Promlouvám skrz doteky…

Vzpomínky z dětství nás často zavedou na dny, které jsme trávili u babičky a dědy na malebném venkově. Mé vzpomínky mě vedou do malého bytu s vysokými stropy a pavlačovým nádvořím, s nikdy nekončícím vrkáním holubů na Národní třídě v Praze.

Jezdívala jsem tam na prázdniny za tetou. Chodívaly jsme na nákupy do Máje a venčit želvy na Žofín. Společnost u oběda nám dělal papoušek Ferda, který měl své právoplatné místo u stolu s malým talířkem. K obědu byla každý den neuvěřitelně voňavá rýže s pečeným kuřetem, kterou uměla uvařit jedině moje teta.

Byla to tichá postarší dáma, která měla svůj svět a ten si vždy bedlivě střežila. Hodně se bála, jejím oblíbeným sloupkem v novinách byla černá kronika. Nevěřila světu za okny.

Já jsem měla tu výsadu jednou za rok vstoupit do jejího života.

Milovala, milovala jakékoli živé stvoření, od svého papouška Ferdy po pavouka v koutě pod postelí, krmila holuby za oknem a povídala si s nimi. Starala se o dvě želvy, jako pozůstalost jakéhosi dědy, kterému ze své dobré vůle dělala pečovatelku. Chodívala jsem za ním s ní, trávily jsme odpoledne u voňavé melty a hrály Člověče nezlob se.

Měla jsem ještě jedno výhradní právo, dotýkat se jí

Byla odjakživa vůči lidem spíš nedůvěřivá, já jsem byla její desetiletá kamarádka, která směla česat její dlouhé šedivé vlasy. Byl to holčičí čas, který jsem milovala.

Pak přišla puberta, přestala jsem za tetou jezdit. Pak přišla dospělost, cestování, práce, rodina. Čas běžel rychle.
Často jsem na ní myslela, často jsem jí chtěla překvapit návštěvou, objevit se jen tak ve dveřích, obejmout jí a třeba jí učesat vlasy, jen tak beze slov.

Své poslední dny trávila v nemocnici na Františku. Vydala jsem se za ní na návštěvu, bez ohlášení. Přinesla jí oblíbenou kávu z automatu, kterou si vypila brčkem. Už mě nepoznávala, žila si ve svém světě.

Říká se, že je pět jazyků lásky.

Mým jazykem lásky byly vždy doteky.

Pohlazení po vlasech pro krásu, pohlazení po rameni pro útěchu, pohlazení celého těla pro úlevu. A protože mě teta už nevnímala a nemohly jsme si povídat, přivezla jsem ten den s sebou krém vonící jako její úžasná rýže. Hladila jsem jí zkřehlé studené ruce, unavené nohy, nádherný obličej, v kterém byla ukryta všechna moudrost jejího světa. Na chvíli zavřela oči, cítila jsem, jak se tělo uvolnilo a na tváři se objevil blažený úsměv. Odpočívala v teple proudícím z mých dlaní. Byla to naše holčičí chvíle. Poslední.
V noci odešla navždy.

A vděčnost za doteky, které mi dovolila jí věnovat, vděčnost za možnost projevit jí lásku mě přirozeným způsobem, je nekonečná. Děkuji.

Dnes leží v nemocnici moje babička, pomalu odchází a vrací se do svého dětství. Jediné po čem toužím, je možnost jí ještě jednou obejmout a tak jí poděkovat. Za večery s pohádkou, za voňavý jablečný kompot se skořicí, za vanilkové rohlíčky na vánoce…

Jedno obejmutí, jeden dotek vyjadřující všechnu lásku v srdci.
Jedno pohlazení po vlasech, aby se nebála.
Jeden okamžik mít její ruku ve své dlani a popřát jí šťastnou cestu.
To vše beze slov, s otevřeným srdcem, i v té bolesti smutku z loučení.

Najděte svůj způsob, jakým vyjadřujete lásku,
zamilujte se do něj a rozdávejte na koho se jen podíváte,
a nečekejte na vhodnou chvíli…

Nikdy nevíte, kdy je to naposled.

S láskou a vděčností v srdci

Markéta

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018