Co jsem to napsala? To myslím vážně? Že mi ruka neupadne, takhle se rouhat! Ano myslím, to vážně. A nerouhám se. Rouhá se ten, který se sebou nechá dlouhá léta vláčet. Vnímám domácí násilí jako pozitivní aspekt vztahu. Vztahu dvou “zdravých” dospělých lidí. Ne dětí a starých bezmocných osob. Ti se těžko dokáží své situaci postavit. Kdo bývá obětí a jak z toho ven?
Dříve mi na mamince vadilo, jak mluví a jak moc mluví. Jaká je. Skáče mi do řeči. Měla jsem pocit, že mě vůbec neposlouchá, když ji chci něco říct. Nakonec jsem ji přestala vše říkat. Objevily se pocity nenávisti. Věděla jsem, že takhle to dál nejde
Občas dostanu otázku na moment změny. Píšu ve svých textech o vnitřním rozhodnutí. Mám nějaký návyk, kterého se toužím zbavit. Jak a kdy přijde rozhodnutí, pustit se ho? Tento proces je hodně individuální, ale je fakt, že jsem si všimla jedné věci
Ženy ženám
