"Extatický život" je nesmírně individuální záležitost a v žádném případě se nechystám diktovat žádná životní pravidla. Toto je jakýsi výňatek mých osobních zkušeností, které jsem získala na své vlastní cestě hledání toto, jak můžu prožitků extáze nejen občas dosahovat, ale i trvale udržovat a kontinuálně prožívat ve svých každodenních strastech a radostech
Stále si říkám, že ještě něco potřebuju k tomu, abych byla spokojená, ještě něco k tomu, abych byla šťastná. Ale došlo mi, že jako mávnutím proutku v okamžiku nemusím mít vůbec nic... Za poslední rok jsem se se smrtí setkala několikrát. Přišla ke mě tak blízko, že mi došlo, že není na co čekat. Zvláštní je, že to v posledních týdnech nějak zhoustlo.
Po tom, ako som sa rozhodla odísť do Anglicka, uvedomila som si mnoho veci. Niektoré boli krásne, iné príliš boleli. Boleli preto, lebo často zistíme, ako sme sa počas života klamali. Ako sme sa snažili žiť silou mocou život, ktorý by viac vyhovoval iným ako nám samotným
Všichni toužíme být přijímáni, ale zapomínáme, že ze všeho nejdříve musíme přijmout sami sebe. Svou cestu. Potřeby své duše. A za to začít bojovat. Za osvobození své duše, a svého srdce. Své cesty.... Potřebujeme vyměnit své životy žité na autopilota za životy žité VĚDOMĚ a SE ZÁMĚREM. Ale jak poznat, jaké jsou potřeby naší duše? Jak to poznat v situaci, kdy žijeme jako ostatní a podle jejich norem?
Lilia Khousnoutdinova
Ženy ženám
