Každý si hýčkáme to svoje vlastní peklo jako něco výjimečného. A tyto myšlenky nás drží ve naší jedinečnosti a doopravdy ji krmí, hýčkají a podporují. Je to odraz ega, které se potřebuje ztotožnit s nějakou důležitou rolí... V tomto mechanismu je i cosi zdravého, a tím je touha po jedinečnosti.
Když jsem loni v září poprvé přišla o miminko, měla jsem najednou pocit, jako by se kolem mne postavila vysoká, šedivá, betonová zeď. Stála jsem zazděná a myslela jsem si, že bolestí umřu. Co bylo ale zvláštní, že tohle byla jenom moje zeď, co mě obehnala a izolovala od ostatních. Život venku se děl normálně jako předtím. Měla jsem pocit, že ti venku ke mně nemůžou, ani já k nim.
Ženy ženám
