V práci jsem jako na trní. Zkouším volat do nemocnice, jak dopadla manželova operace. Sestra mi do telefonu sdělí, že mi žádné informace poskytnout nemůže. Cože? Jak to, že mi nic nechce sdělit? Cítím, jak se mi kutálí slzy po tváři a nejsem schopna nic říct. Musím rychle za ním.
Necítím se dobře. Mám za sebou náročné období, cítím vyčerpanost. Přesto jdu, i když mi hlásek tam uvnitř říká: "Nechoď, zůstaň doma, odpočiň si." Zaplaším ho myšlenkou, že je to beztak jen ten můj vnitřní lenoch, kterému se nikdy nic nechce
Čtyři měsíce po porodu mě čekal poporodní zákrok pod celkovou narkózou a tehdy to vybouchlo... Den po zákroku jsem cítila bolest krku a opravdu dost zrychlený srdeční tep. Něco bylo špatně. Ze dne na den jsem byla zasypána asi deseti prášky a byla fyzicky i psychicky úplně na dně... Stála jsem na zjevné hraně, plná strachu a úzkosti
Ženy ženám
Alice Kirš
