Jsem na světě proto, abych žila, byla šťastná a tím dělala šťastné lidi kolem sebe. Abych dělala to, co mě baví a naplňuje, a abych se nešprajcovala tomu, co přichází, ať už se mi to líbí, nebo ne. Nic nového pod sluncem, že? Ale já jsem to OPRAVDU pochopila až v jednačtyřiceti.
Svět by měl fungovat tak, že dospělí se snaží maximálně růst, aby měli svým dětem co předat. Jen tak je možné, aby každá další generace byla moudřejší. My dospěláci máme více vědomostí, rozhledu a zkušeností než děti, ale to je samozřejmost daná věkem a každé dítě do toho časem doroste. Naopak málokterý dospělý je schopen nabídnout to, co děti. Které "magické schopnosti" to jsou?
Občas dostanu otázku na moment změny. Píšu ve svých textech o vnitřním rozhodnutí. Mám nějaký návyk, kterého se toužím zbavit. Jak a kdy přijde rozhodnutí, pustit se ho? Tento proces je hodně individuální, ale je fakt, že jsem si všimla jedné věci
Zabývám se poruchami příjmu potravy, přesněji poruchami příjmu vnitřní výživy. Není to jen o jídle, ale také o sexu, o vztazích, o práci. Setkávám se s jedním fenoménem. Dívky, které se přehnaně začnou zabývat svým zdravím. Objeví nadšeně makrobiotiku. A najednou tu máme dívku, která váží 35 kg a to jí - čistě makrobioticky. Jak je to možné? Jak může být na pokraji smrti, když jí?
Opět vyrážím na cestu. Za vizí svého nového bydlení. Ráno mě vzbudil sen. Měla jsem v něm takový záchvat smíchu, že mě to probudilo. Hmm, říkám si – to je dobrý začátek. Před pár týdny jsem se jela podívat do Orlických hor, pak do Jeseníku, a cestou zpět v autě jsem cítila, že to není ono, že je to tam krásné, ale
Ženy ženám
