Články autora
Pamätám sa na jednu scénu z filmu Sex v meste, kde sa kamarátky rozprávajú o tom, či sú so svojimi partnermi šťastné resp. ako často sa cítia naozaj šťastné. Charlotta všetky šokuje odpoveďou, že ona je šťastná každý deň. Nie celý deň, ale áno – každý deň.
Dnešní doba je věkem informací. Hrnou se na nás ze všech stran, když nám nějaké chybí sedneme k Internetu, klikneme a máme jich tisíc k tématu, které nás zajímá. Proč tedy nejsou všichni lidé kolem nás neustále v pohodě, když mají tolik možností zjistit, jak nato?
Četla jsem kdysi v nějaké chytré knize, která radí, jak na život, že fyzické rány se zhojí a jizva zůstane jen jako vzpomínka. S duševními jizvami už je to horší. Některé se vůbec nezahojí, nejsou vidět, protože se dějí na emoční úrovni a urputně nás ovlivňují ve všem, co děláme.
Jsem vděčná Alici a i ostatním ženám, které jsou zapojeny do programu Ženy ženám. Ukazují nám krásu ženského vnímání, jak my ženy ovlivňujeme naše rodiny. Rozsévají do světa, že city, emoce, vnímavost jsou důležité vlastnosti, které je potřeba podporovat nikoli tlumit.
Než jsem sama začala praktikovat hloubkové léčení ženy, sama jsem si došla nejdříve k ženě, a poté k muži na tantrickou masáž. Dnes je to poměrně populární, a tak jako se vším – úrovně jsou různé. Od erotických po skutečně léčivé. Než se do něčeho takového pustíte, doporučuji si vyjasnit záměr, co si od masáže slibujete, co potřebujete a dobře si vybrat člověka, ke kterému jdete.
Pár dní přemýšlím, jak mám napsat slova, která nosím na srdci. Jak to mám udělat, abyste mi naslouchaly. Vím, že v dnešní době je na internetu, v knihovnách a časopisech mnoho informací, znalostí a moudrosti. Nechci vám měnit život, to nemám v žádném případě v úmyslu.
Léto je časem pobytu u vody a na čerstvém vzduchu. V tomto období na nás z médií útočí řada reklam na opalovací krémy. Všechny proklamují „zaručenou ochranu“ před slunečními paprsky, které jsou označovány jako „nebezpečné“ nebo „škodlivé“. Nanesení opalovacího krému ve zjednodušené řeči inzerentů zaručuje zdraví.
Chci muže, který za mnou nebude vlát, ale půjde pevně po mém boku. Chci muže, který se nebude krčit u mých nohou, ale podívá se mi zpříma do očí. Chci muže, který nebude bojovat s mou energií, ale bude s ní tančit. Chci muže, který se nebojí temných hlubin ...
Znáte to. Sedíte s kamarádem nebo kamarádkou v hospůdce (pro zjednodušení budu dále používat jako kamaráda/kamarádku písmenko B). B si začne stěžovat (na manžela, práci, děti)…Sotva začne, přispěcháte se svým příběhem, hodnocením anebo „dobrou radou“. Asi dobře nebo méně dobře pokecáme…ale pomůžeme?
Už jste to někdy slyšely: „Musíš být hodná holčička a nezlobit.“? Určitě ano. Říkali nám to rodiče, prarodiče i paní učitelky a to od chvíle, kdy jsme zkoušely projevovat vlastní vůli. A pak pořád, až do dospělosti a určitě v jiné podobě i později. Všichni nám vkládali do hlavy myšlenku, že „být hodná“, je to nejlepší.
Je skutečně tolik žen, které prožívají některou z poruch příjmu potravy? Někdy si pokládám otázku, zda je opravdu tolik žen, které se potýkají s bulimií, které se trápí kvůli jídlu. Je skutečně tolik žen, které nejsou spojeny se svým tělem?
Vím, že jsem se vždy v tuto dobu stahovala do sebe, ale bylo to proto, že jsem byla opravdu hluboce v sobě. Cítila jsem se hodně citlivá a vlastně taky oslabená. Mé tělo bylo vždy takové vláčné a byla jsem celá rozvolněná. Jako bych nemohla najít pevné dno a zmítala se jako stéblo trávy s kořeny zapuštěnými do země.
Automatické, naučené reakce na různé situace. Programy v hlavě, zakódované programy v těle. To, jak přemýšlíte, jak se chováte a kam směřujete vaši pozornost a váš čas, to všechno určuje váš život. Stereotypy váš život buďto tvoří nebo ho ničí. Uzdravení se z poruch příjmu potravy vyžaduje odhodlání a odvahu měnit staré, zakořeněné stereotypy a vzorce, které ...
Tak jsem si nedávno dělala takovej malej průzkum ohledně toho, co lidi zrovna nejvíc trápí a co nejvíc řeší, panč mě to jakožto toho životního kouče dost zajímá. No a hádejte na co jsem přišla? Že tady mezi náma plave strašná spousta úžasnejch rybiček, co jsou moc krásný, plný vědomostí a potenciálu, ale vůbec to o sobě nevědí
Keď som pred štyrmi rokmi skončila psychológiu, premýšľala som ako ďalej a čo s prácou. Keďže škola ma bavila, všetci očakávali a ja tiež, že sa pôjdem niekde zamestnať ako psychologička prípadne ako človek do ľudských zdrojov či marketingu. Nasledovali asi tri mesiace hľadania práce, pohovorov a špekulovania čo ďalej so životom.
Ženy ženám
