Odhazovat každý lístek, který už mi neslouží

Pavlína Hlaváčková15.11. 20161

Dneska mě při ranní procházce zaujal jeden krásný topol… zatím sice ještě olistěný, ale postupně shazoval pečlivě každý lístek, který už mu neslouží… každou vteřinu se uvolnil nějaký list, který už dosloužil a přestal mít svou funkci, svůj smysl a začal se ladně vznášet a tančil v prostoru až dopadl na zem, mezi ostatní staré listy.

A tak mě napadlo… taková jednoduchá a jasná věc… přece listopad, listnaté stromy se zbavují listů pravidelně každý podzim a přijde nám to tak samozřejmé. Ale dnes jsem v tom viděla SEBE…

Ten krásný strom zcela přirozeně a nekompromisně odhazoval ty listy, které už mu neslouží. Prostě je nemilosrdně odhodil na zem a nezajímalo ho, co na to okolí… odhazoval staré listy a dělal to PRO SEBE.

A byla v tom taková přirozenost a současně i krása a půvab… a nikdo se nad tím nepozastavoval, nehodnotil, neposuzoval a maximálně se díval, jak krásný je ten strom i padající listy.

Je listopad… takový jednoduchý fakt. A opadávání listů taková obyčejná věc. Dnes v tom ale vnímám silnou zprávu pro sebe a pro život.

Odhazovat staré listy a čistit se od všeho, co nám neslouží.

Pojďme to dělat také… pojďme to dělat zcela přirozeně a s grácií… pojďme to dělat PRO SEBE. Já cítím obrovskou touhu právě tohle právě teď dělat pro sebe.

→ Odhazovat každý lístek, který už mi neslouží.
→ Čistit se od každého kousku, co už nejsem JÁ.
→ Říkat NE všemu, v čem nevidím hluboký smysl.
→ Dovolit si říkat NE všemu, co mi bere energii.
→ Dovolit si říkat NE každému, kdo mě vyčerpává.
→ Nechat umřít všechno, co ke mně už nepatří.
→ Nechat odejít každého, s kým už nemám společnou cestu.
→ Odhodit každý střípek, který už prostě nezapadá.
→ Očistit se nekompromisně od všeho, co už nejsem JÁ.

A když říkám nekompromisně… nemusí to být hned rázný řez a spálení všeho za námi, i když i to je občas potřeba. Ale někdy je mnohem účinnější a mnohem více potřebná vytrvalost… a měnit právě ty drobné věci a odhazovat pravidelně malé lístky, co už dosloužily. Být si vědom toho, v co věřím, co mi dává smysl, a pevně si za tím stát každý den, každou hodinu, každou minutu svého života.

Je to jak postupně odhazovat malé střípky sebe sama… střípky toho, co už nejsem já, co už jsem přerostla, co už mi neslouží, co už je staré a nefunkční…

A co takhle ten rázný řez? Radiální změna?

Spálení mostu za sebou? Ano, i to je občas skutečně potřeba udělat… Prostě něco ukončit a vytvořit prostor, aby mohlo přijít něco nové… klidně skočit do neznáma, však co se může stát? Nanejvýše zjistíte, že tudy cesta nevede.

Kráčím do neznáma celkem často, je to moje přirozenost, jsem takový průkopník a nejvíc mě baví zkoušet a zkoumat na vlastní kůži (pro mě) nové věci… a skrze to zjištovat, co funguje a co nefunguje a co by šlo nastavit lépe a více smysluplně… Hledat nové způsoby, kreativní řešení, objevovat a prokopávat nové cesty, bourat stará omezení a vidět nové možnosti… a tak postupně tvořit ÚPLNĚ NOVOU REALITU.

A právě cítím, že abych tohle mohla dělat, potřebuju se pravidelně čistit od všechno starého a nefunkčního… a neustále si tím vytvářet prostor pro to nové, funkční, zatím neznámé…

A když jsme u toho neznáma… Neznámo, tajemno – to může někoho děsit. Možná i vás? Ale zkuste se na to dívat jako já…

Neznámo = nekonečné možnosti = nekonečná tvořivost = prostor, kde VŠECHNO JE MOŽNÉ.

Pro mě právě tam teprve začíná ta velká zábava. :)

Tak pojďme odhazovat staré listy. Postupně, zato nekompromisně. Odhazovat všechno, co nám neslouží… a vytvořme si tím prostor pro to nové, neznámé… prostor, kde všechno je možné.

Přeju, ať si dovolíte být co nejvíce sami sebou každý den

– Pavlína Hlavačková

Projektová manažerka a nekonvenční kreativec ve společnosti Ženy ženám s.r.o. Autorka ebooku Snídaňová kuchařka.

Být absolutně sama sebou, být autentická. S odvahou jít vlastní cestou. Vidět nekonečné možnosti. Cítit smysl ve všem, co dělám. Bojovat za ty správné věci. Jednoduchost, svoboda, kreativita. Respekt k přírodě a ke zvířatům. To je pro mě nejvíc.
www.pavlinahlavackova.cz