hraní si, ale potvrdila, že dám-li dospělcům prostředí, bezpečné, kde jsou schování před hodnocením a souzením a kritikou, a motivující (5 patrové interiérové dětské hřiště), hrají si. Vymýšlejí nové a nové aktivity, smějí se, mají jiskru a zápal, plamínky v očích a pak vyčerpaně, ale s bušícím srdcem a úsměvem padnou do měkkých kuliček a odpočívají a jen jsou. Jsou tady a teď. Jen si to možná plně neuvědomují, ale to už se příště napraví. Mám svoji představu a těším se na nové podněty, které přichází a lidi, se kterými tuto představu společně naplním.

Samozřejmě mám chvíle, a není jich málo, kdy pochybuji, nevěřím si, bojím se, ale podaří-li se mi přepnout a naladit se do své barvy a víry, je to nepopsatelně krásné, plné, úžasné, osvobozující a podporující. Už teď jsem fascinovaná, jak pozvolna z nečekaných směrů přichází zájem, pochopení a podpora ve smyslu víry na úspěch. A to je jen začátek. Moc se těším na vše další a jsem krásně zvědavá, jaké úkoly mě v rámci plnění svého momentálního snu potkají, čím mě obohatí a posílí.

Když si uvědomím, co vše se začalo v mém životě či jen v hlavě dít, jsem nadšená, cítím hrdost i jakousi pokoru, jsem vděčná a děkuji všemu a děkuji sobě.

Michaela Patíková

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018