Blog / Probuzení spanilé panny

Milý muži,

Najednou jako kdyby se probudila Růženka ze stoletého spánku. Ano, přesně tak se cítím, jako spanilá kráska, která s úžasem otevře oči a vidí, že to vše, co vnímala celou dobu, všechna ta prastará moudrost, která je ve mne, je skutečná. A není to sen, jsem ve svém těle spanilé krásky, krásné panny. Cítím svěžest, pružnost, dynamiku neuvěřitelné stavby svého těla, která ještě před pár dny jako by byla zabořená hluboko do země či snad do bláta. Najednou cítím pevnou půdu pod nohama, cítím své obnovené síly pánevního dna, odkud ta moje energie pramení a koluje celým tělem.

Stačí si to přiznat a to jemné chvění a vibrace využít. Je to takový krásný pocit, když se dotýkám svého pevného těla a hladké kůže. Líbím se sama sobě. A taky se líbím jiným a dělá mi to radost a o to větší jiskry létají z mých očí. Nejen že se tak cítím, ale já opravdu zářím a oslňuji svým sebevědomím, svou krásou a snad i svou panenskou nevinností a nedotknutelností, takže ani muži se neostýchají mi dávat komplimenty – ve vší hravosti a spontánnosti. Jsem tak trochu na jejich vlně – tou svou dynamikou, jasným a rozhodným krokem, sebevědomým pohledem, akčností a pružností. Takže je pro ně snadné se mnou nezávazně flirtovat. A i když se mi to líbí, je to jako v té pohádce … čekám na tebe – na svého prince, který přijede na bílém koni a vztyčí vítězně své kopí, abych mu hodila svou rudou růži jako znamení své náklonnosti. Tu rudou růži mám symbolicky stále u sebe a čekám, kdy budu mít příležitost ti ji věnovat.

Vím, že to pro tebe není lehké, protože to může vypadat, že ti unikám. Možná máš pocit, že jsem až moc sebevědomá, že na tebe nemám čas anebo že prostě nemáš šanci. Možná zase jen já utíkám a letím jako šíp, takže mne ani nemůžeš zachytit v tom běhu. Možná jsem někdy až příliš rychlá a máš pocit, že mne nestíháš. Trochu tě provokuji, protože potřebuji cítit, že o mne stále bojuješ. Potřebuji cítit tvou sílu, tvou převahu, tvou bojovnost a vášeň. Možná potřebuji utíkat, abys mne pak mohl chytit, abych cítila to napětí, tu hravost a spontánnost, kterou jsem cítila jako malá holka, když jsem utíkala s větrem o závod. Jsem jako oheň, jehož žár je cítit i vysoko ve vzduchu. To šlehají mé plameny vášně, mé sexuální energie, kterou nyní dokážu hravě přeměňovat v tvůrčí a dynamickou.

Někdy to dokonce může vypadat, že jsem zcela vyčerpaná, ale jsem jako šelma, která po prudkém běhu jen chvíli odpočívá, aby nabrala dech. A která si chce hrát – na honěnou, na přetahovanou nebo třeba i škrábat. To je přesně ta vášeň, kterou cítím. Hravá a spontánní. Chci tě cítit ve tvé nejvyšší síle. Jsi jako ten rytíř, který prudce tasí meč, aby mne bránil a ochraňoval, aby uchvátil mé srdce. Který ví co chce, protože přece bojuje za svou lásku. Který je tu jen pro mne a nenechá se odradit ani tím, že vypadám, že spím. Který přijde, pevně mne obejme a políbí mne. A nic jiného ani dělat nemusíš, protože to úplně stačí k tomu, aby se ve mne zažehla jiskra. Spojením našich rychlých dechů lehce rozdmýcháme rozžhavené uhlíky a ve chvíli již budou planout ty plameny vášně a lásky skrze nás. A budu cítit tvou mohutnou sílu.

Dokonce mám i pocit, že je to opravdu jako poprvé, jako tenkrát, když jsi mne dobýval. A je úžasné, že mne takto můžeš dobývat znovu a znovu. Možná to v tobě probudí toho bojovníka, kterým ses sám cítil jako kluk, tvou vlastní sebedůvěru a tvou skutečnou a pevnou sílu. Chápu, že někdy je to těžké, zvlášť když ti někdy v té své panenské kráse nepřipadám jako láskyplná bohyně lásky Afrodité ani jako krásná Venuše, ale spíš jako nějaká zběsilá Amazonka nebo máš dokonce pocit, že cítíš, jak také držím v ruce meč a štít nebo snad luk a šíp jako bohyně Artemis. Ano, ve své energii se opravdu cítím až takto silná – cítím svou moc a sílu svého těla, dokážu se zaměřit a zacílit na to, co chci a dokážu to i vykonat s přesností lukostřelce. Ale není to proto, že bych s tebou chtěla bojovat. Snad ve skrytu duše doufám, že to v tobě posílí tvého bojovníka. Že ti dám šanci být ještě silnější.

Ráda tě pasuji na rytíře svého srdce a sklopím svůj meč k tvému rameni. Ráda odložím svůj štít, abys ke mne měl blíž. Abys mne mohl uchvátit svým pevným a rozhodným objetím. Ráda tě nechám zvítězit a odevzdám se ve tvé náruči. Ale někdy mne budeš muset zkrotit nebo zarazit, abych cítila zrychlený tep tvého srdce na mé hrudi. Někdy mi budeš muset dát pod krk třeba i tvůj meč, abych opravdu cítila tvou převahu. Já vím, že je to pro tebe velká výzva a že možná nevíš, proč tě tak provokuji. Možná to dělám jen proto, abych ti dovolila se jednou za čas cítit opravdu ve tvé vítězné síle. V té síle bojovníka, kterým jsi a kterého miluji. Dovol mi to, prosím.

Eva Deva Shakti

www.mesicnibohyne.cz

Další články v kategorii

Sebeláska Vaše příběhy Vztahy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.